- Rubrika

Zloba

21.10.2009

O tom, jakou zášť může člověk mít..

Svět ta koule, jedno velký mraveniště,
život uvnitř je plný zloby a záště.
svět na první pohled krásný,
život v něm je úplně prázdný,
podle čeho se posuzuje správnost?
Vyvolává to ve mně úzkost,
nikdo nevidí zkaženost,
tu lidckou nevraživost,
všechno je tak složitý,
jak přežít tu mám?

Trápí mě to nedokážu to pojmenovat,
je to uvnitř nemám sílu s tim bojovat.
Nechci to vzdát, jiní to taky přemohli,
a ze začátku na to nemohli.

Boj, války a nespravedlnost,
ti ovládli naši společnost,
děti své rodiče nesnáší,
zhouba, zkáza přichází,
po ulici bloudí prázdné duše,
známí tě zdraví pouze suše.
Šťastný je ten, kdo má peníze,
z oblohy na města padají saze,
měsíc září barvou krve,
jako ulice zbarvená rudě.