- Rubrika

Víla

24.11.2007

Básnička o láce, co prožila a čeho se vzdala jedna víla pro lásku.

Smutná víla lesem bloudí,
z očí ji tečou hořké slzy.
Ke útěchu a pochopení najít,
vždyť pravildo přísné porušila.

Neznámé tváře ji soudí,
jako by neznaly nouzi.
Milovala člověka co po ní touží,
své vzácné srdce mu nabízela.

Však přísné pravidlo mluví jasně,
že víla nesmí milovat.
Po soudu byla bezcitně vyhnána
a nikdy šťastná neměla být.

Srdce křící a cítí se teskně,
čistý cit chtěla darovat.
Však byla do díry zahnána
a svůj život tam měla prožít.

Jenže láska je na světě nejmocnější,
všechny nástrahy může překonat.
Láska sama si pro ni přišla
a odvedla do svého králoství.

Teď se cítila opravdu nejštěstnější,
konečně mohla svobodně milovat.
Života a moci víly se vzdala,
láska v srdci je pravé bohatsví.