Velcí jezdci minulosti Formule 1, díl 3 – Alberto Ascari

Alberto Ascari, dvojnásobný mistr světa 1952 a 1953.

Antonio Ascari byl jeden z nejlepších závodních jezdců 20. let. Narodil se v roce 1888 a zahynul 26.7. 1925 ve věku 36 let, 10 měsíců a 11 dní za volantem vozu tehdy nejvýznamnější italské značky závodních aut Alfa Romeo.

Jeho syn Alberto Ascari byl jeden z nejlepších závodních jezdců 50.let. Narodil se v roce 1918 a zahynul 26.5.1955 ve věku 36 let, 10 měsíců a 13 dní za volantem vozu tehdy i dnes nejvýznamnější italské i světové značky závodních aut Ferrari.

Kdo věří v moc čísel, zdá se mu, že to nemůže být náhoda. V Antoniově době se nepořádalo mistrovství světa jezdců, nejvyšší prestiží jezdce Grand prix bylo dosažení vítězství v tzv. Grand epreuves, největších evropských velkých cenách, jichž se v té době pořádalo 3-5 ročně. Antonio Ascari vyhrál 2 grand epreuves. Jeho syn Alberto získá 2 tituly mistra světa.

O Albertu Ascarim se říkalo, že byl mimořádně pověrčivý. Tvrdilo se, že odmítá jezdit 26. v měsíci. 26 je totiž 2 x 13 a 26.července  navíc zahynul jeho otec. Proč tuto zásadu porušil právě onoho inkriminovaného dne, 26. května 1955, zůstává záhadou. Tím spíše, že měl v okamžiku smrti na svém kontě právě 13 vítězství v závodech mistrovství světa F1 a třináct je nešťastné číslo.

Oba velcí jezdci, otec i syn, zahynuli na závodním okruhu začínajícím na M, Antonio na pařížském Montlhéry, Alberto na Monze. Oba po sobě zanechali vdovu a dvě děti.

 Alberto začal závodit již koncem 30.let, nicméně válečný uragán, který rozmetal Evropu a zahubil desítky miliónů lidí, přerušil i jeho kariéru.

V roce 1947 je znovu na startu s vozem Cisitalia, který však rychle střídá za Maserati. Ve Velké ceně Nice je s ním čtvrtý, ve Velké ceně Itálie pátý. O rok později vítězí v San Remu, druhý je v Británii za týmovým kolegou Villoresim, třetí skončí ve Velké ceně ACF, kde ovšem hostuje za volantem Alfy Romeo, tehdy dominantní značky.

Jezdecky už jednoznačně patří ke špičce. V této chvíli neodmítne nabídku přejít do stáje Ferrari. V té době to ještě není ona legendární značka, která se ve snech mladých kluků a mnohých dospělých mužů objevuje téměř stejně intenzivně jako sex, ale mladá začínající stáj, která za sebou ještě nemá výrazné úspěchy.

Ty však právě v roce 1949 přicházejí. Ascari triumfuje ve Švýcarsku, v Itálii a v britské International Trophy. Třetí je v Belgii. Pokud je na startu, je jedním z největších favoritů.

Rok 1950 přináší velkou změnu. Poprvé je vypsáno mistrovství světa pro vozy formule 1.

Stáj Ferrari nestihne první závod sezóny a poprvé své vozy nasadí až ve Velké ceně Monaka. Na startu dojde k hromadné havárii, která vyřadí několik předních jezdců. Zřejmě i díky tomu je Ascari v tomto závodě druhý. Pátý je pak v Belgii, čtvrtý v nemistrovské Velké ceně národů, třetí v rovněž nemistrovské Velké ceně Holandska a v Itálii na Monze dosahuje jednoho z nejlepších výsledků sezóny, když sdílí vůz  s Dorinem Serafinim a společně obsazují druhé místo.

_
V celkovém klasifikaci prvního šampionátu F1 končí Ascari pátý za Farinou, Fangiem, Fagiolim a Rosierem a úspěšnou sezónu zakončí vítězstvím ve Velké ceně Penya Rhin ve Španělsku.

Rok 1951 přináší vzestup stáje Ferrari. Gonzales poprvé v Británii vítězí v závodě, který je součástí šampionátu. Ascari vítězí v San Remu, je šestý ve Švýcarsku, druhý v Belgii, společně s Gonzalesem druhý také v Remeši za dvojicí Fangio-Fagioli, v závodě, kde Ferrari dlouho bojuje o vítězství s dosud suverénní Alfou jako rovný s rovným. Očekává se, že se stáj z Maranella může zařadit v brzké době mezi vítěze závodu mistrovství světa. A skutečně, už v následující Velké ceně Británie v Silverstone přichází první postavení na čele startu díky Gonzalesovi a v závodě po velkém boji první vítězství, které náleží do statistik světového šampionátu. Do konce mistrovství světa zbývají tři závody. Vede Fangio s 21 body před Farinou s 15. Vozy Ferrari jsou však rovnocenným soupeřem vozů Alfa Romeo vedoucí dvojice. Villoresi je třetí se dvanácti body, o bod méně má Gonzales a Ascari je pátý s devíti body. Je zřejmé, že Alfa to tentokrát nebude mít v cestě za titulem tak snadné jako rok předtím, kdy její tým tří Fa ( Farina, Fagioli, Fangio ) opanoval šampionát zcela suverénně.

Následuje Velká cena Německa na Nürburgringu. Rok předtím se na tomto okruhu jel závod formule 2, který vyhrál Alberto Ascari. Nyní využívá své znalosti okruhu, kterou jiní piloti závodního pole nemají ( V Německu se před tím jeli jen lokální závody, v důsledku poválečného antiněmectví zahraniční jezdci do nenáviděné země za závody nejezdili nebo tam dokonce jezdci některých zemí nesměli startovat a němci nesměli závodit mimo Německo ) a je nejrychlejší v tréninku. Po velkém boji dosahuje v závodě svého prvého vítězství v mistrovství světa.

V celkové klasifikaci je Ascari najednou druhý, když se mu daří přeskočit hned tři jezdce. Fangio vede s 27 body o deset bodů před Ascarim, o dva body zpět je trojice Farina, Gonzales a Villoresi. O titul nyní bojují jen tito čtyři jezdci, přitom ovšem šance Villoresiho a Fariny jsou spíše teoretické. Vzhledem k bodovému systému, kdy se do celkového hodnocení počítají jen čtyři nejlepší výsledky by každý z nich musel vyhrát oba zbývající závody, přičemž by Fanfio nesměl ani v jednom z nich výrazně uspět. To se nejevilo jako příliš pravděpodobné, i když v závodech je možné všechno.

Velká cena Itálie přináší Ferrarimu třetí vítězství v závodě mistrovství světa za sebou.

Ascari má nyní dva triumfy stejně jako Fangio a jen o dva body méně. Velká cena Španělska rozhodne o titulu.

Ascari vítězí v kvalifikaci a nastupuje do závodu z nejvýhodnějšího místa na startu.

V závodě však má Ferrari technické potíže. Vítězí Fangio a raduje se z mistrovského titulu. Ascari je až čtvrtý a v celkové klasifikaci mu patří druhá pozice.

Rok 1952 je čekáním na nové předpisy pro formuli 1, které začnou platit v roce 1954. Mistrovství světa je vypsáno pro vozy formule 2.

Prvním závodem mistrovství světa je Velká cena Švýcarska. Tam Ascari nestartuje, neboť její termín koliduje s tréninkovými jízdami na věhlasný závod 500 mil Indianapolis a přenechává boj o vítězství svým stájovým kolegům. Ještě předtím vyhraje Gonzales na Ferrari v GP Rio a Ascari triumfuje v Syrakusách, Pau a Marseille.  Tato oběť se však příliš neoplácí, neboť za oceánem se jezdí zcela jinak a Indy potřebuje odlišný styl než jaký používají evropští jezdci a jinak konstruované automobily než jaké je schopen Ferrari či kterýkoli jiný evropský výrobce připravit. Ascari se tak-tak do závodu kvalifikuje, odkrouží si čtyřicet kol na zadních pozicích a odpadá.

Doma v Evropě však je jasně nejlepší. Vyhraje všech šest velkých cen, které zbývají do konce šampionátu. Následující rok vítězí v prvních třech závodech MS, kterých se účastní. Devět po sobě jdoucích triumfů v závodech mistrovství světa formule 1 je dodnes nepřekonaný rekord, který se nepodařilo zlomit ani králi všech rekordmanů Michaelu Schumacherovi. Značka Ferrari však vítězí dál až dosáhne série čtrnácti po sobě jdoucích triumfů pro vůz jedné značky.

V roce 1952 i 1953 je Ascari mistrem světa. Roku 1952 tedy vítězí v oněch šesti závodech za sebou – v Belgii, Francii, Británii, Německu, Holandsku, Itálii, kromě toho ještě ve třech výše zmíněných závodech nezapočtených do MS a také v nemistrovském LaBaulle a Comminges. Jediné porážky utrpí stáj Ferrari ve Velké ceně Marny v Remeši, kde je poražena Jeanem Behrou na Gordini.

Rok 1953 se jeho vítězné konto rozšíří o velké ceny Argentiny, Holandska, Belgie, Británie, Švýcarska a o nemistrovské závody v Pau a v Bordeaux. V Itálii přichází o vítězství v posledním kole díky záhadné kolizi s o několik kol nazpět jedoucím Marimonem, mladým argentincem, který tak ( záměrně? ) umožní vítězství svého krajana a stájového kolegy Fangia.

Přes obrovské úspěchy Ascari opouští tým Ferrari a podepisuje kontrakt s týmem Lancia. Jenže vůz formule 1 této značky není včas připraven a jeho start se odkládá.

Počátkem května dosáhne Ascari za volantem sportovního vozu Lancia D24 jednoho ze svých největších vítězství, když triumfuje v závodě Mille Miglia. Pak ovšem pauzíruje a jeho schopnosti zůstávají nevyužity, čeká se na nový vůz F1. Proto jej tým Lancia uvolňuje a zapůjčuje týmu Maserati. Ve Velké ceně Británie je Ascari jedním z šesti jezdců, kteří se dělí o nejrychlejší kolo závodu. V obou závodech, které Ascari v týmu Maserati absolvuje, odpadá. Pro Velkou cenu Itálie přijímá dočasné angažmá v týmu Ferrari a bojuje se Stirlingem Mossem o vítězství. Nakonec odpadne pro technickou poruchu. Poslední závod sezóny, Velká cena Španělska konečně přináší toužebně očekávaný debut vozu Lancia. Vůz je rychlý, ale nespolehlivý. Ascari získá postavení na čele startu, sedm kol vede, ale vyřadí ho porucha spojky.

Ve Velké ceně Argentiny Ascari opět vede a opět odpadá. Tentokrát jej vyřadí nehoda. Odpadá opět i Villoresi na druhé Lancii. Pak přichází konečně první vítězství v novém voze na Gran Premio di Valentino v Turíně. Úspěch Lancie podtrhuje třetí místo Villoresiho a čtvrté mladého jezdce Castellottiho. Tento závod se však nezapočítává do mistrovství světa, stejně jako další závody v Pau a Neapoli. V Pau je Castellotti druhý za Behrou na Maserati, Villoresi čtvrtý, Ascari pátý. V Neapoli vítězí znovu Ascari, Villoresi dosáhne třetího místa. Je jasné, že vůz je konečně zralý pro vítězství v závodě o mistrovství světa.

Právě včas, roste naděje, že Ascari překazí Fangiovi na Mercedesu obhajobu titulu a získá svůj třetí mistrovský titul. 22. května 1955 se koná druhý závod započítaný do mistrovství světa. Je to Velká cena Monaka, která hostí formuli 1 po dlouhé pětileté pauze. V tréninku je nejrychlejší Fangio na Mercedesu, ale Ascari je hned za ním druhý. V závodě se ujímá vedení Fangio před Castellottim ( Lancia ), Mossem ( Mercedes ) a Ascarim. Castellotti druhé místo dlouho neudrží, předstihne ho Moss. Mercedesy dominují Velké ceně Monaka až do poloviny závodu. V 50. kole odpadá pro technické problémy Fangio a pro své první vítězství si jede Moss, následován Ascarim a Trintignantem. V 81. kole se začne Mossovi kouřit z motoru a odpadá.

Do vedení se dostává Ascari. V prvních třech závodech s vozem Lancia je tak Ascari vždy alespoň nějakou dobu na čele. Dobré znamení pro budoucí závody. K těm však už nemá přijít. To však jezdec ani tým v tuto chvíli netuší. Ascari neví, že vede, ještě nestačil projet kolem boxů, aby ho o tom jeho tým informoval. Do konce závodu zbývá devatenáct kol a to znamená velkou šanci na vítězství. Jenže než stačí projet kolem boxů, aby se dozvěděl radostnou zprávu o svém vedení, Ascari havaruje a skončí i s vozem v moři. V dějinách F1 je to jedna z nejkurióznějších nehod.

Závodníci umírali v důsledku zranění způsobených nárazem, jiní uhořeli, další zemřeli na následky šoku, ale aby někomu v důsledku havárie hrozilo utonutí, to se ještě nestalo. Naštěstí pilot včas opustí svůj stroj a žabí muži jsou také na místě. Ascari je v pořádku a jediné, co ztratil, je vítězství. Triumf slaví Francouz Maurice Trintignant. Druhý je Castellotti, Villoresi na další Lancii je pátý. Šesté místo získává další jezdec týmu, šestapadesátiletý místní matador Louis Chiron.

Zajímavá podrobnost. Ascari měl v Monaku shodou okolností na svém voze startovní číslo 26. Právě to, o němž se domníval, že nosí smůlu.

Vcelku ale byl vývoj pozitivní a dával Acarimu optimismus do budoucna. Zdálo se, že prvé vítězství v šampionátu pro Lancii se blíží a že Fangio také nebude mít snadnou obhajobu mistrovského titulu. Jenže do onoho osudného 26. května a do smrti velkého závodníka zbývaly jen čtyři dny.