- Rubrika

Vakcína může být nebezpečnější, než samotná chřipka

30.11.2009

Taky vám nejde do hlavy, jak je možné, že se na naší Zemi najednou začínají objevovat nemoci, kvůli kterým celý svět šílí, ačkoliv jejich průběh není zdaleka tak akutní, jako tomu bývalo v době, kdy na světě řadil mor a tuberkulóza?

Taky vám nejde do hlavy, jak je možné, že se na naší Zemi najednou začínají objevovat nemoci, kvůli kterým celý svět šílí, ačkoliv jejich průběh není zdaleka tak akutní, jako tomu bývalo v době, kdy na světě řadil mor a tuberkulóza?

Proč jsou nám tyto informace předkládány v takovém množství? Všude, kam se podíváme, tam jsme varováni před hrozbou našeho možného onemocnění prasečí chřipkou. Jak asi pracuje v naší hlavě taková myšlenka, která se dostane do podvědomí. Jeden člověk vedle nás kýchne a nás už straší noční můra, že teď to budeme i my, u koho příznaky propuknou. A jak funguje takový stres… Člověk se stáhne, stáhne svaly, tím se stáhnou cévy, nervy, orgány, přidusí svůj dech … není právě tohle ideální prostředí pro to, aby u nás nějaká nemoc mohla vypuknout? Jak by mohlo být naše tělo odolné, když my ho podvědomě zauzlujeme?

Podívejme se na to, jak nás běžně potkávají onemocnění, o kterých nemáme ani tušení , kde se vzala, takzvaná autoimunitní. Autoimunitní onemocnění znamená, že náš organismus začne bojovat sám proti sobě. Prostě se vzbouří proti něčemu, co se mu nelíbí, že se uvnitř něj děje. Řadíme sem například: revmatoidní artritidu, lupénku, různé alergie, astma (ačkoliv tu jsou alergeny, nevíme, proč je na ně náš organismus přecitlivělý) a mnoho mnoho dalších. Ptáte se občas, proč se nás tato onemocnění dotýkají? Kde je příčina, že se organismus z ničeho nic zblázní?

Častokrát si říkáme: „Proč jsem to zrovna já, koho to potkalo, vždyť je to tak nespravedlivé.“ Ale po čase člověk dochází k tomu, že tím, že něco ztratil, něco jiného získal. Většinou nám nemoc ukáže, že věci okolo nás jsou jinak, než jsme si celou dobu mysleli. Že když prostě tělo rezignuje, tak se musíme zastavit a trochu se rozhlédnout. Že vlastně jde o to vybočit z najetého stereotypu neustálého stresování se, že prostě musíme, protože nás naše tělo dál nepustí.

A pak jsou dva typy lidí, kteří situaci řeší opačně. Jedni si řeknou: „Aha, tak je něco špatně a já bych to měl řešit.“ A pak jsou ti druzí, kteří si řeknou: „Tak tady ten prášeček spolknu a je to.“ – To jsou ti, co si myslí, že na to vyzráli, spolykají hrstku tabletek, zapojí se zpět do chodu svého často rozbouřeného hektického života a než by se nadáli, problém je zpátky. A  zase polykají a svůj problém přehlížejí a zase polykají atd. Jenže najednou přijdou na to, že problémů přibývá, valí oči a ptají se: „Jak to? Vždyť já ty tabletky poctivě polykám?“ Ono totiž nejen, že ty tabletky příčinu nemoci většinou vůbec neléčí, ale navíc ještě přidávají do bludného kola další problémy, kterým říkáme vedlejší příznaky. Takový vedlejší příznak dnes bereme zcela běžně. „Dobře léčím si vysoký krevní tlak a když to teda jinak nejde, přežiju, že se mi navíc bude točit hlava, bude mi špatně od žaludku, často mě potká průjem, no, co se dá dělat…“

Tak kdy nám konečně blikne a řekneme si „Karle!, Emile!, Lído! – začni se sebou něco dělat, tohle je jenom důsledek!“

A protože jsme šikovní a ty preventivní tabletky a všelijaké chemické, organickou hmotu rozkládající preparáty do sebe rádi cpeme, rozmohl se v naší populaci názor, že očkování je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Vůbec se nezajímáme o to, co by mohlo znamenat, že látka, která je v injekční stříkačce, pro nás může být podstatně toxičtější než nemoc, kterou většina populace překoná bez problému. Jak to vlastně funguje v tom světě léčebných preparátů? Určitě jste zaslechli, že jsou v tom velké peníze, velké a ještě větší. Jsou v tom tak velké peníze, že dokonce spoustu našich obvodních lékařů doporučuje ty léky, které jsou výhodnější pro jejich osobní odměny, ne výhodnější pro pacientovo zdraví. Jsou různé poznatky, které potvrzují, že očkování proti chřipce je velký risk, do kterého jde pacient z vlastní vůle a který mu může přivodit velkou újmu na zdraví.

O prasečí chřipce se objevuje spousta zajímavých informací, z nichž o mnohých se dá debatovat – například, jestli byl virus prasečí chřipky vyroben záměrně.

Internetové noviny Aktuálně.centrum.cz publikovaly článek Veroniky Rodriguez, která napsala: „Milionům antivirotik hrozilo, že jim za pár dní skončí doba použitelnosti a musely by se tak vyhodit. Současný stav, kdy svět trápí pandemie takzvané prasečí chřipky, ale Evropě umožní staré zásoby léku použít. Ačkoliv je státy původně nakoupily v obavách před jinou chřipkou – ptačí. Zásoby za miliony eur ovšem nakonec zůstaly ležet ve skladech. Jen česká vláda utratila za tento lék zhruba tři sta milionů korun.  Dnes pilulkám končí doba expirace. Pokud by nepřišla nová pandemická hrozba, za rok by se pravděpodobně vyhodily.“

Pokud si najdete jen chvilku na to projít si internet, najdete spoustu informací, kolik neplechy už vakcíny Tamiflu ve světě spáchaly, zejména u malých dětí.

„Nebezpečí prasečí chřipky bych nepřeceňovala už proto, že se nás bezprostředně netýká, a také proto, že její průběh je lehký – lehčí než v případě běžné sezonní chřipky, a proto v naprosté většině případů nevyžaduje žádnou léčbu. Opravdu není důvod k panice,“ tvrdí lékařka Věra Štruncová z Infekční kliniky Fakultní nemocnice v Plzni v rozhovoru pro internetové noviny Zdravi.denik.cz.

Jak už bylo psáno výše, problém nezaženeme tím, že ho postrašíme. Účinná prevence je, že problému nedáme příčinu pro to, aby vzniknul. Proto se nenechávejme zastrašit médii, která tlačí na naše emoce ostrou pilou, začněme si život pořádně užívat, nebojme se vyjadřovat na veřejnosti pozitivní emoce, buďme šťastní… vždyť to je to, po čem toužíme… nebo ne?