V Praze byl pod záštitou primátora hl. m. Prahy zahájen festival Mene Tekel

Jedná se již o IV. ročník tohoto festivalu.

V pondělí byl v Praze slavnostně zahájen festival Mene  Tekel, jehož posláním je boj proti totalitám všeho druhu. Festival bude trvat až do neděle. Název je převzat z prvních dvou slov tajemného varování z knihy Daniel Starého zákona. Mene tekel ufarsin. Král Belsasar se dopustil rouhání proti Bohu tím, že zneuctil zlaté a stříbrné nádoby, které ze Šalamounova chrámu odnesl jeho otec. Pak se objevila tajemná ruka, která napsala na zeď nápis Mene, méně, tekel, ufarsin. Královi vykladači nedokázali nápis králi vyložit. Prorok Daniel však jej vyložil takto: Mene znamená, že Bůh jeho kralování sečetl a ukončil. Tekel znamená, že král byl zvážen na vahách a shledán nedostatečným, ufarsin, že královo království bude rozděleno peršanům a médům. Za krátký čas král zemřel.

Mene tekel je používáno také v přeneseném významu jako tajemná výstraha, záhadné varování. V názvu festivalu znamená tento citát z Bible připomínku mocným, že nad nimi je vyšší moc než jsou oni, že také jejich činy budou zváženy a jejich panování ukončeno jako panování nešťastného biblického krále.

Poslední únorový týden nebyl jako termín konání festivalu vybrán náhodou. V těchto dnech si připomínáme výročí únorového puče v Československu v roce 1948.

Herečka příbramského divadla Debora Štolbová, která provází diváky velkou částí programu festivalu a v mnohých scénických představeních také hraje, pro Radio Prohlas uvedla: „je to daleko silnější (než jiné divadelní inscenace), role je napsaná( v jiných divadelních představeních), s koncem představení vlastně končí i život postavy, ale tady víte, že si to ten člověk musel prožít. Je mi strašně líto, že se takové věci udály a bylo by mi strašně líto, kdyby se na to zapomnělo.“

Ironií osudu třetí den konání festivalu přišla z druhého konce světa zpráva, která podtrhla důležitost konání takovýchto připomenutí dob, které u nás jsou zdánlivě dávno minulé a pro lidi okolo dvaceti jsou stejnou minulostí jako Bílá Hora či husitské války. V kubánském vězení zemřel na následky hladovky přední disident Orgando Zapata, který svůj boj s režimem již nestihl dovést do úspěšného konce. Tato tragická událost ukázala, že svoboda a demokracie není v žádném případě všude na světě záležitostí samozřejmou, nýbrž hodnotou, za kterou je nutno mnohde velmi těžce a leckdy s nasazením nejen vlastní svobody a zdraví, ale také vlastního života tvrdě bojovat.