- Rubrika

Sparta fandí slušně?

2.4.2009

Mohlo se zdát, že to bude fajn odpoledne. Bylo 22. února a my jsme se se ségrou vypravily na první zápas jarního kola Gambrinus ligy. Sparta hrála na Andrově stadionu se Sigmou.

Bylo asi 16 hodin a v Olomouci začínalo sněžit, když jsme se přibližovaly ke stadionu, všude se to už hemžilo fanoušky.
„Prohlídni je,” vybízel kluk u kontroly vstupenek svého kolegu, když jsme procházely.

„Prosimtě,” odpověděl mu a usmál se na nás, „holky v tom batohu určitě nic nenesou, že?”
„My tam máme jenom foťák,” vložila se do toho ségra.
„Tak ten určitě na hřiště házet nebudete, co?” reagoval a usmál se na nás znovu.
„Ne,” ukončily jsme konverzaci a už jsme seděly na svých místech na tribuně.

Do zápasu zbývala necelá hodinka a tribuna se začala pomalu zaplňovat, těsně před zápasem již nebylo na ochozech skoro k pohnutí. Fanoušci na sebe pokřikovali, aby si navzájem nezavazeli ve výhledu na hřiště, na které zrovna přiběhli hráči obou týmů, aby se rozcvičili. Z vedlejších řad znělo skandování jmen několika sparťanských hráčů: „Jarda Blažek!” nebo „Patrik Berger!” a dalších. Seděly jsme těsně vedle sparťanského kotle, ten byl od našeho sektoru, ve kterém byli jak sparťané, tak fanoušci Sigmy, oddělen plotem.

Rozhodčí odpískal začátek utkání, to je snad to poslední, co si ze zápasu samotného pamatuji. V tuto chvíli se totiž nevinné fandění z kotle začalo proměňovat v nepříjemnou podívanou. Na hříště létaly světlice, které několikrát přerušily zápas. Z kotle se řinuly nadávky a provokace směrem k olomouckým. Neuvědomovali si však, že vedle nich sedí taky lidi, kteří fandí stejnému týmu jako oni, to je nezajímalo. Atmosféra začala houstnout, pořadatelé začali být bezradní, přehoupli jsme se do druhého poločasu a náš sektor byl z bezpečnostních důvodů vyklizen, přesto jsme stále spolu s dalšími stáli v takové vzdálenosti od kotle, že nám nad hlavou pořád létaly kelímky s pivem, párky v rohlíku nebo dokonce skleněné lahve. Na hřiště jsem se podívala jen tehdy, když tam byla vyslána nějaká světlice, jinak jsem stále kontrolovala, jestli mi nehrozí, že se do mě chuligáni něčím trefí. „Proč, sakra, někdo nezasáhne?!” honilo se mi hlavou.
_

_
Ministr vnitra Ivan Langer prosadil, aby policie zasahovala na stadionech, jen když situaci nezvládne pořadatel, a ten ji nezvládl! Sami pořadatelé házeli do kotle lopaty se sněhem, aby chuligány, kteří se pustili do ničení plotu, zchladili. Policie sice na stadion dorazila, avšak ve chvíli, kdy se kotel na oko uklidnil, takže zase brzy stadion opustila. Poté fanoušci znovu ožili.

Nepomohly výzvy, aby se uklidnili, dokonce ani prosebná slova hráčů, konkrétně Bergra a Blažka, kteří se snažili své fanoušky zmírnit. Nechápala jsem, tak prvně skandují jejich jména a pak jim udělají takovou ostudu. Pro tým zajisté není nic příjemného prezentovat se takovými fanoušky, kteří je místo podpory vystavují spíše pokutám, které za ně klub musí platit.

Pět minut před koncem jsme se ségrou stadion opustily, aby nám nehrozilo, že snad s některými fanoušky pojedeme tramvají. Bylo mi líto, že poprvé viděla svůj milovaný tým v takové situaci, kdy se divák spíše než o průběh hry staral o své bezpečí. Po cestě domů mi najednou přišlo strašně ironické to, jak nás ti dva u vstupenek chtěli prohlížet a přitom tam pustili několik lidí se světlicemi a skleněnými předměty. Nikomu se dnes nic nestalo, přesto mi přišlo, že horší to už snad ani být nemůže. Ale mýlila jsem se, v Brně to prý bylo ve stejnou dobu mnohem horší, o to se postarali fanoušci Baníku.

Dlouho jsem nad tím přemýšlela a dokázala si to zdůvodnit jen tím, že to byl první zápas po přestávce, tak se fanoušci po dlouhé zimě potřebovali vybít, ale omyl. Hraje se už měsíc a podobná situace se opakuje týden co týden. Zničené vlaky a stadiony, nadávky, rvačky, pokuty, trestní stíhání, prodej vstupenek pouze na občanku. Tento jednoduchý scénář se proměnil ve chvíli, kdy byl dělobuchem sparťanského fanouška zraněn malý chlapec a začalo už opravdu jít do tuhého.

Vážně pochybuji nad inteligencí těchto lidí, kteří ztrapňují svůj tým a dokážou dokonce ublížit dítěti. Vůbec nechápu, o co těm chuligánům jde, protože fandění to určitě není. Přemýšlím, k čemu má sloužit ta obrovská kampaň na webu s názvem Sparta fandí slušně. Svůj účel rozhodně neplní. Sliby chyby, skutek utek. Nevím, opravdu nevím, co si o tom všem mám myslet. Jediné co vím jistě, je, že jediný fotbal, na který ségru ještě někdy vezmu, je ten náš vesnický, kde jediné, co fanouškům hrozí, je, že prostě kvalitní fotbal profesionálních hráčů neuvidí.

autor: Veronika Gajdošová