Snímek Bez krve svůj potenciál promarnil

1.7.2019

Náctiletá Silvia se nudí, dokud nepřijde na její školu typický bad boy Artur, kterého ze všech ostatních škol vyhodili a jemu je to fuk, a který si užívá života, jako by to bylo na posledy. Studnetka s ním prožije vášnivou středoškolskou lásku. Jejich vztah ale nemá dlouhého trvání. Artur, který trpí poruchou srážlivosti krve, se zraní a umírá.

Aby Silvia přišla na jiné myšlenky, rodiče ji odvezou na celé prázdniny na letní byt na brazilskou pláž. Tam dívka nadchází knihu o haitských rituálech a svitne jí naděje, že by svého milého mohla přivést zpět, i kdyby to už nebyl on. Dívka i přes varování jednoho místního nedá od nebepečných sil ruce pryč a stůj co stůj chce svou lásku znovu spatřit.

Příběh sám o sobě zaujme, zní to jako dobrý námět. Film Bez krve však potenciálu, který se nabízí, nevyužil.

Dění na plátně se totiž strašně vleče. Během prvních scén chlapec  zemře, pak následuje dlouhé nic, kdy Silvie jen kouká před sebe a utápí se v žalu, k rituálu oživování se dostane až na samém konci. Kdyby si člověk nepřečetl k filmu anotaci, možná by až do poslední chvíle nevěděl, o co jde. Haitské woodoo je v příběhu totiž jen lehce “naťuknuto”.

Tak je to se vším. Ve snímku není nic zobrazeno dostatečně, a to nejen magie a ritály. O vztahu Silvie a Arthura se tolik nedozvíme. Proč byl pro dívku tak osudový? Čím byl pro ni chlapec tak výjimečný? Stejně tak jeho nemoc hemofilie je jen zmíněna se zdůrazněním, že se nesmí zranit. Pak nedává smysl, proč se jen toulal po lesích, jezdil na skateboardu, jezdil motorce nebo hrál fotbal, samé ativity, při nichž se zaručeně dříve nebo později zraní.

Silvia by mohla být sympatickou hrdinkou, jenomže se vyžívá ve svém apatickém stavu. S tupým civěním před sebe ani chátrající tělesnou schránkou se nesnaží nic dělat, dokonce léky, které by jí měli pomoci, vyhazuje. Pokud jde o část, kdy rodina přijíždí k moři, zůstává záhadou, proč rodiče dovolí sedmnáctileté holce, aby se stýkala s takovými pobudy.

Mysteriozní scény  snímku spíše ubližují, nepůsobí vůbec tajemně.

Tvůrci zřejmě sami nevěděli, k jakému žánru příběh přiřadit. Na horor je málo děsivý, na love story málo romantický, komedialita určitě nebyla zamýšlena.

Brazilsko-francouzsko-nizozemský snímek Bez krve se zajímavým příběhem mohl dopadnout mnohem lépe. Na 54. Filmovém festivalu Karlovy Vary byl uveden v sekci Jiný pohled.

Foto: kviff.com

Podobné články