- Rubrika

Slavný herec přijel do malého města

19.8.2009

Bylo-nebylo, pár let tomu, co přijel do našeho malého města velký nebo aspoň velmi slavný herec. Proč přijel a co u nás pohledával, netuším. Co obyvatel města, to názor. Každopádně se ubytoval v místním hotelu, popíjel víno v hotelové restauraci čtouc současně noviny.

Jistý mladík, takto studentík místního gymnázia, mimochodem vynikajícího a vysoce prestižního gymnázia proslulého vysokou kvalitou svých absolventů až v dalekém Brně, dlouho přešlapoval před tou hotelovou restaurací a pak v té restauraci.

Strašně chtěl významného umělce požádat o autogram, ale netroufal si. Čím déle trvalo jeho váhání, tím méně bylo odvahy,částečně proto, že se během času snižovala hladina alkoholu v jeho krvi. Předtím si dal totiž panáka tatínkovy slivovice, nyní si uvědomoval, že si měl dát minimálně dva. „Budete-si přát?“, zeptal se číšník a znělo to jako rozkaz: „Dej si něco nebo vypadni“, „sodovku“, špitl nesmělý mladík hlasem nikoli pouze přiškrceným, nýbrž spíše rovnou zaškrceným. Nakonec se přece odhodlal k zoufalému činu, přišel pomalu k proslulému herci a poprosil jej:“Mistře mohl bych vás obtěžovat… Mohl byste mi prosím dát autogram?“ A jaký bude honorář?“ zeptal se známý umělec. Mladík se ještě víc vyděsil a v obličeji byl rudější než leninovy sebrané spisy.

„Abyste mi dobře rozuměl, mladý muži, já se zdarma ze zásady nepodepisuji nikomu jinému než svým přátelům. Existují lidé, kteří na autogramech vydělávají, je to docela dobrý byznys,ale já toto ze zásady nepodporuji. Jsem proti podobným kšeftům. Navíc udělat autogram je práce. Nepracuji zadarmo. Vy také, když jdete na brigádu, očekáváte, že dostanete zaplaceno, je to tak?“ „Ano je“ „Nu tak vidíte: Tak jaký honorář mohu očekávat?“ „No já nemám tolik peněz. Odpusťte mi prosím, že jsem obtěžoval vás…děkuji …omlouvám se.“ „Počkejte. Já abyste mi dobře rozuměl, já bych vám ho možná dal i zdarma, ale výlučně v tom případě, že bych si byl jist, že jste skutečný sběratel a nikoli kšeftař, kterému jde o to ten můj podpis někomu střelit za co nejvýhodnější cenu. O nic jiného nejde. Já nejsem arogantní hulvát. Posaďte se tady u stolu. Až vás trochu víc poznám a dojdu k závěru, že tedy opravdu chcete ten podpis do sbírky a ne na kšeftík, tak vám ho možná dám. Posaďte se. Co pijete?“

Asi po pětihodinovém „testu“, dal herec klukovi autogram a dokonce i svoje tajné telefonní číslo(ale nikomu ho nedávej, já bych si ho pak musel změnit, kdyby mi kdekdo volal) to už v sobě měli flašku šampusu, každý po několika panácích vodky a becherovky, tykali si a bavili se jako by se znali ne pět hodin ale nejmíň 5 let.

Mladík, nemající takové zkušenosti s kalením jako slavný herec, šel zvracet na záchod, ale vrátil se a statečně pokračoval v hodokvasu. „Víš co je v naší branži nejdůležitější?“ zeptal se neúnavný umělec, jenž přestože měl v sobě minimálně 3 promile, vypadal jako by celý den pil pouze minerálku. Chlapec nevěděl. „Nejdůležitější v naší branži je umět chlastat. Kdo nechlastá, nikam to v branži nedotáhne. A proto je třeba trénovat.“

Herec ten trénink bral skutečně zodpovědně, to už mladík poznal, mezitím se mu umělec svěřil, že již před jejich seznámením vypil na pokoji o samotě flašku šampusu a půl litru vodky. Nakonec však i tento zkušený a statečný matador kupodivu podlehl a šel se vyzvracet do květináče. Pak zaplatil útratu za oba a za mladíka i taxík domů.

Na pokoji pak před usnutím ještě stačil pozvracet povlečení. Když značně společensky unavený mladík přijel taxíkem domů, čekalo ho pár facek od přísného otce. „Kde ses tak zřídil, máš před maturitou a místo učení děláš tohle. Za cos chlastal?“ „Kamarád mě pozval“ „To teda máš kamarády, to si umíš vybrat teda.“