Skandál v městě piva

Na plzeňské právnické fakultě kulminuje největší český vysokoškolský skandál všech dob. Exděkan a exproděkan právnické fakulty v Plzni Milan Kindl, který je v současné době jedním z nejznámějších českých právníků a pedagogů, ač o tento specifický typ popularity bezpochyby nijak nestojí, prohlásil, že plzeňská právnická fakulta měla do nedávné doby skvělou pověst.

Pan docent buď nemluví tak docela pravdu nebo má velmi nedostatečné informace, neboť pověst plzeňské fakulty ve skutečnosti nijak valná nebyla už řadu let a povídaly se o ní věci nepěkné již celkem dlouho. Dosud není jasné, které z těch pověstí měly reálný základ a které spadaly do kategorie urban legends.

Každopádně věci, které nyní vyplouvají na povrch v důsledku skandálu, jsou šokující. Ale čím vlastně? Je to, co se dělo v Plzni, nějak mimořádné v kontextu Česka jako celku? Byl v Plzni větší nepořádek než na kterémkoliv úřadě? Byla tam větší korupce, pokud tam tedy korupce skutečně byla? Tato otázka je namístě, dosud bylo pouze spekulací a pověstí, že některé osoby se na plzeňských právech obohatily prostřednictvím čehosi, co by mohlo být za hranou zákona.

Důvodem toho, jak plzeňský skandál veřejnost vnímá, jaký šok při zveřejňování informací o celé kauze my všichni zažíváme, není v tom, že by plzeňská fakulta byla prohnilejší než společnost jako celek. Důvod je jinde: Plzeňský případ je ztrátou iluze, že aspoň nějaký segment společnosti  je čistý. Nevěříme politikům, úředníkům, policii ani soudům. Každého bohatého člověka považujeme instinktivně za podvodníka ( a bohužel máme často pravdu ). Ale dosud jsme žili v iluzi, že aspoň školství je v pořádku. Tu a tam se objevily pověsti o úplatcích za přijetí na prestižní obor vysoké školy. Ale věřte neúspěšnému uchazeči. Každý, kdo neprošel úzkým hrdlem , raději vidí chybu u jiných než v nedostatku svých vědomostí a předpokladů pro studium.

Teď ale máme indicie, ba nyní už i důkazy, že přinejmenším v Plzni to nebylo jiné než ve zbytku společnosti.

Před časem se objevila zpráva, že katolický kněz prchal ze čtvrti prostitutek před policií a nějakého policistu zranil. Zajímala by ta zpráva někoho, kdyby oním prchajícím byl dělník či technik?

Kdyby na nějakém ministerstvu byla zjištěna stejná  míra zmatků a podivností ukazujících na cosi nehezkého, mělo by to neveřejnost stejný dopad jako když se píše o Plzni? A to možná je na většině ministerstev lidově řečeno bordel ještě větší.

Celá plzeňská fakulta má z ostudy kabát. Tragédií je to pro studenty a absolventy, kteří studovali naprosto poctivě a nyní budou automaticky v podezření před veřejností i před potenciálním zaměstnavatelem, že si titul koupili či získali jaksi podivně. Dovedu si představit advokáta, jehož se klienti ptají, kde studoval a když poctivě řekne, že v Plzni, klienti odcházejí a jdou za jeho kolegou s titulem z prestižnější školy.

Podle některých právníků je kvalita absolventů čtyř právnických fakult velmi rozdílná. To je možné, ba pravděpodobné, na druhé straně na tom není samo o sobě nic, co by svědčilo pro korupci. Kdo chce být právníkem, obvykle si podá přihlášky na více fakult, někdo na všechny čtyři. Když ho přijmou na více škol, jde tam, kde je nejlepší prestiž oboru. A prestiž velmi souvisí s tradicí. Má-li právnické vzdělání v Praze historii sahající do středověku a brněnská fakulta měla excelentní odborníky už za první republiky, je pro novou fakultu, která vznikla teprve před pár lety, velmi obtížné se takové tradici vyrovnat. Na menší fakulty pak jdou obvykle ti, kdo neuspěli v přijímacích zkouškách v Praze ani v Brně. Tyto fakulty tedy mají o něco horší materiál z řad studentů. Tomu pak musejí přizpůsobit náročnost. Právnická fakulta Univerzity Karlovy údajně má k dispozici statistiky, podle nichž obor právo na ní dostuduje pouze 58% těch, kdo byli přijati ke studiu. To je šokující číslo, uvědomíme-li si, že tato škola bere každého  sedmého uchazeče. Na práva se dostávají ti nejlepší. Vím, že techniky nebo matfyz nedokončí ještě větší procento přijatých studentů, ale to jsou pro málokoho školy první volby. Na techniky a přírodovědecké obory jdou ti, kdo se nedostali na školu své první a často i druhé volby. V tomto kontextu těch 58% procent, tedy 42% těch, kterým se školu dokončit nepodaří, číslo, které vypovídá o obrovské náročnosti pražské právnické fakulty.

Menší právnické fakulty tak náročné na studenty a jejich znalosti zřejmě ani být nemohou, protože by neměly žádné absolventy. Proto tolik v Praze neúspěšných přestupovalo právě do Plzně. Na tyto studenty pak připadá zřejmě i podstatné procento tzv. rychlostudentů,tedy  těch, co absolvovali za pozoruhodně krátkou dobu. Zkoušky, kterém složili v Praze, jim totiž v Plzni byly bez problémů uznávány.

Na tom nic nemění fakt, že právě plzeňské fakultě se podařilo získat  a později i vychovat řadu špičkových odborníků v oblasti právní vědy. Už před aférou údajně existovaly zaměstnavatelé, kteří absolventy plzeňských práv diskriminovali při přijímání do zaměstnání. Buď absolventy této fakulty nepřijímali vůbec nebo je při přijímacím pohovoru podrobovali daleko podrobnějšímu zkoumání než absolventy jiných fakult.

V České republice je údajně 26 veřejných vysokých škol a dalších 35 vysokých škol soukromých. Nabízí se otázka, zda to není příliš. Václav Černý, proslulý literární vědec, si postěžoval krátce po válce na inflaci vysokých škola  a tudíž i vysokoškolského vzdělání. V té době byly totiž zakládány mnohé nové vysoké školy zejména v regionech. Dnes už je to úsměvné. Co by řekl dnes?

Podle mého názoru ale problém není v tom, že je u nás příliš mnoho vysokých škol,ale že příliš mnoho vysokých škol vzniklo za velmi krátkou dobu posledních zhruba sedmnácti let. Kvalita a prestiž takové instituce se buduje desítky, spíš stovky let. Oxford, Bologna, Pařížské univerzity, Praha jsou tu mnoho set let a za tu dobu prošly posluchárnami těchto vzdělávacích institucí stovky osobností, které psaly dějiny vědy , umění, politiky.

Navíc, kde pro takovou inflaci vezmete vhodné pedagogy? Stoupl-li počet vysokých škol několikanásobně a počet fakult snad desetkrát, ne-li vícekrát, neznamená to, že podobně by narostl počet osobností natolik kvalifikovaných, aby mohli vykonávat práci vysokoškolského pedagoga, o profesorech nebo docentech nemluvě. Mimochodem, čím by měl být ideální vysokoškolský pedagog? Především vynikajícím odborníkem v oboru, který přednáší. Pak ovšem také skvělým učitelem. A jak nám ukazuje plzeňská kauza, měl by být i dobrým, pořádkumilovným manažerem a schopným píáristou ( to poslední pro případ, že by přes veškerou snahu se jakýsi malér skutečně stal a navíc provalil do médií). Lidí, splňujících takovéto předpoklady není mnoho. Ti, kdo je mají, mají jiné možnosti jejich uplatnění než pracovat za dvacet tisíc měsíčně. A to jsme ještě nezmínili, že by vysokoškolský pedagog měl být především slušným a kvalitním člověkem. My vlastně chceme Mercedes za cenu Trabanta. To se nepoštěstí často, takováto koupě. A my těch mercedesů chceme obrovské množství, celou armádu.

Může propuknout podobný skandál také jinde než v Plzni? Ano, může. Navíc si uvědomme toto: Právnické fakulty jsou čtyři. Tam se snadno rozšíří pověst, ať už opřená o skutečnost či nikoli, že na některé z nich není něco v pořádku. Ale třeba ekonomických fakult různých názvů je u nás víc než dvacet pouze na veřejných VŠ. Na těch soukromých jsou jich další desítky. Každá se navíc jmenuje jinak, obor, pro který má akreditaci, je třeba maličko posunutý oproti jiným oborům s podobným obsahem. Tam je nesrovnatelně těžší uhlídat kvalitu. Navíc právníci daleko ostřeji než příslušníci jiných profesních komunit kvalitu kolegů a právnických učilišť sledují a hlídají. Právnické vzdělání je za normálních podmínek velice náročné. Kdo si ho tvrdě vydřel, bývá nesmiřitelný k těm, kdo podle jeho názoru ho dostali zadarmo.

A specifickou oblastí jsou soukromé VŠ. Najdou se mezi nimi jistě i kvalitnější a s časem z nich budou krystalizovat i ty, které budou prestiží a úrovní absolventů konkurovat veřejným školám nebo je i předstihnou. Ale to je ještě daleko. Zatím se musejí spokojit s těmi, které nevzali vůbec nikam na veřejnou školu. Některé soukromé školy mají pověst výdejen diplomů.