- Rubrika

Sektáři u dveří

22.8.2009

Pár let nazpátek mi zvoní zvonek u dveří a já jdu otevřít. Za dveřmi jsou dva borci, oba tak 18-19 let, oba v saku a kravatách nejspíš ze second handu. Čekám, s čím mě začnou opruzovat, jestli nabízejí prací prášek, geniální přípravek na hubnutí, pojistku nebo harvardské investiční fondy.

Jejich dotaz mě ale zaskočí:“ Co říkáte neustále se zhoršujícímu životnímu prostředí?“ No tak všecko jsem čekal, ale tohle ne. Kdyby mi nabízeli zoofilní porno s prezidentovou manželkou a medvědem nebo levný let na měsíc turistickou třídou, nemohli by mě víc zaskočit. 10 bodů nade mnou vedli o 10 momentů překvapení. Netušil jsem, jak věděli, že mě právě tohle bude zajímat, ale zajímalo mě to, dělal jsem si v té době dost velké obavy o budoucnost naší planety.

No nebudu to natahovat, nebyli to žádní nadšení ochránci životního prostředí, byli to sektáři- příslušníci známé a rozšířené náboženské sekty a mysleli si, že by zrovna ve mně mohli ulovit dušinku do toho jejich spolku. Zvonili toho dne na všechny zvonky v našem domě, ale buď jim nikdo neotevřel, nebo je poslali tam, kam se cpalo socialistické Československo Sovětskému svazu za Husáka. Nemám rád organizace, které berou lidem osobní svobodu a tohle byla jedna z nich. Když tam vlezeš, zahrnou tě „křesťanskou“ láskou a pomocí, ale za tím srdečným úsměvem jsou dračí zuby. Tohle to smíš a tohleto nesmíš a tenhleten tvůj kamarád je hříšník, tak se s ním nebav, a než se rozkoukáš, zjistíš, že jsi otrokem sekty a už se s tím obtížně dá něco dělat. Tihle borci byli ve věku, kdy by si měli užívat života, pařit, lítat za babama, poznávat svět, místo toho poznávali učení téhleté přiblblé sekty, žili asi v celibátu, neb předmanželský sex si bůh přece nepřeje, lítali po panelácích a rodinných domech, zvonili na cizí lidi, otravovali je, vnucovali jim tu svou sektu a její učení. Chudáci, pomyslel jsem si. Bylo mi jich líto.

A tak jsem je pozval na kafe, říkaje si:já je překecám, já jim do těch jejich zmanipulovaných palic naliju trochu skutečnýho světla. A skutečně jsem s nima diskutoval asi 4 hodiny. Ze začátku byli nadšení, že je někdo pozval dál a že uloví dušinku. Ale to se přepočítali. Já totiž o Bibli a o jiných věcech něco vím. Ačkoli byli na mě dva, brzo bylo jasné, že jsou v koncích, na moje argumenty neměli žádnou odpověď, ke konci se už tvářili jako poražení, já v diskusích ostatně velmi málo prohrávám. To už musím mít hodně, ale hodně silného soupeře. Pak jsme se rozloučili a já jsem měl dobrý pocit, že jsem trochu nahlodal jejich jistotu, že teď začnou uvažovat rozumně a hlavně samostatně, že se nastartuje u nich proces, který povede až mimo tu sektu, že se díky mně osvobodí a opustí tu blábolivou totalitní organizaci.

Za pár týdnů jsem potkal kámoše, který o sektách dělal diplomku a hodně o tom tématu věděl.
Vykládal jsem mu nadšeně o tom, jak jsem možná zachránil 2 lidi ze spárů sekty. „Nezachránil, věř mi , nikoho jsi tím nezachránil, ten systém jejich sekty s tím počítá.“ A pokračoval: “ Ta sekta vychází ze stopadesátiletých zkušeností amerických pojišťovacích agentů. Oni mají instrukce si přesně zapamatovat argumenty a dotazy, které u těch pohovorů s lanařenými osobami slyší, pak se školí na školeních, co přesně na který daný argument a dotaz odpovědět. Všechno si to mají za úkol nazpaměť zapamatovat. Jednotlivé námitky na těch školeních rozebírají a v klidu mezi sebou, řeší, co na který odpovědět. A víc hlav víc ví. Je to propracovaný systém.

Kdo se s nimi baví, vlastně jim pomáhá zlepšovat se v argumentaci. Kdo se s nimi baví a hádá, vždycky jim dá duši, když ne svoji, tak duši někoho jiného, protože tím, že jim dáváš námitky, pomáháš trénovat a zlepšovat systém. Námitky, ktré napadnou tebe, napadnou někoho jiného později, ale to už tihle nebo jiní budou vědět, co odpovědět, toho člověka, toho člověka to úplně ohromí a dá jim možná s o to větší pravděpodobností svúj život a svoji duši.“