- RubrikaHudba

ROZHOVOR: Největší zábava je v dodávce, říká Filip z kapely Seven

14.10.2012

Filip Šubr je zpěvák kapely Seven z Mladé Boleslavi. Při koncertech je Filip pověstný svou velkou energií. A tu potvrdil i při našem rozhovoru, který začal slovy:„Já bych chtěl pozdravit maminku a tatínka a všechny U Vlčáka a U Samce.“

Jak vznikla kapela Seven?

Skupina vznikla seskupením nejlepších muzikantů z Mladé Boleslavi a blízkého okolí. Prostě jsme si řekli, že když se dáme dohromady, tak nás to bude bavit. Jsme kamarádi, které to baví v jedné dodávce.

Velmi často koncertujete s Monikou Agrebi.

Ano, hráli jsme spolu pár koncertů po republice, při kampani pro sportovce. Monika totiž napsala a nazpívala duet pro ně. A naší kapelu s vybrala jako support pro koncerty na Mladoboleslavsku. A jak jsme jezdili ty dlouhé štace, tak jsme poslouchali muziku a přišli jsme na to, že máme stejný vkus. Tak jsme si řekli, že to dáme dohormady na festivalech a že my pomůžeme jí jako support, aby nemusela shánět kapelu. A my si jí naopak bereme jako hosta na naše koncerty.

Jak jste se dostali k předskakování Smokie?

Bylo to super a hlavně velkou náhodou. Nášeho manažera Jana Šťastného oslovil managemenet Smokie. Náhodou asi slyšeli naše písničky a my jsme to samozřejmě přijali. A z toho rozčarování jsme byli hned vyvedeni. Když jsme přijeli do Kongresového centra v Praze, tak na naší šatně byla cedulka a na ní napsáno: Milan Šubr, ale já jsem Filip, takže to nás naštvalo.

Máte s kapelou nějaký velký úspěch na festivalové scéně?

Tak pro nás bylo rozhodně nejvíc Rock for people, fantastická organizace. Už pár let bojujeme o to, zahrát si na Benátské noci, což je naše domovina. Pořád se nám to nepovedlo a pořád doufáme, že se nám to povede.

Máš nějaké vzpomínky kuriózní s kapelou?

Jéje, stačí si vlést k nám do dodávky a jet s námi domů. Stává se strašně moc věcí, například na benzínkách. Dělali jsme soutěže, co benzínka, to jedno pivo. Návrat ke zkušebně si už nikdo z nás nepamatuje, protože těch benzínek bylo z Brna strašně moc. Jednou jsme zapomněli bubeníka na benzínce. To nebyla moc kuriozita, protože ho to dost naštvalo. To byl spíš průser. A pak takové klasiky. Jedeš dvě stě kilometrů a přijdeš na to, že si nechal ve zkušebně dvě kytary z deseti. Pořád se něco děje.

Jak vznikl název Seven?

Původně nás bylo sedm v kapele, ale teď jsme v šesti. Nechali jsme název, protože lidi už nás tak znají. A to logo se sedmičkou je moc pěkné.

Spolupracujete jenom s Monikou Agrebi, nebo i s jinými zpěvačkami?

Když se podíváš na Moniku, tak si myslím, že je to až až. To je kus ženský a další bychom asi nesnesli. My jsme se moc báli spolupracovat se ženskou, protože to nikdy nedělá dobrotu, ale Monika je chlap. Je to super člověk na dlouhé štace do dodávky.

Při koncertě máš hodně energie. Kde jí bereš?

Ono je to lidmi, jakmile cítím energii z lidí, tak se neudržím a snažím se jim tu energii vrátit. Když jsou lidi mrtví, jak my říkáme olejomalba, tak to nejde. Ale když jsem viděl ty malé holčičky pod podiem, jak křičí, tak jsem se neudržel.

Jaké máte plány do budoucna?

Tak v první řadě deska. Jsme ve fázi míchání a mastrování ve studiu. Bude na ní patnáct nových písniček. Chtěli bychom přijít v něčím novým tady v Čechách. A tak místo CD vydáme USB flashky. Stříbrné, krásné s logem Seven. Na to se moc těšíme, takže ne nová deska ale flashka.