- RubrikaFilm

RETROFILM: 1. díl – Zora Jandová

25.10.2010

Rok 1982: „Štíhlá černovláska s culíkem, pod brýlemi veselé bystré oči, nenápadná a přesto výrazná svou vnitřní pohodou a vytrvalostí. “Jsem extrémní optimistka,“ říká čtyřiadvacetiletá herečka Zora Jandová.“

V této době byla Zora v závěrečné fázi studia na DAMU, kde pravidelně vystupovala na divadelním jevišti Disku a téměř celou kariéru měla před sebou. Dnes je tomu právě naopak…

Má na svém kontě mnoho životních úspěchů a rozhodla se vrátit opět do řad studentstva. V současné době studuje VŠ tělesné výchovy a sportu.

„Nepochází z herecké rodiny, ani rozhodnutí stát se herečkou nepadlo naráz. Jako dítě hrála na klavír, chodila do LŠU (Lidová škola umění – pozn. redaktora) zpívat a ráda se producírovala. Váhala mezi konzervatoří, malováním a výtvarnými řemesly. Vyhrálo gymnázium s jazykovým zaměřením v Hellichově ulici, známé dobrým divadelním kroužkem. A odtud pak vedla jediná cesta – na DAMU.“

Již tehdy tedy byla Zora Jandová dívkou netušených možností.

„Během studia na DAMU si ji vybrali někteří režiséři do filmů a televizních inscenací. Poprvé se objevila v dvoudílné inscenaci Nositelé zeměkoule. … V nejbližší době ji uvidíme v seriálu Návštěvníci (rež. J. Polák) a v pohádce Třetí princ (rež. A. Moskalyk), kde je dokonale maskována blond parukou. Nejvíce ji ovlivnili režiséři J. Adamec a M. Luter, u nichž dostala zatím největší šanci.“

Dnes se kromě herectví, zpěvu a malování věnuje svým dvěma dcerám a také východnímu cvičení na posílení ducha i těla – Tai-či. Na MS v Itálii v roce 2001 dokonce skončila sedmá a byla nejlepší mezi Evropankami.

„Svůj hlas propůjčila právničce z rozhlasové hry Vladimíra Kratiny Tudy cesta nevede, přivoněla už i k dabingu v americkém seriálu Profesionálové… Loni v listopadu byla na základě širšího výběru pozvána ke konkursu na roli Ofélie na jeviště, které je snem mnoha herců – do Národního divadla. Ze třinácti uchazeček přijali právě Zoru Jandovou a díky tomuto hostování v Hamletovi jí zde bylo nabídnuto angažmá.“

„Zatím byla většinou obsazována do civilních rolí nebo do pohádek, ale láká ji muzikál…“

A dnes již můžeme konstatovat, že muzikál jistě nebyl krok vedle…

RETROFILM je nepravidelný seriál o stříbrných plátnech let minulých. Pomocí několika dílů se vám budu snažit přiblížit atmosféru filmového světa našich drahých rodičů a prarodičů. Náměty budu čerpat především z časopisu Kino, který v této době vycházel jako pravidelný měsíčník. Tímto bych chtěl poděkovat rodině Lence Varhaníkové a její mamince za zapůjčené materiály.

Ať žije film!

Zdroj citací a fotografií: Časopis Kino – rok 1982

Jan Píša

V současné době jsem studentem ČVUT v Praze na fakultě informačních technologií. K mým koníčkům patří sport, psaní literatury, publicistických článků, fotografování, tvorba grafiky a webových stránek.