- Rubrika53. MFF KV

Recenze: Vzplanutí – snímek podle Murakamiho nezapře styl autora povídky

2.7.2018

Jongsu, mladík čerstvě po škole, který bych chtěl být spisovatelem, krmí možná neexistující kočku, hlídá všechny skleníky v okolí, jestli náhodou nehoří, zvedá stále zvonící telefony, v nichž se nikdo neozývá, a hledá dívku, po které jakoby se slehla zem.

Sérii podivných událostí odstartovalo setkání s bývalou spolužačkou Haemi, kterou si ale ze školy vůbec nepamatuje. Dívka se k němu vehementně hlásí a pozve ho na rande. Tam mu řekne, že pojede do Afriky, a požádá ho, aby jí krmil kočku, než se vrátí. Jongsu, který se do dívky zamiloval, souhlasí. Když se Haemi vrací, jede jí vyzvednout na letiště s očekáváním navázání na jejich známost před odjezdem Haemi. Dívka si s sebou přiveze Bena, kterého potkala na cestách. Haemi ale Jongsuovi nedá spát. Sama inciuje další setkání a Jongsu se vlastně nechtěně zamotává do podivného milostného trojúhelníku.

Předlohou snímku Vzplanutí korejského režiséra Lee Chang-donga je povídka Haruki Murakamiho Hořící stodola. Murakamiho fanoušci zajásají, protože ve scénáři oblíbeného autora poznají podle pro něj typických záhadných motivů jako zvonící telefon, zmizení z povrchu zemského, nekonečné čekání, atd. Kdo nepřišel na promítání kvůli Murakamimu, možná bude podrážděný.

Rádoby náznaky a vodítka k objasnění záhady, kterých je ve filmu požehnaně, zůstávají jen naťuknuty a nedovyřešeny. Divák si tak může vybrat z až moc velkého množství vysvětlení, která nejsou uspokojivá a jakkoliv potvrzená. Škodou snímku je přílišná délka a přebytek zbytečných záběrů.

V snímku nemůže chybět Murakamiho pověstná mysterióznost, díky níž se i přes délku filmu daří udržet divákovu pozornost a napětí, jestli Jongsu záhadu „rozlouskne“, vzrůstá.

foto: kviff.com

Podobné články