Recenze: Venkovský učitel

Režie: Bohdan Sláma; Česká republika, Francie, Německo
Mladý učitel v podání Pavla Lišky přijíždí na venkov s vidinou zapomenout na své ztroskotané vztahy a pokusit se v odloučení ujasnit si především sám pro sebe, co od života očekává. Nastupuje na místní škole jako učitel přírodovědy předávajíc svou nepodjatou životní filozofii i svým žákům. Snaží se, byť nesměle, zapadnout mezi starousedlíky a sžít se s místním koloritem.

Mezi lidmi však vznikají vztahy ať již očekávané či nikoli. Vše nabourá nově začínající poměr v komplikovaném trojúhelníku mezi učitelem, statkářkou Zuzanou Bydžovskou a jejím synem Ladislavem Šedivým. Vztah, který už od počátku nemůže mít dlouhého trvání ani naději na jakýkoli pozitivní vývoj, se přesto stává skutečným. Vše se ještě více zaplétá příjezdem Liškova bývalého přítele, který vidouc, že na jejich rozpadlém vztahu nelze dále stavět, svede přítelkyni syna statkářky, čímž ho přivede do situace, jež jejich začínající a zároveň nikam nepostupující vztah dovede do neřešitelného konce. Jeho odchod z domova ještě více zamíchá již tak osudově rozdané karty všech zainteresovaných.

Příběh lásky, samoty a spletitosti vztahů na pozadí vesnické izolovanosti se proplétá sám sebou a hledá cestu nejmenšího odporu k vyřešení své komplexnosti. Téma homosexuality ve společnosti, kde jen málokdo je tolerantní natolik, aby akceptoval odlišnost toho druhého bez předsudků, je velice citlivě nastíněno z několika úhlů pohledu. Hlavní drama se však neodehrává na plátně, ale uvnitř hlavních hrdinů. Pocity, jež se jich zmocňují, se během celého příběhu mění a to, co my jako diváci máme možnost sledovat, jsou už jen pouhé střípky roztříštěného zrcadla, ve kterém každý z protagonistů mohl alespoň na moment zhlédnout svou duši.

Film Bohdana Slámy se citlivě dotýká kontroverzních témat mezilidských vztahů bez toho, aby po divákovi požadoval jakýkoli jednoznačný postoj vůči hlavním postavám. Divák má možnost se ztotožnit s kteroukoli postavou, pohlédnout na věc jejich očima a představit si sám sebe v podobné situaci. Problém jedince se tak netýká jen jeho samého, ale i jeho bezprostředního okolí. Vnitřní samota dohání člověka k činům, na něž by za ‚normálních‘ okolností nedokázal ani pomyslet.

Filmu by se daly vytknout drobnosti jako předvídatelnost děje či tolik očekávaný happy end, ale to mu neubírá nic na působivosti, se kterou se dotýká lidí samých a jejich vnitřních potřeb.

foto: bontonfilm.cz