Recenze: Slaměná židle

Už jste slyšeli o místě zvaném Svatá Hirta? Je to pustý ostrov, kde se dá najít štěstí … nebo zešílet.

V čtvrtek 10. října 2011 jsem měla možnost shlédnout v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích ostrovní poetické drama Slaměná židle, jejíž autorkou je Sue Glover ze skotské vysočiny.

Na jevišti se odvíjí silný příběh mladé novomanželky Isabely (Markéta Frösslová) nucené žít s pastorem Aenem (Pavel Oubram), svým mužem, několik měsíců na ostrově Svatá Hirta mimo civilizaci v nehostinném prostředí mezi nevzdělanými lidmi. Isabela je z tohoto bohem zapomenutého místa ze začátku nesvá a cítí se bezmocně. Nejraději by znovu nastoupila na loď a jela zpět do Edinburgu, ale už je pozdě. Její tvrdý manžel bere své misijní poslání vážně a je nekompromisní.

Hned na začátku představení se diváci seznamují s další postavou. Tou je pološílená lady Ráchel (Daniela Bambasová), kterou na ostrov poslal její manžel, jelikož mu byla nepohodlná a věděla příliš mnoho o jeho aktivitách. Lady, jež byla na Hirtu unesena, je zde nucená žít už několik let a marně se snaží dostat se z ostrova. Neutišené prostředí z ní pomalu udělalo zlomyslnou a zlou trosku bez přátel, která se topí ve vlastním neštěstí. Isabela zlomenou lady lituje a ráda by jí pomohla. Brzy mezi oběma ženami vznikne podivné spojenectví. Aenas ale ví, že Ráchel dělá problémy, rád by měl u správce ostrova dobré jméno, proto je mu podivné přátelství obou žen proti srsti.

Na scéně se také objevuje čtvrtá postava – domorodá obyvatelka Oona (Bibiana Šimonová), která na lady Ráchel dohlíží a stará se o ni.

Ačkoliv se nejedná o hlavní postavu, diváky bezesporu nejvíce ohromil herecký výkon Daniely Bambasové, která věrohodně ztvárnila bezmocnou lady, utápící svůj žal v alkoholu. Pro její cynické a někdy až zlomyslné chování jí publikum na jednu stranu opovrhuje, přesto s ní soucítí a chce se dozvědět celý její příběh. Nervové hroucení se, psychický i fyzický rozklad postavy byly v podání paní Bambasové opravdu uvěřitelné. Lady Ráchel působila místy až děsivě.

Scéna tohoto představení vypadá netypicky, kulisy jsou tvořeny z hadrů a pytloviny představující skály, kterými je ostrov tvořen. Podporují dojem drsného prostředí a jeho syrovost.

Za zmínku také stojí kostýmy, o které se postarala Aneta Grňáková. Oděvy postav jsou propracovaně otrhané, takže si divák díky nim uvědomuje, jak dlouho hrdinové ostrov obývají. Líbila se mi i zlověstná hudba Jana Dřízala.

Hru režíroval nováček Jihočeského divadla studující posledním rokem režii na DAMU – Adam Rut. Sám drama pro Deník komentoval takto: „Je to hra o úplně nejprostších mezilidských vztazích a to jsou věci, které by měly v lidech rezonovat.“ Návštěvníci divadla mají možnost při představení sledovat emoce, které sami znají, a ztotožnit se s nimi.

Jestliže vás zajímá, jak dopadne lady Ráchel, zda  nakonec Isabela a Aenas budou chtít zpátky domů a proč se hra vlastně jmenuje Slaměná židle, neváhejte a zakupte si vstupenky na přestavení  na 24. listopadu.