- Rubrika48. MFF KV

Recenze filmu: Jaký otec, takový syn

6.7.2013

V zastoupení japonské kinematografie měli letošní návštěvníci 48. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech možnost vidět snímek Jaký otec, takový syn režiséra Hirokazua Kore-eda.

Rjota a jeho manželka se jednoho dne dozví, že je jich šestiletý syn Keita, o kterého se láskyplně starali a vychovávali ho k poslušnosti, disciplíně  a snaží se mu poskytnout to nejlepší vzdělání, ve skutečnosti není jejich. V porodnici došlo před šesti lety k záměně dětí a Keita má ve skutečnosti jiné rodiče, kteří zase vychovávají jejich pokrevního syna Rjúseie.

22865-default-katalog_2013_horizons_soshitechichi_wf-1Oba páry se musí nyní rozhodout, jak budou postupovat dál, zda budou chtít děti vyměnit nebo si ponechají dítě, které šest let vychovávali v domnění, že se jedná o jejich vlastního syna. Rjota uvažuje o možnosti najmout si dobrého právníka, který se postará, aby mohli oba chlapci zůstat s ním a jeho ženou. Ta se zase narozdíl od manžela nedokáže najednou na Keitu dívat jako na cizího chlapce.

Druhá rodina vychovává své děti úplně jiným způsobem než pracovně vytížený Rjota a jeho manželka. Věnují dětem veškerý možný čas, baví se s nimi, mají s nimi opravdový vztah. Malému Keitovi, který se s Rjúsenem zatím vyměňuje na víkendy, než dojde k úplné výměně dětí, se v nové rodině zalíbí.

Na plátně se tak rozehrává psychologické drama vyvolávající morální otázky. Je správné děti, které jsme vychovávali šest let, odvrhnout a vyměnit za vlastní, které ve skutečnosti neznáme? A co když s nimi nebudeme mít vztah a nebude to fungovat? Jak vlastně definovat „své dítě“? Jen podle pokrevního hlediska? Jak takovou situaci dětem vysvětlit? Jakou velkou roli hrají geny v osobnosti člověka a jaký podíl má na ní výchova? Jsou naše děti naším obrazem? Jak se v této situaci zachovat, abychom obstáli sami před sebou?

Jaký otec, takový syn, dojemný snímek, který vhání slzy do očí, nás nutí zamyslet se, jak bychom se v takové situaci asi zachovali, a litovat děti, jež nemohou vůbec za nic, ale nejvíc tuto situaci odnesou. Zajímavé je sledovat Rjota, který projde velikou promněnou, během které se musí naučit dávat své city najevo, změnit své zásady a zamyslet se nad svými dosavadními hodnotami.

Je děsivé, že tento příběh není vůbec nereálný.

zdroj foto: kviff.com

Podobné články