- Rubrika47. MFF KV

Recenze: Hlava ruce šok

6.7.2012

V roce 1893 se stal vážený právník Daniel Paul Schreber předsedou nejvyššího soudu. V této době k němu také začal promlouvat Bůh. O deset let později stojí Schreber u nejvyššího soudu znovu, ale na druhé straně barikády. Žádá a povolení opustit psychiatricou léčebnu a vydat své paměti ve jménu lékařské vědy k podrobnému zkoumání.

To, co se odehrává na plátně, je vyprávěním psychicky narušeného člověka, který se hájí před soudem, a záznamem z jeho deníků. Přes jednotlivé scény „běží“ vlastnoruční poznámky nebo věty psané na stroji, které Schreber zaznamenal do svých pamětí. K celému případu se před soudem vyjadřují nejrůznější odborníci na nervová onemocnění, kteří Schreberovi diagnostikovali schizofrenii a paranoiu.

Ze začátku se zdá, že film je pouze lékařským záznamem převedeným do filmové podoby, ale v pozadí stojí i velice silný příběh nemocného muže. V dětství si toho hodně vytrpěl. Jeho otec se snažil prosadit reformu a ovládat „zlobivé“ a neposlušné děti. Sestrojil několik přístrojů (např. stroj na narovnávání zad a vzpřímené držení hlavy) se spoustou kožených řemenů a kovových přezek, které připomínaly mučící nástroje a které zkoušel na svých dětech. Takovéto dětství se na Schreberovi muselo dříve či později projevit. Záblesky z jeho minulosti se ve filmu mísí s jeho představami.

Schreberův hlas během celého filmu promlouvá a sděluje divákům své bludy. Dozvídáme se, že nejprve viděl světlo a byl přesvědčen, že mu Bůh sděluje svoji vůli. Poté si byl zcela jistý, že Bůh mění jeho tělo na ženské, aby ho mohl zneužít a podrobit si ho, protože se obává jeho schopností, kterých ani Bůh nedosahuje. V konečné fázi své nemoci Schreber upustil od obsedantních představ a „pochopil“, že nervová vlákna vycházejí z Boha a prostupují celým Vesmírem a to je podstata bytí.

Snímek Hlava duše šok (Shock Head Soul) režiséra Simona Pummella  obsahuje hodně filozofických myšlenek. Také se z něj dozvídáme něco o přístupu lékařů k psychickým poruchám a většinou absurdních způsobů jejich léčby na přelomu 19. a 20. století. Ve filmu se objevuje několik vypjatých scén ukazujících pacientovo šílenství. Například ze scény ve svěrací kazajce zoufalství hlavní postavy přímo čiší.

Snímek je natočen podle skutečné osoby Daniela Paula Schrebera, který trpěl schizofrenií, vydal své deníky, jimiž se na začátku 20. století zabývali například Freud a Jung a využili je jako své studijní materiály.

Režie: Simon Pummell

Scénář: Simon Pummell

Kamera: Reinier van Brummelen

Hudba: Roger Goula

Hrají: Hugo Koolschijn, Anniek Pheifer, Thom Hoffman

Produkce: Janine Marmot, Femke Wolting, Bruno Felix

Výroba: Submarine

Foto: kviff.com