Protože jsme to byli my

Z jednoho celku staly se dva, ty nejsi můj, já nejsem tvá….

Protože jsme to my,

ne protože jsem to já,

ne protože jsi to ty,

ale my – ty a já.

Jenže dnes

jsem to já, jsi to ty.

Jenže dnes

není žádné my.

Co vlastně znamenal

výraz „my“?

Ty jsi to říkával,

ano ty!

Jenže pro mě

to neznamená nic.

Jenže ve mně

nezbylo toho víc.

Vidím tě vedle sebe,

jak jsme tu seděli.

Jsi jako vzduch, voda, neba.

Jsi ve všem, o čem jsme mluvili.

Dřív bych pokrčila rameny

– nic víc, nic míň.

Protože jsme to přece my.

Jenže dnes z nás zbyl jen stín.

Dnes to nejsme my.

Můžu jen říc´:

Protože jsme to byli my,

ale dnes nic víc.

Dnes jsem to já,

dnes jsi to ty.

Ty nejsi můj, já nejsem tvá.

Už není žádné my.