- Rubrika

Proč Paroubek otočil?

16.9.2009

V úterý ČSSD překvapivě obrátila a odpískala předčasné volby. Proč?

Proč Paroubek otočil? Volební fraška začíná připomínat dobrý thriller s nečekanými zvraty. Nejprve smetl říjnové volby ze stolu Ústavní soud, pak se všichni důležití hráči dohodli na odložení voleb na listopad a nyní přišel další zvrat. Paroubek, který svržením vlády celou situaci ( tedy provizorní vládu a přípravu předčasných voleb ) vlastně vyvolal, najednou obrátil o 180 stupňů a předčasné volby nechce. Co ho k tomu vedlo? Bylo to rozhodnutí náhlé nebo to byl dobře promyšlený krok na politické šachovnici, k němuž byl rozhodnut už dříve a načasoval jej právě na daný okamžik, aby šokoval a zaskočil soupeře?

To, že Paroubek smetl předčasné volby ze stolu, ve skutečnosti není nelogické. Nelogické a překvapivé bylo, když tento politik zcela nesmyslně svrhnul na jaře vládu. Je pravda, že v situaci, do níž se dostal, bylo obtížné vládu nesvrhnout. Šlo tehdy o přeběhlíka Wolfa a skutečnost, že Dalík se snažil ovlivnit pořad, který se televize snažila natočit o přeběhlíkovi, podezřelém z trestné činnosti. Nicméně si měl Paroubek situaci zachránit nějakým způsobem. Mohl třeba několika poslancům doporučit, aby „onemocněli“ a zůstali doma nebo si našli nějakou výmluvu, proč na hlasování nepřijít.  Teoreticky nejlepší bylo říci: „Máme předsednictví a během té doby zachováme vládu a o její důvěře či nedůvěře budeme hlasovat až pak. Jenže to bylo prý blokováno z jiných důvodů. Loni v prosinci totiž údajně nabízel Paroubek půlroční toleranci vlády Topolánkovi během předsednictví za mírných, údajně spíše symbolických podmínek. Topolánek to odmítl. Takže pro Paroubka to byla mimořádně ošemetná situace. Pro politika je nebezpečné svému soupeři vyjít vstříc úplně zadarmo. Nedá se zcela vyloučit, že Topolánek s Dalíkem pád vlády naplánovali a Paroubek se chytil do pasti. Proti tomu ovšem svědčí skutečnost, že když vláda padala, na Topolánkovi bylo v televizi vidět zklamání a vztek. Nevypadal jako člověk, kterému právě vyšel mazaný plán. Politici však docela často jsou i dobří herci.

Každopádně hlavní vina padá na Paroubka, který si měl nějakým způsobem zabezpečit, aby vláda v dané neskončila.

Pamatuji se, jak jsem se před pádem vlády bavil s různými lidmi a vždycky jsem se smál pověstem, že vláda padne. Myslel jsem, že hlasování bude formální a vláda v poklidu dovládne po dobu předsednictví. Nenapadlo by mě, že člověk, který je předsedou jedné ze dvou nejsilnějších politických stran v republice a byl více než rok premiérem, se může zachovat jako naprostý pitomec. Jiné slovo mě nenapadlo. Nebo napadlo, ale nelze ho sem napsat.

Pád vlády byl díky probíhajícímu předsednictví Evropské unie nejen naprostou katastrofou pro českou zahraniční politiku a pro image naší země na světové scéně, ale zavařil i všem východoevropským členským zemím Unie. Na region jako na celek se bude Brusel a evropská politika dívat skrz prsty ještě víc než kdy dřív.

To by asi Paroubkovi mohlo být jedno, jestli mu jde jen o osobní prospěch. Kdyby mu to voliči nespočítali v eurovolbách.

Ale evropské volby by teoreticky mohl obětovat za rychlejší postup k moci. Jenže právě to je největší hloupost. Nyní je hospodářská krize, řada lidí přichází a ještě přijde o práci. I kdyby se teď zlepšily ukazatele o vývoji HDP a průmyslové výroby a pokles HDP by se změnil zpátky v růst, nezaměstnanost by pořád rostla, přibývalo by lidí bez práce, a to těch, kteří práci sehnat mohou jen obtížně, přibývalo by dlouhodoběji nezaměstnaných a lidí, kteří práci sice mají, ale vlivem krize jim klesají mzdy a kteří se navíc o práci bojí. Nezaměstnanost se totiž za vývojem HDP zpožďuje o nějakou dobu. Paroubek jako vystudovaný ekonom to kupodivu netušil.

To nejhorší z hospodářské krize máme teprve před sebou. Nezaměstnanost se ještě bude zvyšovat, platy ještě více poklesnou, lidé se ještě víc budou bát o práci. Do jara se těžko situace zlepší.

A teď k tomu, proč Paroubek otočil. Jedna z možností, ke které se já osobně přikláním, je analýza vývoje české ekonomiky v následujícím roce, kterou připravila ČMKOS. Její předcházející predikce byla totiž mimořádně přesná. Odbory jednak mají spoustu drobných informací z podnikové sféry, jednak nemají důvody lakovat věci na růžovo jako státní instituce ani nemají obchodní zájmy a marketingové aktivity, jejichž průvodním znakem by bylo zkreslování skutečnosti, což je jinak charakteristické pro analýzy analytiků ze sféry finanční, ale i dalších podnikatelských sektorů. Navíc pro svou práci seriózní analýzu ekonomického vývoje skutečně potřebují.

Nejen proto se odbory častěji trefují do ekonomického vývoje budoucnosti než mediálně proslavení analytici a státní instituce.

A co je v té analýze? Pokles HDP v příštím roce asi o 2 procenta. Je to pesimističtější než odhady ministerstva financí a ČNB, které počítají s opatrným návratem k růstu příští rok.

Je třeba říci, že lidé volí podle svých ekonomických zájmů. Člověk, který má dobře placenou stálou práci, bohatne, dostal se už docela dost přes běžný průměr, může být snáze osloven pravicovými stranami a hesly. Proč já mám z daní živit nezaměstnané, kterým se nechce pracovat? Na to dřu? Když ale stejný člověk o svou dobře placenou práci přijde, skončí na pracovním úřadě a najednou zjistí, že práce opravdu není nebo je podstatně hůře placená, najednou je jeho zájmem co nejlepší zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci. I zdražení jízdného v MHD začne být najednou bolestivé. I zbytečně ztracená pětikoruna může nečekaně zabolet.  K levicovým řešením se však přiklánějí i ti, kdo práci mají, kdo se však o ni strachují, i ti, kteří práci mají, ale v důsledku krize mnohem tvrději dřou i za ty, kdo byli propuštěni a přitom jim klesá plat.

Krize je příležitostí pro levicové strany, levicové politiky a levicová hesla.

ČSSD skutečnou levicovou stranou není. Je to klasická strana středu. Je však nalevo od ODS a pro mnoho voličů představuje menší zlo, i když do ní a jejího marketingem posedlého předsedy obklopujícího se prapodivnými kamarády zamilováni nejsou. Nalevo od ČSSD jsou už jen komunisté a s těmi jsou špatné zkušenosti za těch čtyřicet nešťastných let. Je možné, ba pravděpodobné, že v těchto volbách dostanou komunisté i hlasy těch, kdo je dříve nevolili a ještě před krátkým časem si mysleli, že by je nevolili nikdy. Ale stejně nechuť ke komunistům a neexistence žádné levicové strany mimo KSČM, která by měla šanci dostat se do parlamentu, způsobí, že spousta lidí se přikloní právě k ČSSD.

A to je důvod, proč Paroubek otočil. Nejspíš mu teď jeho marketingová agentura řekla to, co věděl zatím jenom každý kromě Paroubka, totiž to, že volby v červnu příštího roku přinesou sociálním demokretům vítězství s mnohem větší pravděpodobnos