- Rubrika

Prezident předal 28. října vyznamenání

29.10.2009

Včera prezident republiky při příležitosti státního svátku udělil vyznamenání významným osobnostem České republiky. Je mezi nimi hasič, který položil život při záchraně lidí během povodní, hrdinové boje za svobodu a demokracie, významné osobnosti naši vědy a kultury.

Kolem žádné z vyznamenaných osobností se nestrhly žádné kontroverze s jedinou výjimkou, kterou je Karel Gott. Zaslouží si Gott vyznamenání nebo ne? Někteří politici a kritici si na Gottově ocenění přihřívali polívčičku a využili situace k tomu, aby se kritikou zpěvákových postojů a kulturního přínosu dostali do médií.

Pro někoho může být překvapivé samo ocenění populárního zpěváka. Stále žije pocit, že jen ta vážná hudba je natolik důstojná a nudná, že si zaslouží ocenění z rukou nejvyššího státního představitele.  Gottovi se podařilo ovšem něco, co opravdu málokomu. Už téměř padesát let je na vrcholu žebříčků popularity. Není to jen jeho talentem, ale hlavně jeho pověstnou profesionalitou, díky níž se dokáže udržet tak závratně dlouhou dobu na královském trůně mezi českými zpěváky i celebritami vůbec. Gott je instituce. Něco jako byl za Rakouska císař pán. Za Husáka existoval vtip: Co se bude za padesát let učit o Husákovi? Že to byl jakýsi bezvýznamný politik v éře Karla Gotta. A skutečně. Politici se střídají a odcházejí, Gott zůstává. Právě tato institucionalizace a dominance Gottova je také jednou z příčin odporu, které jeho jméno vyvolává mezi těmi, kdo vyznávají odlišný hudební vkus a odlišný životní styl. V „alternativních“ kruzích je už dlouho módou odpor ke Gottovi, ba zpěvákovo jméno je tam urážkou. Měl jsem kolegu z práce, který vyznával podobný životní styl. Hlásil se tuším k anarchismu. Gotta poslouchal tajně, aby o tom jeho kamarádi alternativci nevěděli. Měl strach, že by jej vyloučili z komunity nebo se mu přinejmenším posmívali.

Pro někoho může být problémem také nehrdinský postoj zpěvákův za bývalého režimu. Gott skutečně patřil mezi oněch 99%  národa, kteří nebyli nijak stateční a nebojovali v rámci disidentských skupin proti nenáviděnému režimu a místo toho chodili do práce a k volbám. Mezi signatáři Charty 77 Gotta nenajdeme. Ostatně jako 99,9% občanů tehdejšího ČSSR. Na Gotta ovšem bylo víc vidět než na těch zbývajících 99,9%. Zato např. na Lišku už tolik vidět není, jako šéf strany mířící mimo parlament a do zapomnění už moc lidí nezajímá, nehledě na to, že není tak charismatickou osobností jako Bursík ani tak zkušeným a protřelým politikem. Také na Jana Rejžka už moc není vidět. Jeho umělecké kritiky a povrchní politické komentáře už také nezaujmou tolik čtenářů jako dřív. Gottovo vyznamenání je tedy nepochybně oba velice potěšilo, neboť jim to umožnilo zaskvět se ve světle reflektorů díky kritice zpěváka a jeho ocenění.

Foto: Marek Švadlena