- Rubrika

Právo zemřít

30.9.2009

Eutanázie je stejně jako interupce, trest smrti nebo sebevražda, jedno z nejkontroverznějších témat, nejen naší doby, nýbrž celé historie lidstva. Týká se totiž jedné z nejzákladnějších podstat lidské existence. Týká se života. Týká se smrti…

Usmrcení jako takové je mimojiné problém právní a tak i eutanázie spadá do této oblasti. Právní pohled na eutanázii se vyvýjí a mění již několik staletí. Názory se různí člověk od člověka, místo od místa. Aktivní eutanázie a asisotovaná sebevražda jsou dnes povoleny například v Albánii, Lucembursku, Belgii, Nizozemí a Švýcarsku. V posledním zmíněném státě dokonce uzákoněním tohoto způsobu odchodu ze světa vznikl nový způsob obchodní činnosti. Především díky možnosti euthanázie i pro občany cizích národností. V ostatních zemích se o usmrcení na žádost zatím diskutuje a jsou průběžně podávány návrhy na změnu legislativy, zatím však neúspěšně. Jsou dobré argumenty proti? Ano jsou! Hlavní problém tkví především v možnosti zneužití, například díky mylné diagnóze, určení svobné vůle pacienta nebo dokonce zfalšování dokumentů vedoucího k úmyslnému zabití.

Kromě právních nedostatků je eutanázie i velkým závažím na pomyslných vahách lékařské etiky. Každý lékař přeci skládá Hipokratovu přísahu, která přímo zakazuje lékaři dopomoci pacientovi ke smrti. Táto část je však již mnohdy vypouštěna a tak záleží jen na svědomí každého jednotlivého medika. Ale nejen lékaři jakožto vykonavatelé mají k eutanázii vážné výhrady, vždyť i z filosofického hlediska je zde velký rozpor. Smrt by měla být přirozenou cestou odchodu z tohoto světa. Nebo snad ne? Je v pořádku pomoci někoho usmrtit na jeho přání? Když vezmu v úvahu například člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí, kterému „zbývá“ pouze několik týdnů života a to například ve velkých bolestech. Je správné vzít mu život? Co když někdo během osudné doby vynalezne lék na onu zvrácenou chorobu? Co když se pacientův stav náhle jakoby zázrakem začne zlepšovat? Nemyslíte, že naděje umírá poslední?

Podobně se k problému staví i křesťanská církev. Vždyť lidé dostali život jako dar od boha. Dobrovolně ho odevzdat je pohrdání tímto darem. Navíc, každé útrapy v životě mají nějaký smysl. A pokud člověk dokáže „přetrpět“ tyto strasti, snad se mu dostane i hlubšího vnímání a přestane nepotřebně mrhat svým elánem. Stane se silnějším…

Jedním živoucím příkladem lidské síly je Stephen Hawking. Steph je jedním z nejlepších a nejcennějších světových teoretických fyziků. Učinil mnoho úžasných objevů, napsal mnoho knih a to vše přesto, že je již čtyřicet let připoután ke svému invalidnímu vozíků a trpí paralýzou celého těla. Lékaři mu dávali dva, maximálně tři, roky života. On přesto stále žije a díky moderní technice i Komunikuje. Dokonce o sobě tvrdí, že je šťastlivcem.

Jedinými případy, kdy je podle mého názoru eutanázie ospravedlnitelná, jsou krizové situace, kdy konec života je již naprosto nevyhnutelný, protože bolesti nemohou být nijak zmírněny a nastává jen fáze dlouhého trápení. Jak je známo, jedna z nejhorších smrtí nastává udušením a tak například výbavou každého potapěče je nůž. V nouzouvé situaci je možné nůž použít k rychlému usmrcení sebe sama. Ačkoliv se zde nejedná o eutanázií, nýbrž o sebevraždu, princip zlstává stejný. Představte si například člověka uvězněného v hořícím vlaku. Je nadobro odsouzen k smrti. Jediným možným vysvobozením je policista stojící vně, který může vyhovět přání na smrt a poslat uvězněnému milosrdnou kulku…

Dnes jsem si prohlížel hodně webových stránek zabývajícími se eutanázií a narazil jsem i na dvě naprosto radikální. Jedna z nich se zabývá podporou uzákonění asistované sebevraždy. Druhá prezentace hají právo na život. Obě mi přijdou opravdu přehnané, vždyť o téhle otázce by měli rozhodovat především odborníci. Lidé samozřejmě mají svůj názor a nikde není dáno, zda je dobrý nebo špatný. Ale přecejenom konečné rozhodnutí musí padnout z míst k tomu pověřených. Přijde mi až laciné, takto věc popularizovat a navíc zneužívat překroucené citáty slavných osobností ke své „kampani“. Vím, že eutanázie se mě týká nepřímo, nemám ve svém okolí nikoho, kdo by byl s bolestmi na smrtelné posteli, ale se smrtí blízkých jsem se již setkal a nevidím důvod nikoho usmrcovat, dokud existuje i mizivá šance na uzdravení.

Jan Píša

V současné době jsem studentem ČVUT v Praze na fakultě informačních technologií. K mým koníčkům patří sport, psaní literatury, publicistických článků, fotografování, tvorba grafiky a webových stránek.