- RubrikaKULTURA

Povolání literární překladatel: Co se skrývá za perfektním čtenářským požitkem?

25.3.2013

Každý z nás má jistě nějakou oblíbenou knihu, ke které se rád vrací, nebo autora, po jehož jménu sáhne v knihovně či v knihkupectví. Podívali jste se ale také někdy do poslední strany knihy na jméno člověka, díky němuž můžete své zamilované příběhy číst v rodném jazyce? Že vás nikdy nenapadlo o tom přemýšlet? Nejste sami.

Přitom na práci překladatele tolik záleží, víc, než si uvědomujeme. Jeho úloha totiž nespočívá pouze v převádění jednotlivých slov textu z jednoho jazyka do druhého. Překladatel je v podstatě kouzelník, který si hraje s psaným slovem, významem, formou i obsahem díla.

Správné překlady by totiž měly mít všechny kvality původních děl. Jenže jak zachovat obsahovou stránku, způsob použití jazyka, význam, umělecké prostředky a navíc třeba ještě druh rýmu?  Nemluvě o autorském stylu a autorském jazyku, který si překlad samozřejmě zachovat nemůže. Někdy je potřeba si vybrat, protože zkrátka úplně stejná kniha v jiném jazyce být úplně stejná nemůže. Překladatel tedy občas stojí na rozcestí, musí se rozhodnout, co je pro překládanou knihu důležité a co už není. Předkládané dílo totiž převypravuje ten samý příběh jako originální předloha, ale je v podstatě úplně novou knihou. Překladatel nám v ní prezentuje vlastní interpretaci, vlastní způsob, jakým daný text čte, smysl, který si v knize našel.

Některé knihy mají na domácí půdě úplně jiný význam než třeba tady u nás. Překladatelé proto musí mít kromě jazykových znalostí dokonalý přehled zahraničního literárního kontextu stejně tak českého, protože je jejich úkolem příběh převyprávět tak, aby ho pochopil stejně čtenář zahraniční i domácí. Občas to ale není žádoucí. Neméně důležité je pro překladatele mít básnické střevo, aby z výsledné práce nevznikl nudný blábol. On totiž jen nepřekládá, píše pro nás!

Překladatelovo jméno bychom si měli zapamatovat stejně jako jméno autora a název knihy, protože on má nemalý podíl na tom, že se nám líbí právě tyto knihy. Není výjimečné, aby jeden překladatel pracoval na většině výtvarů téhož zahraničního autora, stane se mu vlastně soukromou překladatelskou agenturou. Tak je tomu i v případě našeho nejznámějšího a současného dvorního překladatele Williama Shakespeara profesora Martina Hilského, který se pro své literární vlohy sám stal takovým českým Shakespearem.

Nezměnit obsah, zachovat význam, bezchybná jazyková korektura, stejný styl jazyka, užití uměleckých prostředků, ještě ke všemu neunudit čtenáře k smrti a mnoho dalšího – to vše je úkolem překladatele, který do nově vznikajícího díla dává i něco ze sebe. Přitom on překlad nepotřebuje, po jazykové stránce originálu dokonale rozumí. Nemyslíte tedy, že bychom měli věnovat jménu překladatele větší pozornost a vážit si ho?

Podobné články