- Rubrika

Politika, noviny, kšeft a mafie

29.8.2009

Někdy je důležitější než to, co se píše, to, co se nenapíše nebo spíš nedopíše.

Někdy se člověk řadu důležitých věcí dozví nějak mimochodem. Ten, kdo mu je řekne, mu je ani nechce říct, pouze se v hovoru podřekne, když mluví zrovna o čemsi úplně jiném a opustí ho ostražitost. Tak to možná někdy bývá také v novinách. Ani vám něco nechtějí říct, ale nějak vám to řeknou. Za dob komunismu na to existovaly vtipy, ale tak úplně to nezmizelo. Noviny obvykle mají někoho rády a někoho nerady, někdo v nich inzeruje a přináší jim kšeft, novináři některé strany a politiky volí a jiné nemají rádi nebo dokonce nenávidí, tak jako normální lidé, někoho se novináři bojí, někdo s nimi je kamarád a tak o něm zlé nebo nevhodné nenapíší, majitelé novin mají své obchodní zájmy. Noviny obvykle nepíší tak docela pravdu. Nejenom z oněch výše zmíněných důvodů, ale taky proto, že noviny jsou normální soukromá firma, která někomu patří a ten někdo chce na nich vydělat. A vydělat lze trojím způsobem:

1. Z prodaných výtisků. To už sice dnes je menšina výdělku, který noviny přinášejí, ale stále je důležité noviny prodat. Je proto třeba psát tak, aby to masu zajímalo. Nafukovat aféry, vymýšlet události a skutečné události pokřivovat tak, aby byly pro čtenáře zajímavé. Rozdělení na tzv. bulvár a seriózní noviny je lež, zčásti je to jen mazaný marketingový tah – aby se čtenář určitých novin cítil, že je něco víc než čtenář nějakých jiných, aby je kupoval kvůli onomu dobrému pocitu, neboť on je vzdělanec ( zatímco čtenáři jiných novin, těch „bulvárních“ jsou póvl), zčásti to je věc, která vylepšuje sebedůvěru samotným novinářům, dává jim pocit, že oni jsou ta elita, když píší pro ty správné noviny. Je třeba říct, že nebulvární noviny zřejmě sice existují, ne však v České republice. Kdo by to tady kupoval? Realita je totiž velmi často nezajímavá, nudná. Musí se přifouknout.

2. Z inzerce. Tady je třeba říci, že platí, „ čí chleba jíš, toho píseň zpívej“. O korporátní cenzuře se nemluví tak jako o cenzuře státu případně vládnoucích politických stran, to ale neznamená, že neexistuje. Vypráví se případ firmy, která byla v médiích opakovaně kritizována za nefér obchodní politiku. Nevím, zda oprávněně nebo ne. Nicméně kritika ustala v okamžiku, kdy ona firma začala mohutně inzerovat v tisku. Náhoda nebo ne? Hádejte.

A tento vliv existuje nepochybně. Navíc existuje podezření, že noviny se snaží šéfům firem zavděčit i tím, jak píší, např. komu fandí v politice apod. Chtějí vyjít vstříc politickému vkusu zadavatelů reklamy. To je sice nepotvrzená možnost, nicméně realitou je vliv PR agentur, které často za novináře dokonce píší články, které pak vycházejí pod jejich jmény.

 3. Způsobem, jak mohou noviny vydělat peníze svému vlastníkovi, je, že jsou samy součástí jeho PR. Že zkrátka píší věci, které pomáhají vlastníkovi novin v jeho byznysu. Pomáhají třeba prolobbovat některé zákony, ovlivnit veřejné mínění směrem, který vlastník novin potřebuje pro svůj byznys. Propagovatvýrobky nebo služby, které vlastník novin produkuje. Nemusí se to vždycky dělat násilně. Novináři mohou být  manipulováni moderními psychologickými metodami, tak jako obchodníci manipulují s těmi, kterým potřebují prodat své zboží. Jde o metody vysoce sofistikované, postavené na více než staleté zkušenosti podomních prodejců a na poznatcích moderní psychologie. V odborných tématech, jako jsou třeba témata ekonomická, je pak možno využít s majitelem tiskoviny spřízněného experta, kterému pochopitelně novináři věří, neboť danému tématu nerozumí.

A proč mě napadlo o tomto tématu zrovna teď psát? Nějak nedokážu dostat z hlavy drobný detail z jednoho předvolebního článku z poslední doby. Běžný PR článek, tentokrát negativní o jednom regionálním politikovi. Daný málo veřejnosti známý politik je členem strany, kterou noviny, ve kterých článek vyšel, přímo nenávidí, takže logicky byl ten článek negativní. To neznamená, že nutně byl nepravdivý. Noviny, pokud píší pravdu, častěji ji píší o politicích, s nimiž nesympatizují. Jenže – hovořilo se tam o údajném napojení daného politika na místní mafii. Možná pravda, možná drb nebo nafouknutá bublina, jakých je v novinách spousta. Jenže pak tam byla pro mě šokující věta:“ kromě tohoto politika a politika XY neexistuje v této straně jiný vlivný člen, o němž by kolovaly historky z podsvětí“ Pro mě šokující.

Nemůžu to pustit z hlavy. Říkám si: Kolik je lidí, o nichž kolují historky z podsvětí v jiných politických stranách? Tuhle stranu novináři z velkých novin nesnášejí, takže rádi napíší kdejaký drb. Kolik lidí, o nichž se říká, že jsou navázáni na podsvětí musí být v těch jiných politických stranách, hlavně pak v těch, které mají noviny a novináři rádi? V kolika z těch případů to není drb, ale realita?

foto: sxc.hu