- Rubrika

Pocta Patrici Chéreauovi

28.4.2009

44. MFF Karlovy Vary uvede výběrovou retrospektivu filmů jednoho z nejvýznamnějších současných evropských režisérů Patrice Chéreaua za jeho osobní účasti

Francouzský filmový a divadelní režisér, scenárista, herec, producent a pedagog Patrice Chéreau (nar. 1944) je obecně považován za zázračné dítě francouzského divadla. Od svých devatenácti let režíruje dramatická i operní díla, za přelomovou je považována jeho inscenace dramaticko-hudební tetralogie Prsten Nibelungův pro wagnerovský festival v Bayreuthu (1976).

V roce 1975 debutoval jako filmový režisér thrillerem Tělo orchideje (La chair de l’orchidée). Do širšího povědomí vstoupil o osm let později dramatem Raněný muž (L’homme blessé), kterým poskytl výraznou hereckou příležitost talentovanému Jeanu-Huguesu Angladovi v roli mladíka vtaženého do ničivě vášnivého homosexuálního vztahu.

Mezi režiséry soutěžící o Zlatou palmu v Cannes se Chéreau vrátil v roce 1994 výpravnou a až kontroverzně osobitou adaptací stejnojmenného románu Alexandra Dumase staršího Královna Margot (La reine Margot). Kostýmní drama odehrávající se ve Francii 16. století na pozadí událostí obklopujících smutně proslulou Bartolomějskou noc získalo cenu poroty, zatímco ocenění pro nejlepší herečku si odnesla Virna Lisi za roli Kateřiny Medicejské.

Kdo mě má rád, pojede vlakem (Ceux qui m’aiment prendront le train, 1998). Tak zní název jednoho z nejvíce ceněných Chéreauových filmů, zejména v domácí Francii, a zároveň věta, kterou si těsně před svou smrtí známý malíř zajistil účast pařížských příbuzných a přátel na vlastním v provinčním Limoges. Hořká komedie vyniká originálním scénářem, nekonvenční režií a skvělými hereckými výkony (stálý režisérův spolupracovník Pascal Greggory, Dominique Blanc či Jean-Louis Trintignant). Také tento film soutěžil v Cannes, kam se pak Patrice Chéreau vrátil v roce 2003 jako předseda poroty.

  Filmy Patrice Chéreaua jsou téměř bez výjimky vybírána pro soutěže největších evropských festivalů. Nejinak tomu bylo i v případě koprodukčního snímku Intimita (Intimacy, 2001), ověnčeného hned třemi cenami z Berlinale včetně Zlatého medvěda (a uvedeného v programu 36. MFF Karlovy Vary). O dva roky později byl v Berlíně vyznamenán Stříbrným medvědem za režii autorův další počin Jeho bratr (Son frère). Volnou trilogii intimisticky laděných svébytných adaptací literárních děl završuje komorní manželské drama Gabrielle (2005) s Isabelle Huppert v titulní roli uvedené na benátském festivalu.

Všestranná osobnost evropské kultury Patrice Chéreau pokračuje v inscenování oper či dramatických děl a v současné době dokončuje svůj další film Persécution (Pronásledování) s Charlotte Gainsbourg, Romainem Durisem a opět s J.-H. Angladem. Mezi natáčením si v lednu odskočil do Milána, aby tu na jevišti slavného divadla La Scala znovu uvedl vlastní inscenaci Wagnerovy opery Tristan a Isolda. Ačkoliv v době 44. MFF Karlovy Vary bude dokončovat práci na svém nejnovějším filmu, přislíbil, že se alespoň na den či dva zastaví, aby osobně uvedl přehlídku šesti děl ze své počtem nikterak rozsáhlé, ale v kontextu evropského filmu zcela zásadní filmografie.