- Rubrika

Pařížská zastavení, díl 12: Latinská a čínská čtvrť

4.1.2008

I latinská čtvrť (Quartier Latin) přináší místa, která stojí za to navštívit. Například uzounká ulička Mouffetard, táhnoucí se od Pantheonu až ke kostelu svatého Medarda, kde se tržišti proplétají lidé mezi ovocem, zeleninou a mořskými živočichy. Takové kouzlo nikde jinde v Paříži nenajdete. Po zdejším dláždění ujížděli i královští mušketýři z Louvru do Fontainebleau!

Historická ulička Mouffetard je skutečný klenot. I její dláždění je místy původní. V roce 1966 nebyl v řadě domů ještě rozveden ani vodovod. Voda byla jen v přízemí. O největší osvětovou práci se zasloužili nadšenci, kteří již před první světovou válkou založili Dům pro všechny, Maison pour tous. Byla zde veřejná knihovna i divadelní sál. Ředitelka Maison pour tous, Héléne Lespinas, tu je dodnes pojmem, osobou, na kterou tu vzpomínají s úctou.
Ulička Mouffetard je prosycena barvami a vůněmi. Vnímáte je všemi smysly. Kdo si ji neprojde odzdola nahoru a zpět, nebyl v Paříži, nemůže říci, že ji zná.

Přes náměstí des Contrescarpe dojdeme až k nárožním hodinám, které jsou typické římskými číslicemi. Není snad filmu, který je natáčen v latinské čtvrti, aby alespoň v jednom záběru neprošel přes toto malé náměstíčko. Stojí za to si jej zapamatovat. Při sledování filmu s Belmondem či Philipem Noiretem najednou zjistíte, že vycházejí z domu vám důvěrně známého a sedí si v kavárničce, která vám určitě něco připomíná…

Před námi je vrchol hory svaté Genevievy. Když prý v roce 451 přitáhl Attila přes Rýn k Paříži, čítala jeho armáda 700 tisíc mužů. Pařížané, vystrašení k smrti, začali prchat z města. A tehdy je právě dívka Genevieva „probrala“ k životu… Hunové zaváhali a stočili se od Paříže k Orleánu. Paříž byla zachráněna.
Tato dívka z Nanterre prokázala svoji statečnost ještě jednou. Když o deset let později obléhali Paříž Frankové, oklamala jejich bdělost a uprchla z obležení, dojela až do Champagne, kde naložila zásoby potravin a provezla je do Paříže. Její činy byly pokládány za zázračné, a proto byla prohlášena za svatou.

Na vrcholku tohoto kopečku jsou dva chrámy. Starší je Saint Etienne – du – Mont, gotický chrám, kde byla pochována Svatá Genevieva, ale také Pascal a Racine. Tento chrám je také výjimečný tím, že je v něm „jubó“ – tak zvané lektorium, překlenutá galerie mezi chrámovou lodí a chorem, jediné toho druhu v Paříži.

Největší zájem turistů je však upřen k 83 metrů vysoké stavbě Pantheonu. Když byl Ludvík XV. v roce 1744 těžce raněn v Metách, přislíbil Bohu, že jestli se uzdraví, postaví nádherný chrám na místě kláštera sv. Genevievy. Uzdravil se a proto začal architekt Souflot s velkorysým projektem už v roce 1750. Mělo jít o chrám opatství sv. Genevievy. Nastaly ale finanční a stavební problémy a dílo dokončil až jeho nástupce v předvečer revoluce, v roce 1789. To způsobilo, že kostel byl o dva roky později ústavodárným shromážděním změněn na jiné kultovní místo piety a slávy. Pantheon byl určen „Slavným mužům vděčnou vlastí“.
Stavba je dlouhá 110 metrů a široká 84 metrů. Ve stínu Pantheonu odpočívají například Mirabeau, Voltaire, Rousseau, Viktor Hugo, Emile Zola a také Louis Braille, tvůrce slepeckého písma. Odpočívá tu celkem 77 slavných Francouzů a nyní i Alexander Dumas starší.

Z náměstí od Pantheonu můžeme po chvíli odbočit na boulevard Saint Michel a dostaneme se na náměstí Sorbonny, kde stojí historická budova univerzity. Založil ji v roce 1253 Robert ze Sorbonny (Sorbonna je vesnice v Ardenách) zpovědník svatého Ludvíka, francouzského krále. Když se stal v 17. století jejím provizorem kardinál Richelieu, zahájil významnou přestavbu a rozšířil ji. Je tu také v kryptě pochován. Sorbonna je stále ve Francii nejdůležitějším centrem vysokoškolské vzdělanosti. V komplexu je 13 autonomních universit, které byly zřízeny po studentských protestech v roce 1968 reorganizací Pařížské univerzity.

V blízké oáze zeleně, Lucemburské zahradě (Jardin du Luxemburg), si může každý odpočinout. Zahrada má 23 hektarů. Lucemburský palác postavila vdova po Jindřichu IV., Marie Medicejská, která nechtěla po smrti manžela zůstat v Louvru. Nastěhovala se sem v roce 1625.Ale dlouho se z něho netěšila. I když to byla žena ctižádostivá a pletichářská, na kancelář kardinála Richelieua však nestačila. Král Ludvík XIII., syn Marie Medicejské, ji poslal do vyhnanství, kde v Kolíně, zcela osamocená, trávila zbytek života, až do své smrti v roce 1642.
Dnes je v Lucemburském paláci sídlo Senátu. Předseda Senátu je v případě indispozice nebo úmrtí prezidenta pověřen vykonávat jeho funkci. Lucemburská zahrada je místem odpočinku Pařížanů, posezení na kamenných lavičkách nebo na kovových židličkách, u malého jezírka, bazénu, kde si děti pouštějí plachetnice. Tady se setkal student Marius s Jeanem Valjeanem a krásnou Cosettou, tady se zamiloval …

Paříž je veliká a my musíme dál. Co dřív, historie či současnost? Co třeba zajít do moderní čínské čtvrti ve třináctém obvodě…
Čínskou čtvrť najdete mezi Porte d´Ivry a Porte de Choisy. Postupné přistěhovalectví do koloniální Francie změnilo spektrum obyvatelstva. Výrazný je počet černochů a Arabů, hovořících francouzsky, ale i Vietnamců a v posledních dvaceti letech i mnoha Číňanů.
Arabové a černoši se soustředili nejvíce do chudších čtvrtí, zejména kolem Montmartru, v Belleville a v desátém a jedenáctém okrese poblíž náměstí Republiky. V populaci jsou však rozptýleni po celé Paříži.
Číňané však začali svou kulturu soustřeďovat na ohraničené území, především ve třináctém okrese, mezi ulicemi Choisy a Ivry. V tomto starém sídlištním trojúhelníku tvrdě a cílevědomě vytlačili a stále vytlačují Francouze, kteří proti jejich aktivitě a soudržnosti nenašli obranu.
Číňané tak postupně, v celých rodinách, obydleli výškové budovy zdejšího sídliště. Vznikla klasická „China town“, s typickými obchody a službami, s malými restauracemi a postupným pronikáním do všech sfér života. Pařížané ve třináctém okrese se tak pozvolna stali cizinci ve vlastním městě. Mezi superslušnými sousedy, jejíchž úslužnost Evropana až překvapuje, se buď musí přizpůsobit a nebo odejít.
Otevře-li Číňan krámek nebo jiné služby, pracuje s ním celá početná rodina. Mohou proto práci věnovat i více času než Francouz. Mají otevřeno i ve svátek, večer dlouho do noci, zkrátka, nakonec konkurenci vytlačí…
Procházka čínskou čtvrtí stojí za to. Navštivme alespoň jeden z velkých supermarketů na ulici Ivry. Přichází sem i mnoho Pařížanů. A nejen milovníků asijské kuchyně. Nakoupí laciněji a bezpečněji než jinde!
Třeba v PARIS–STORE. Najdete tu především nezbytné sojové koření, ochucené omáčky, Nuoc-mam, výtažek z ryb, přísady do všech čínských jídel, rýžové těstoviny, orientální ovoce. A hlavě spousty druhů čaje. Od jasmínového až po věčně zelený… Můžete si koupit i čínská vejce, černá i mramorovaná, připravená speciálně technologii jako v dávné historii, zabalená ve směsi jílu a osinek… A třeba i speciální nakládané ředkve. Stačí vstoupit – a pak už jen dobrou chuť!
Zážitkem je i návštěva čínské hospůdky. Chcete ochutnat opravdu něco dobrého?
Tak například… Jako předkrm jarní závitky (rouleau de printemps) a nebo čínská vejce. A co hlavní jídlo? Kantonskou rýži a kachnu na medu…. Její dráždivě červená barva září a láká. Kachna se dá koupit i jen tak na ulici a sníst ji můžete třeba v parku.
Výborná je i polévka s čínskými houbami. Na závěr pak vše můžete zapít jasmínovým čajem… Jistě, tohle všechno dnes můžete ochutnat i u nás, v čínských hospůdkách, ale v Paříži to bude určitě chutnat úplně jinak…

A jak se lakovaná kachna „Canard laqué“ připravuje?

Potřebujete asi 2 kg kachny, 3 velké stroužky česneku, 1 cibuli, špetku koření „5ti vůní“, lžičku cukru, šálek světlého bujónu z kostí, nejlépe kuřete, 2 lžíce sojové omáčky, 2 lžíce Nuoc mam a worchester, 2-3 lžíce dezertního vína. Na povrchovou úpravu pak: 3 decilitry vody, 5 lžic medu, 5 lžic octa, 2 lžíce sojové omáčky.

A můžete se pustit do vaření. Kachnu omyjete ve studené vodě, rozdrtíte česnek, pokrájíte jemně cibuli, se kterou česnek smícháte. Přidáte koření 5ti vůní, trochu cukru, bujón, sojovou omáčku, víno a zašijete vše do kachny. Potom si připravíte věci na povrchovou úpravu: na mírném ohni v kastrůlku rozpustíte med a ostatní součásti.
Nyní kachnu zcela ponoříte do vroucí vody, vyjmete a osušíte. Kachnu potřete na povrchu a necháte celou noc zavěšenou.
Kachnu budete péct v troubě: 10 minut na 220°C, otočíte a pečete 10 minut po druhé straně. Teplotu snížíte na 190° a pečete 40 minut. Stále potíráte povrch a na 200 stupních dopečete ještě 10 minut.
Lakovaná kachna má nádhernou červenou barvu a podává se vykostěná, nakrájená na malé kousky, se zbylou omáčkou a rýží.

Zbyněk Stárek
Spolupráce MUDr.Jan Cimický CSc