- Rubrika

Ostravský otazník: Poprvé

28.5.2009

Poprvé toho člověk zažije strašně moc a často na to rád vzpomíná (kromě toho, když jsem před měsícem ve svých 23 letech dostal poprvé ránu přímo mezi oči). Často je to vzpomínání ještě krásnější, než samotný zážitek – negativa se zapomenou a zůstane jenom: „Jo, loni…takové už to nikdy nebude!“ Poprvé je prostě poprvé a nic to nepřebije nebo nesmaže!

Takže je to tady! Poprvé máte možnost si přečíst můj příspěvek z mé rodné a milované Ostravy! Poprvé… jaké by to mělo být napoprvé? Co napsat, co si o tom asi tak budete myslet? Co si tak člověk vlastně představí, když se řekne „poprvé“? Kromě tam toho!

Když něco vidíte, nebo zažijete jednou, rádi na to vzpomínáte a zanechá to ve vás určitou stopu. Co když Vám to ale někdo cpe před oči milionkrát za den? To už se Vám ten první, třeba i pozitivní zážitek smyje snadno, že? Ano, mluvím o reklamě.

Nežijeme bohužel ve světě, kde by byla reklama vtipná a zajímavá. Donekonečna slyším o běžných čistících prostředcích a pracích prášcích. Donekonečna se dívám, jak se lije modrá tekutina a říkám si, že menstruovat asi není zase tak zlé, o problémech s prostatou nemluvě – to je úplná sranda! Prim ale hraje důchodkyně, která mě tisíckrát za den ujišťuje, že určitý supermarket je její jednička v Mladé Boleslavi! Přísahám, že mít číslo na Bobbyho Sixkillera, už bych ho poslal ji ulovit! Reklamy na jogurt, jehož pojídání jsou „hotové lázně“ nebo zvířátka překvapená velikostí jackpotu, jsou jenom chabou náplastí na blbost ostatních reklam.

Takže co s tím? Nečumme na televizi a jděme radši ven!

Takže to bylo mé Poprvé… Příště už to bude podruhé…ale už to nikdy nebude ono…