- Rubrika

Nejúspěšnější automobilový závodník Michael Schumacher se vrací

1.8.2009

Je to zpráva roku. Do Formule 1 se vrací nejúspěšnější závodník této disciplíny všech dob. Sedminásobný mistr světa Michael Schumacher, který oznámil ukončení své kariéry po sezóně 2006, tak naplnil prorocká slova šéfa kolotoče velkých cen Bernieho Ecclestonea. Tehdy řekl: „Neříkám Michaelovi sbohem, ale nashledanou!“

Informace o comebacku megahvězdy zastínila i mnohé jiné události pro královskou disciplínu motoristického sportu důležité: Poměrně překvapivou dramatizaci šampionátu, pokles formy týmu Brawn, vzestup Renaultu ( v Maďarsku 1.místo)  a Ferrari ( v Budapešti 2.),  odchod týmu BMW z formule 1 tedy nečekanou ztrátu angažmá jednoho z nejtalentovanějších současných pilotů Roberta Kubici i jeho kolegy, veterána Nicka Heidfelda a v neposlední řadě i samotnou příčinu, která umožnila tento nečekaný, ale z marketingového hlediska žádoucí a ze sportovního nadějný návrat, totiž těžkou havárii Felipeho Massy, kterého právě sedminásobný mistr světa v kokpitu Ferrari nahradí.

Schumacherův opětovný vstup do F1 se řadí k velkým a očekávaným sportovním comebackům jako je třeba comeback Lance Armstronga na Tour de France nebo jako byl třeba návrat veterána Dominika Haška na led před několika lety.

Může Schumacher uspět a vítězit, případně příští nebo některou z příštích sezón dokonce bojovat o titul? Na tuto otázku je brzy odpovědět. Na jednu stranu je Schumacher jedním z nejlepších jezdců historie, jediným, kterému se podařilo dobýt celkem sedmkrát titul mistra světa, z toho 5x v řadě, je závodníkem, který drží snad většinu rekordů, pokud jde o počty vítězství, umístění na stupních vítězů apod. Když si uvědomíme, jak vysoko čněl nad svými soupeři ještě před několika lety, je nám jasné, že taková výkonnost se během takové doby ještě nemůže úplně ztratit.

Na straně druhé jsou zde faktory, které hovoří proti Schumacherovi a které nás varují, že úspěch nemusí být takový, jaký bychom tomuto superšampiónovi přáli. V prvé řadě mu letos už bylo rovných čtyřicet, což je už věk, který pro pilota F1 není optimální. Vrchol kariéry formulového závodníka bývá mezi 25-35 lety, starších jezdců, odhlédneme-li od specifických 50. let, kdy v důsledku válečné situace se mohli prosadit i zralejší piloti, mnoho mezi špičkou v této disciplíně nenajdeme. Zčásti to ale může být způsobeno i tím, že se od nich odvracejí sponzoři a vedoucí týmů, takže zralejší piloti šance nedostávají.

Od 60. let byl do nejvyššího věku závodícím předním jezdcem dvojnásobný mistr světa Graham Hill, který skončil s formulí 1 až ve 46 letech. V posledních sezónách své kariéry však již nepatřil ke špičce. Jeho dlouhé setrvávání v milované disciplíně bez možnosti zvítězit se stalo  pro mnohé odstrašujícím příkladem a bylo zřejmě jedním z faktorů, které vyvolaly epidemii předčasných odchodů mistrů světa v letech 1979-1981, kdy dobrovolně ukončilo závodní kariéru 5 mistrů světa na vrcholu během dvou let ( 3 z nich se pak vrátili do automobilových závodů ). Ale byli jezdci, kteří prokázali, že čtyřicítka nemusí nutně znamenat pád formy. Mansell zvítězil naposled ve svých 41 letech, Jack Brabham dosáhl posledního triumfu pár týdnů před 44. narozeninami, když ještě ve 40 vybojoval svůj třetí mistrovský titul, Jacques Laffite ještě téměř ve 43 letech držel se špičkou krok a dokázal bojovat o vítězství, John Love dojel ve svých 42 letech těsně druhý ve Velké ceně Jižní Afriky, v závodě, kde předtím dlouho vedl. Opakuji, vynechávám záměrně velmi specifická 50. léta, kdy můžeme nalézt 53- letého vítěze závodu (Fagioli), 46-letého mistra světa (Fangio) či 52- letého závodníka, který o titul bojuje až do posledního závodu (opět Fagioli, ten by se v roce 1950 podle nynějšího bodového systému mistrem světa dokonce stal). To byla velmi odlišná doba od toho, co přišlo později a hlavně, co je dnes.

Druhým faktorem je vůz. Schumacher byl zvyklý jezdit  s nejlepším nebo druhým nejlepším vozem. Výjimkou byla sezóna 2005, kdy na tým Ferrari padla únava po dlouhé vítězné sérii pěti po sobě jdoucích titulů mistra světa jezdců a dokonce šesti po sobě jdoucích titulech mezi konstruktéry a ztrácel krok s vozy McLaren a Renault. Ještě nikdy, vyjma úplně prvního stratu za Jordán v roce 1991, neseděl Schumacher ve voze, který by měl tak výraznou ztrátu na nejlepší jako mělo dosud Ferrari v letošní sezóně. Poslední výsledky sice naznačují, že Ferrari nabírá rychle dech, zejména druhé místo Raikonena na Hungaroringu je slibné, ale jde-li o náhodný výkyv směrem nahoru nebo setrvalejší stav, zatím nevíme. Jedna vlaštovka jaro nedělá. Navíc na Hungaroringu už vícekrát byly výsledky, které neodpovídaly příliš dlouhodobějším trendům dané sezóny. Např. loni a v roce 2006. Je však nutno říci, že Schumacher jako všestranně dokonalý závodník, je i vynikajícím testovacím jezdcem a pro tým bude obrovským přínosem i pokud jde o naladění vozu a jeho technická vylepšení.

Třetím faktorem, který mluví proti Schumacherovi, je jeho stájový kolega. Schumacher ještě nikdy, vyjma své úplně první sezóny 1991, kdy jezdil v Benettonu vedle trojnásobného mistra světa Nelsona Pirueta, nemusel bojovat o post jedničky týmu, nikdy nebyl dvojkou. Jeho stájovým partnerem byl vždy jezdec, který respektoval nebo musel respektovat němcovo výsadní postavení. Tentokrát však bude závodit po boku mistra světa a jednoho z nejlepších současných pilotů Kimiho Raikkonena. Připomeňme, že Raikkonenův plánovaný příchod do Ferrari byl údajně příčinou Schumiho odchodu z formule 1. Sedminásobný šampión se nechtěl smiřovat s novou situací, kdy měl mít po své boku v týmu rovnocenného jezdce.

Čtvrtým faktorem, který působí proti Michaelovi, je návrat sám. Formule 1 je ve svém technickém vývoji stejně rychlá jako na trati. V historii F1 je mnoho návratů šampiónů. Některé byly úspěšné, jiné ne. Mezi ty první patří famózní comeback Nikiho Laudy v roce 1982, kdy rakušan vyhrál už ve svém třetím závodě po návratu a o dva roky později dokonce získal titul, návrat po Alaina Prosta po roční pauze v roce 1993, kdy francouz vybojoval svůj už čtvrtý mistrovský titul i návrat Mansellův o rok později, kdy angličan sice absolvoval jen několik velkých cen, ale jednu z nich, v Austrálii, dokonce vyhrál. Jsou však také návraty méně úspěšné. Nerozhodný Australan Alan Jones skončil se závoděním celkem třikrát. Oba jeho návraty po pauze ovšem dopadly tristně. Fittipaldi se také snažil o návrat, ale po testovacích jízdách se nakonec myšlenek na F1 vzdal a odjel za oceán, kde se ještě skvěle uplatnil v tamních formulových závodech typu Indy.

Kam se zařadí Schumacher? Mezi Laudu a Prosta nebo mezi Jonese a Fittipaldiho? To nám ukáže čas. Pro formuli 1 je jeho comeback dobrou zprávou, bude-li úspěšný, bude to zpráva ještě lepší.