Můj šéf se mě pokusil znásilnit I. část

Jirka šel do invalidního důchodu před pěti lety. Choroba, která ho do důchodu poslala, je navenek nenápadná a není smrtelná, avšak může se změnit v obrovské utrpení a není vyléčitelná. Po určité době se naučil se svou nemocí a se svým důchodem žít.Jako člověk, jehož život je v mnoha směrech omezen.

Nemocí a nedostatkem peněz. Muž, který svůj život nemůže žít naplno. Který může jen sledovat život druhých lidí, kteří mu připadají nekonečně šťastní, ač takoví nejsou. Jenže jste-li totálně na dně bez možnosti se zvednout, i obyčejná tráva vám připadá nekonečně vysoká.

Nakonec po dlouhém hledání si Jirka našel přivýdělek ve filmovém komparsu.Nic jiného pro něj nebylo. Jenže právě tam si uvědomil, co mu ve zdravém životě chybělo. Uvědomil si, že si vlastně vždycky přál být hercem.Projevit emoce, silné či slabé, vykreslit postavu svou tváří, mluvou tělem, jako malíř maluje obraz štětcem, vytvořit vlastně nový lidský život, prožít život kohosi jiného jehož vesmír myšlenek a citů je třeba vzdálen miliardy galaxií od tebe a tvého vesmíru, poznat něco, co v běžném životě nikdo nikdy nepozná, být někým jiným, s jiným osudem a s jiným tělem, jinou životní historií, to je práce a výsada herce, tak jak to Jirka prožil a zažil na komparze, byť z 99procent zvenku a možná naivně. Možná, že Jirkova představa komparsisty o profesi herecké byla spíše snem člověka navždy vázaného k této zemi a ktéto době o vesmíru a jiných planetách a o historii a o jiných dobách. Možná že to byla hloupá a povrchní představa muže pro ženy neatraktivního, jenž je odsouzen do konce svého sexuálního života provozovat sex se ženami nehezkými a fyzicky neatraktivními o tom, jak skvělý život má frajer, který si může vybírat a který má ženy krásné a má jich dost.

No, ve skutečnosti nemá. Muž, který má krásnou partnerku, spojil svůj život s bytostí, jež svůj život postavila dobrovolně nebo spíš nedobrovolně, na své hlavní přednosti, totiž na fyzické kráse. Je to jako postavit dům na tekutých píscích. Ten dům se zřítí a lze to zřícení oddálit, avšak nelze mu zabránit. Muž, jehož partnerka je krásná, je neštastný muž. Žije se ženou, jíž čeká katastrofa a která to ví. Dokud krása zůstává, ten muž žárlí a má proč, když krása odchází, žena šílí a kope kolem sebe jako narkoman, jemuž odňali drogu a který zažívá absťák. A nelze tomu zabránit, neboť po pravdě v muži řízené společnosti, je fyzická krása tou nejdůležitější vlastností, která určuje ženinu sociální prestiž, v takové situaci ani ta sebesilnější vůle nepomůže. Tvrdé drogy jsou při veškeré své nebezpečnosti proti tomu jen legrace, vždyť se jim lze vyhnout. Kráse se vyhnout nelze, a navíc ji žena chce. Copak vy znáte ženu, která by nechtěla být krásná?

Možná podobně je to i s atraktivními profesemi, nejen atraktivními partnerkami, ale kdo ví, co my obyčejní lidé víme?

Nu ale Jirka zatoužil po kariéře herce, jenže zdraví nebylo nejlepší, po pravdě i silná vůle nebyla a hlavně chybělo to nejdůležitější, totiž známosti. Tak se Jirka ani nikdy nedozví, zda měl talent. Co se dá dělat? Vlastně nic a je to tak třeba dobře. Kdosi moudrý prohlásil, že největší utrpení lidské je způsobeno dvěma situacemi, tou prvou je absolutní nenaplnění našich snů a tužeb, tou druhou je vrchovaté naplnění našich snů a tužeb.
Jirka chodí po komparsech, občas vezme i jinou brigádu, sleduje herce a strašně jim závidí, ne slávu, trochu peníze, ale hlavně jejich práci, jejich vyvolenost žít mnohem víc životů než jen ten jeden, být každý večer, každý den, třeba i několikrát za den, někým jiným.Zvláště Jirka by si moc přál být někým jiným než je-nemocným slabým člověkem.
Kdosi mu poradil takový zvlaštní přivýdělek-nechat se fotit pro časopis, moc peněz za to není, je to jen pár set, ale prý je to pár minut hotvé. No jestli teď čekáte jekousi erotiku, nebo dokonce porno, tak vás musím bohužel zklamat. O to opravdu nejde, a ani by to nešlo, Jirka by se ostatně se svou postavou a zevnějškem obyčejného člověka vzdáleného fotomodelovi jako domácí kočka tygrovi asi chytal co erotomodel či pornomodel poněkud složitěji i kdyby překonal vrozenou nesmělost a zábrany. Nevím, jestli znáte různé časopisy určené zejména dámám, ve kterých vycházejí příběhy čtenářů a zejména čtenářek-můj manžel mě opustil po pěti letech, můj přítel propadl alkoholu, tchyně mi učinila ze života peklo, a podobně. Znáte to? No jestli ano, tak určitě víte, že tyhle srdceryvné příběhy jsou obvykle doprovázeny výmluvnými fotografiemi. Na nich pochopitelně nejsou skuteční aktéři těchto příběhů, nýbrž figuranti, pro něž je tato záležitost pouhým drobným přivýdělkem, a kteří se někdy ani nedozví, pokud o to tedy nějak moc nestojí, o čem a kom jsou příběhy, k nimž propůjčili fotografovi za úplatu vpravdě nepatrnou své tváře a trochu svého času.Nu jedním z modelů k příběhům se rozhodl stát můj kamarád komparsista Jirka.V agentuře, která se výběrem fotomodelů pro tyto časopisy zabývá, podepsal smlouvu a druhý den šel na focení, aniž by tušil, o čem příběh bude.

Tady si dovolím malou vsuvku. Samozřejmě, že rozumný inteligentní člověk dobře ví, že na fotografiích u těch článků nejsou skuteční aktéři těch skutečně odžitých anebo vymyšlených příběhů. Jenže-ne každý jaksi je inteligentní a rozumný. Je známo, že Miloše Kopeckého, velkého českého herce, který však vůbec nic podstatného nevěděl o medicíně, natož o ortopedii, ač ve slavném seriálu geniálně ztvárnil doktora Štrosmajera, mnozí lidé, dokonce i formálně velmi vzdělaní a otitulovaní, žádali o radu, této odbornosti se týkající. Ba dokonce prý jakýsi význačný ortoped, který u seriálu fungoval co odborný poradce a dozor, dal se do řeči se svým seriálovým kolegou, v civilu Milošem Kopeckým, a jal se s ním hovořit na odborné téma. Asi po dvou hodinách fundované samomluvy si najednou uvědomil, s kým vlastně doopravdy hovoří, uprostřed věty se zarazil a fiktivnímu Dr. Štrosmajerovi, skutečnému Miloši Kopeckému řekl:A proč vám to vlastně povídám, vždyt vy tomu vlastně vůbec nerozumíte. Taktéž Martin Růžek prý měl problémy, když si od něj ve vlaku odsedali lidé se slovy, že s Koniášem sedět v jednom kupé nechtějí.

Pomineme-li slavné osobnosti,i lidé, kteří přijmou jakožto přivýdělek focení pro výše zmíněné časopisy, někdy docela riskují. Tak jistá paní, šťastně vdaná úřednice na přepážce u pošty(hlavní profese)se nechala pro podobný časopis vyfotit. Dostala relativně hezkou sumu, kterou v krátké době utratila a na danou brigádu zapomněla. Jednoho dne byla v práci, věnovala se plně své náročné a zodpovědné profesi(odpovědnost za peníze v kombinaci s prací s lidmi není nějaký veliký med).Tu k ní přede všemi klienty a kolegyněmi přistoupí naštvaná starší paní tvářící se jako prokurátor v Norimberském procesu a hlasem plným spravedlivého hněvu praví „Já vím dobře, kdo vy jste, vy jste ta mrcha, co opustila svého manžela se dvěma malými dětmi a šla s tím příživníkem do squatu!!!!!“

Dotyčná modelka-poštovní úřednice dlouho nechápala o co jde, pak dlouho lovila v paměti a vzpomněla si na onu brigádu, kdy dala polobulváru v užívání svou tvář, zasmála se, a vysvětlovala dané paní o co doopravdy jde.
Vysvětlila jí, nebo si to alespoň myslela, že lidé, zobrazení na fotografiích, nejsou ti, jimž se příběh stal, nýbrž najatí figuranti, toužící si pár korun přivydělat a že ona sama je šťastně vdaná, svého manžela upřímně miluje a má pocit, že by ho nikdy neopustila.

Paní ji nechá vymluvit, kouká na ni jak exorcista na satana a pak praví“Z toho se nevylžete!!!!!!!Načež odkráčí a nechá naši poštovní úřednici s těžkým srdcem a pocitem viny za cosi, co nespáchala.
Nu tak to na okraj a na vysvětlení. A teď po malé odbočce zpátky k Jirkovi.Tedy Jirka netušil, čeho se má příběh týkat, věděl jen, že on v něm bude figurovat jako postava. Zda kladná nebo záporná, to ovšem vůbec netušil.
Přišel tedy do redakce časopisu, kde se dozvěděl o čem má příběh být a koho má představovat. Příběh se jmenoval Můj šéf se mě pokusil znásilnit. Jirka měl být ten šéf, který v příběhu obtěžuje svoji podřízenou, vyhrožuje jí a jejímu příteli vyhazovem a profesní likvidací a pokusí se ji znásilnit.

Jirka se zděsil, neboť velmi dobře věděl, že lidé si až příliš často spojují postavu a jejího představitele. V hlavě mu bezděčně vytanuly scény z reálné blízké budoucnosti:ženy si v autobuse od Jirky zděšeně odsedávají, muži si jej nepřátelsky přeměřují pátravými podezíravými nepřátelskými pohledy.

No chtělo se Jirkovi utéci a oželet osm stovek za focení, jenže měl podepsanou smlouvu a nevěděl, zda by nebyl žalovatelný. Kromě toho těch osm set strašně potřeboval. K dovršení všeho se velmi bál naštvat agenturu, protože už by mu nedala další kšeft. I když pochopitelně agentura mu neřekla o obsahu článku právě proto, aby nemohl včas cuknout. Nechal se tedy vyfotit pro dotyčný časopis jakožto zrůda zneužívající svého postavení v zaměstnání k obtěžování žen, zrůda neváhající pokusit se znásilnit ženu, která jeho, velkého šéfa, jako muže odmítla.
Našel v situaci ovšem právě to pozitivní. Uvědomil si, že vlastně strašně moc touží být hercem a jako jeden z tisícihlavého davu na komparsu toho věru mnoho nemůže ukázat. V situaci, do které se má vžít, je ovšem možnost zahrát si,být někým jiným nežli v reálném životě je. Stát se velkým a dravým manažerem bezohledným v dosahování cílů, lhostejným, zda někomu slabšímu ublíží.Stát se zajímavou postavu, i když jen v polofotopříběhu.
Když došlo k fotografování první fotografie, na níž drží se zuřivým výrazem nadrženého sexuálního maniaka úchylný šéf vyděšenou dívku za ruce, Jirka dal do akce veškerou svou nenaplněnou touhu stát se hercem. Vypadá na fotografii opravdu děsivě, takže věřím, že čtenářky časopisu ho obcházejí velkým obloukem a občas raději bezděčně přejdou na druhý chodník. Když se dělala druhá fotografie, na níž Jirka zuřivě křičí na svou podřízenou a jejího partnera-přítele ochránce, dal fotograf pokyn jirkovi aby vypadal vztekle a naštvaně:Jirka se vžil do role negativní postavy natolik že už se nenechal pobízet. Začal na modelku ukrajinského původu, která představovala obět a na fotomodela, představujícího jejího přítele křičet:“ Ty svině ukrajinská, jestli mi nedáš, tak tě okamžitě vyhodím a toho tvýho teplýho šamstra taky. Já vám oběma dám paragraf třiapadesátku, to se budete divit. Nenajdete ani jeden práci. O to se vám postarám. Já mám známý v celým okrese. Můžu vás dát i zavřít když se mi to zlíbí.“ Modelka a model byli v šoku. I fotograf musel Jirku mírnit. Modelka se vyjádřila po skončení tohoto fotografování, že to byla nejhorší zkušenost s modelingem v jejím životě. Také mladý manekýn byl v šoku. Jirka se pak oběma omlouval. Zejména dívce, jíž vysvětloval, že to co, předvedl, byla postava, která s ním jako se skutečnou osobou nemá nic společného.

„Moje bývalá žena je ruska a má dcera, kterou miluji víc než kohokoli a cokoli na světě, je po ní taktéž napůl ruska. Věřte mi, nemám nic proti lidem z Východu. I Martin Luther King byl proti mně rasista.“vysvětloval, líbajíc jí ruce, „a taky neznásilňuji ženy“Všechno, co říkal, byla pravda.Jenže dojem je víc než pravda.Na modelce bylo vidět, že mu nevěří. Byla v šoku a byla šťastná, že odešla. Jirkovi se asi pro příště ráda vyhne. Není sama, poté, co článek v časopise vyšel. Jirka zaregistroval, ostatně v souladu s očekáváním, že nápadně mnoho žen se mu vyhýbá. A byly to ženy jemu neznámé, jež s ním nemohly mít žádnou skutečnou osobní zkušenost.