- Rubrika

Mňága a Žďorp koncertovali v Lubné

21.4.2008

Oblíbená kapela z Valašského Meziříčí zavítala během svého turné Na stanici polární i do malé obce u Rakovníka. A jak to dopadlo?

Do Lubné, která leží asi dva kilometry od Rakovníka jsme s přáteli dorazili asi ve čtvrt na osm, tedy necelou hodinu před začátkem. Málem jsme místo konání nenašli, protože na kulturním domě visela pouze velká cedule „Pohostinství“, o kulturním středisku nikde ani zmínka. Díky kolemjdoucím jsme se ale zorientovali, dorazili, zaparkovali a vydali se vstříc novým zážitkům. Hned u vchodu se prodávali vstupenky, takže ti, kteří jeli na poslední chvíli, si lístky kupovali na místě a my, co jsme byli vybaveni z předprodeje, jsme si počkali jen na orazítkování rukou a byli vpuštěni do předsálí.
Zde nám byla nabídnuta možnost odložit si za deset korun svršky do šatny, ale jelikož i uvnitř byla docela zima, s díky jsme odmítli a čekali, až dozní poslední tóny ze zkoušky a pustí nás dál.

Když měla kapela odzkoušeno, mohli se lidé přesunout do sálu. Zabrali jsme si nejpřednější stůl asi v polovině sálu, před námi už byl připraven pouze volný prostor pro poskakování před podiem. Začátek koncertu měl být podle plánu v osm hodin, ale bylo nám z předchozích koncertů známo, že chlapci na sebe nechávají čekat a počítali jsme se začátkem kolem třičtvrtě na devět. Tentokrát svoji „akademickou čtvrthodinku“ protáhli ještě více a první písnička – Chtít chytit vítr – zazněla něco málo před čtvrt na deset. Dál se hrály skladby nové i staré, známé i méně proslavené, vlastní i převzaté. Jako vždy zazněly nejznámější hity, jako jsou Nagasaki, Hirošima, Nejlíp jim bylo, Made in Valmez, Písnička pro Tebe, I cesta může být cíl apod. Z nejnovějšího alba zahráli čtyři písničky – Kostelní, Rajčata a růže, Na stanici polární (která je i pilotním singlem) a Kafe, kterou sám hrál a zpíval kytarista Jaromír Mikel. Na všech bylo vidět, že si koncert užívají stejně jako my. Jednou dokonce skočil zpěvák Petr Fiala s kytaristou Martinem Knorem z podia a zbytek skladby dohráli a dozpívali mezi lidmi. Fiala také jako vždy předváděl svoje pantomimické umění a po celou dobu střídal několik nástrojů stejně jako saxofonista a klávesista Jiří Tibitanzl.

Kolem jedenácté zahráli poslední písničku, již zmiňovanou Made in Valmez, poděkovali, uklonili se a zmizeli do zákulisí. Nezůstali tam ale dlouho, protože nadšení diváci si je vyžádali zpět a jako přídavek vybrali píseň Ne, teď ne!. Zde bylo také zapojeno publikum, když bubeník Pavel Koudelka procházel po kraji podia se zvonem a paličkou a nechal lidi hrát společně s kapelou. Po skončení se všichni opět odebrali do zákulisí, ale v publiku to stále vřelo a tak nezbývalo nic jiného, než se vrátit ještě jednou. Jako úplně poslední Mňága zahrála mně neznámý kus od AC/DC a svůj pěvecký talent projevil i baskytarista Petr Nekuža. Celá tahle podívaná nemohla být odměněna jinak než dlouhým a bouřlivým potleskem. Potřetí už se ale bohužel nevrátili.

Celkově bych koncert hodnotila jako velice povedený, kromě dlouhého čekání před začátkem se neobjevily žádné problémy, lidí dorazilo tak akorát, vše se obešlo bez strkanic a dohadů, vládla zde přátelská a uvolněná atmosféra, dobré bylo ozvučení i světelné efekty a hlavně kontakt diváka s kapelou.
Všem (nejen) fanouškům bych určitě některý z dalších koncertů Mňágy a Žďorp doporučila.