- RubrikaKULTURA

Masters of Rock 2014: Report první část

20.7.2014

Dvanáctý ročník metalového festivalu Masters of Rock, tradičně se konajícího ve Vizovicích, je za námi. A věříme, že tento svátek tvrdé hudby, přátelství a piva si každý náležitě užil. Line-up totiž stál za to, ačkoliv se jména mnohých kapel objevila již poněkolikáté, přijeli i nováčci jako třeba američtí Dream Theater, kteří se okamžitě stali jedním z hlavních taháků.

Na festival jsme dorazili již ve středu. Oproti minulým ročníkům zde bylo o poznání méně fanoušků i stánků s jídlem, ve čtvrtek se však počet jak stánků, tak fanoušků navýšil. I přesto si dovolím tvrdit, že stánků obecně ubylo, jak v areálu, tak cestou do Vizovic. Čím to asi bylo?

Novinkou, ne však hudební, byli buňky před vstupem do areálů, kde si mohli návštěvníci vyměnit lístky za pásky na ruku už den před začátkem festivalu. Tím se pořadatelé vyhnuli frontám u vstupu, což jistě všichni ocenili. Další novinkou byla snížená cena piva v areálu – točil se Radegast za 30 Kč, což je poměrně slušná cena, za jakou se dalo sehnat i pivo mimo areál. Nepříjemné však bylo, že došlo ke změně tvrdých areálových kelímků a pokud jste si koupili kelímek Masters of Rock před rokem či dvěma, tak vám do něj sice pivo natočili, ale donutili vás si koupit i letošní kelímek a o pět metrů dál ho vykoupili zpět. Prý kvůli měření vytočeného piva. Ale nejeden návštěvník si asi ťukal na čelo.

První kapelou vystupující na festivalu nebyli, ke zklamání mnohých fanoušků, oblíbení Fleret, ale kapela Láďi Křížka Kreyson, která přivezla na festival své nové album Návrat krále. Podle odezvy to vypadalo, že kapela si své příznivce rozhodně našla. Po nich se na pódium objevila rakouská parta Serenity, která se o zpěvačku dělí s kapelou Visions of Atlantis. Serenity na pódiu předvedla zábavný a živý symfonický metal ozvláštněný souzvukem mužského hlasu s ženským.

Jako třetí festival přivítal folkmetalovoskáčkové rakušany jménem Russkaja, kteří publikum řádně rozhicovali. Folkmetal na Masters tradičně patří k oblíbeným žánrům, otázka je, proč pořadatelé místo už ohraných Korpiklaanů nebo Eluveitie nepřivezou raději znovu In Extremo, kteří mají vždy skvělou show nebo třeba Ensiferum či Turisas.

Po pár letech se na Masters znovu představili také Axxis, pozitivně naladěná německá powermetalová skupina, ve které je zpěvák od založení v roce 1988 a to je co říct! Na song Touch the Rainbow si vytáhli opět z publika na pódium slečnu, která jim obstarávala perkuse.

Australší Airbourne, kterým se přezdívá noví AC/DC (ač to sami prý neradi slyší), areál jako pohltili svým energickým rock´n ´rollem a nikdo nemohl uniknout.

Po nichž již následovala hvězda večera američané Dream Theater se svým technickým progmetalem. Já osobně jsem nikdy při poslechu jejich alb nechápala, kde že je ten metal, nutno říci, že naživo jsem ho tam slyšela jasněji. I přesto je jejich hudba spíše vhodná pro ponoření se do proudu zvuku kytar a vokálů a užívání si křišťálově čistého zvuku, za který zvukaři MoRu tleskám. Vystoupení mi přišlo velice povedené, ocenili ho však asi spíše kytaristi a fanoušci kapely, pro ostatní to mnoho být příliš utahané.

Předposlední kapelou dne byli Anthrax, které jsem si dobrovolně nechala ujít, neboť trash metal příliš neposlouchám, a den zakončili Stryper se svým sympatickým heavymetalem.

Páteční koncerty zahájili deathmetaloví Embryo a podle reakce publika, které se nebálo rozjet už dopoledne moshpit nebo udělat wall od death, by takhle tvrdých kapel mohlo přijíždět více. Po nich následovali The Snuff a pak na pódium vstoupila kapela Chrise Bowese z Alestorm, Gloryhammer. Tahle parta hraje epický powermetal, který spojuje s hudbou další lásku mnoha metalistů a to fantasy. Epické texty o rytířích, mečích, odvaze, questech, ponících, členové kapely oblečení do fantasy kostýmů, dostatek humoru i nadhledu a plyšoví poníci, které kapela naházela do publika, které je následně rozcupovalo na kusy a pohazovalo si s jejich částmi, vytvořila nezapomenutelný, zábavný a energický set, díky kterému publikum snad i zapomnělo, že na ně celou dobu prší. Za mě rozhodně palec nahoru a doufám, že je brzy uvidím znovu!

Po nich následovala mnou neoblíbená Doga, poté Visions of Atlantis, dobrý symfonický metal, se zpěvačkou, kterou jsme den předtím viděli u Serenity a následně si pódium ukořistila na dlouhou dobu Marta Jandová. Nejdříve se představila s Die Happy a následně se k ní připojil Jan Toužimský z Arakainu a filharmonie Bohuslava Martinů, aby publikum potěšili projektem Rock Symphony, kde hráli samé klasické metalové a rockové pecky. Toužimskému to zpívalo skvěle, až jsem si občas říkala, že by možná bylo lepší, kdyby na pódium byl sám.

Živější hudbu přivezli Korpiklaani, kteří však stejně jako na posledním vystoupení na Masters nepůsobili příliš sehraně a vystoupení nebylo moc zábavné. Publikum se rozskákalo na známější songy, ale obecně koncerty “Korpíků“ působí poslední dobou trochu bez života.

O poznání zábavnější, živější, upřímnější i epičtější bylo vystoupení následující Epicy, která nahrazovala svůj zrušený koncert z loňska. Simone Simmons po porodu jen září a je vidět, že je ve skvělé formě i pěvecky. Zazněly songy z posledního alba i klasiky jako Cry for the Moon.

Poté už byl na pódium přivezen tank a bylo jasné, kde to rozpálí dál. Švédové Sabaton jsou zde jako doma, od kapely, která hrála v odpolední časy, se vypracovali na hvězdu večera. Nutno však podotknout, že odchod většiny členů kapely se na hudbě podepsal. Nová alba jsou o poznání měkčí, utahanější a méně zábavná než ta původní a vystoupení protkaná posté opakovaným „ještě jedno pivo“ nebo zpíváním českých dětských říkanek začínají být nudná. Možná se na tom podepisuje i to, že Sabaton jsou na Masters téměř každý druhý rok, možná by neškodilo si od nich na čas odpočinout. Pátek zakončila skupina Behemoth, které se konečně dostalo správného nočního času, kdy mohla vyniknout jejich show a hudba tak zněla ve správné atmosféře.

Lucie Merunková

Studentka Marketingové komunikace a PR, fotografka, pisálek a milovník přírody, hudby a přátelského posezení.