Masters of Rock 2013 experimentoval při výběru kapel, vyplatilo se mu to?

Letošní ročník festivalu Masters of Rock se držel v mnoha věcech svých tradic. Nezměnil místo. Nezměnil svou délku. A všichni si ho tradičně užili!

Něco ale bylo netradiční. A to výběr kapel. A za to jsem ráda. Ne, že by festival změnil své žánrové zaměření, nakonec – musí přeci hledět na své fanoušky a návštěvníky. Jiří Daron, prezident společnosti Pragokoncert, se však tento rok odhodlal v rámci velkých kapel trochu zaexperimentovat. A přivezl pecky!

Kapely, jako Leningrad Cowboys, Devin Townsend nebo Ingwieho Malmsteena jsme zatím na Masters neviděli a stylově se tyto uskupení lehce vymykají běžnému Masterovskému standardu. Je možné, že celkové výběr kapel se podepsal i na menším počtu návštěvníků (aspoň pocitově) a proto se Pragokoncert nakonec rozhodl nabídnout i jednodenní vstupenky limitované počtem 1000 kusů na den. Mnozí potenciální návštěvníci však byli rozhořčeni cenou, která byla u jednodenních vstupenek zhruba stejně vysoká jako u první emise vstupenek na všechny čtyři dny. Tak nějak mi přišlo, že v areálu bylo zpočátku méně lidí než v loňských letech, ale třetí den, kdy na pódium nastoupili Lordi, bylo vidět, že fanoušků rozhodně neubylo. Snad se jen proměnilo věkové složení? To soudím dle toho, že průměrná výška účastníků se snížila, a já tak lépe dohlédla na pódium :) Obecně mi přišlo, že tento rok dorazilo více mládeže kolem 17 let, a ubylo fanoušků v produktivním věku. Klasičtí šedesátníci opět byli přítomni v plné síle.

Absenci pocitu přeplněného areálu mohlo způsobit také to, že kapely byly poměrně diverzifikované, a i když si každá našla své příznivce, těch, na které by šel každý, bylo méně.

Co bylo pro mě osobně největším překvapením? Myslím, že Leningrad Cowboys. Nejen, že žánrově to byl skok někam naprosto jinam, což bylo vidět i na některých fanouších, kteří nevěděli, jak na tuto hudbu mají reagovat, ale byla to prostě párty! Tlustý Elvis, rock´n´roll, účesy, ženský, nálada, to všechno dohromady způsobilo, že šlo o skvělé vystoupení, na které Vizovice určitě jen tak nezapomenou.

Jako hudební klasiku letos Pragokoncert vybral kapely jako Grave Digger, Accept nebo Ingwieho Malmseestena. Zvlášť poslední jmenovaný je pro kytaristy asi modlou. Jeho vystoupení bylo bezchybné, bylo to vytržení z všudypřítomného hluku, a kdo chtěl, ten se mohl nechat pohltit nádherným zvukem kytarových strun. Snad jen přílišný tlak zpěváka na fanoušky, aby ocenili, že mají před sebou kytarového génia, byl nepříjemný. Na druhou stranu, chápu, že je asi Ingwie zvyklý na vřelejší přijetí, než se mu dostalo na Masters.

Hodně jsem si užila vystoupení DragonForce, kterým to perfektně šlapalo i s novým zpěvákem (aspoň je vidět, že zde tvář kapely netvoří výjimečně zpěvák, ale kytarista – Herman Li), Brainstorm, kteří jako vždycky předvedli skvělou show a navíc jsem ocenila, že je na nich skutečně vidět, jako moc je vystoupení baví a těší. Za tenhle zážitek se jim fanoušci odvděčili nekonečným opakováním melodie All Those Words, až nakonec musel zpěvák znovu na pódium, a znovu se loučit. Je vidět, že reakce fanoušků zpěvákovi (i kapele) opravdu dělá radost a tak slovům, že jsme jeho nejoblíbenější publikum výjimečně věřím.

Skvělé bylo též vystoupení Waltari, z kterého tryskala energie, nasazení i hudební schopnosti. Klobouk smekám hlavně před zpěvákovou prací s hlasem. To se prostě musí slyšet. Paráda! Navíc i na lidech bylo vidět, že si tuhle hudbu skvěle užívají a jsou v pohodě.

Dost velkým zklamáním pro mě bylo vystoupení Amaranthe. Začátek jejich vystoupení poznamenaly technické problémy (na straně pořadatelů), což mohlo kapelu lehce rozladit. Následně se ale kytaristovi „porouchala“ kytara, neustále odbíhal dozadu ji opravovat a byl z toho viditelně nešťastný. Několik písniček odehrál tak na půl. No, což o to, měl být líp připraven, ale stát se to může. Co mě však zklamalo více byla umělost, s jakou Amaranthe vystupovali, to, že zpěvačka Elize pronesla k fanouškům asi dvě věty a jinak se v průběhu celého setu jen promenovala jako modelka (což je její bývalé zaměstnání). Kapela působila jako, že je to vůbec nebaví, nebyly v tom emoce, bylo to sterilní. Jako kdyby jen hrály nějaké písničky, které ani nejsou jejich. Navíc většinu skladeb ani nedokázali zahrát v takové rychlosti, v jaké je nahráli na album. Prostě průšvih.

Lordi jsem letos vynechala z důvodu toho, že už jsem je jednou viděla, a neměla jsem chuť se mačkat v davu. Jednoznačně ale kapely Lordi, Powerwolf a Avantasia přitáhly tu největší část fanoušků (hlavně těch mladších).

Powerwolf byl skvělý nářez. Se zpěvákem, jakého mají, jak by nemohl být! Jeho hlas prostě všechny omráčí, a bylo vidět, že tahle hudba baví snad všechny napříč věkovým spektrem. To se musí zažít. Energie, melodičnost, příběhy. Má to všechno.

Kapelou, kterou jsem si nenechala ujít, byli Neonfly. Loni jste je měli možnost vidět na Alfedus Stagi, letos už hráli na velké a plně si to zasloužili. Poloprázdný areál se do poloviny vystoupení pěkně zaplnil a poskytl kapele skvělou atmosféru. Tihle kluci to ještě někam dotáhnou!

Perfektní bylo též vystoupení Rage s Lingue Mortis Orchestra. Spojení klasické hudby, smyčců s hudbou Rage vždy fungovalo a je příležitosti pro fanoušky klasické hudby, jak si i na tomhle festivalu přijít na své. Moc jsem si také užila spojení (hehe) kapel Atrocity  a Leaves´Eyes (pro neznalé – členové obou kapel jsou identiční, snad až na bubeníka). Byla škoda, že nedostali více prostoru, myslím, že zrovna oni by si ho zasloužili.

Rozhodně by neuškodilo, kdyby kus toho času odebrali Avantasie, která pódium okupovala neuvěřitelné tři hodiny! Jediné, co tomu pomáhalo, bylo, že se střídali zpěváci a my tam nemuseli neustále poslouchat jen Tobiase Sammeta. I tak můj názor je, že vystoupení bylo předimenzované a příliš dlouhé skoro na všechny.

Uvidíme, co si pro nás Pragokoncert přichystal na další rok, mezitím se aspoň můžeme těšit na zimní Masters of Rock, kde nás čekají tvrdší kapely, jak je zvykem, ale už teď je jasné, že to bude pecka!