Křížem krážem Evropou z perspektivy figurky

Deskové hry považuji za jednu z nejlepších zbraní proti nudě. Dlouhé ať už letní či zimní večery nevyjímaje. Pro svůj příspěvek jsem si vybrala povídání o novější vědomostní hře EVROPA, která je mladší sestřičkou ČESKA. Lehce netradičním způsobem si vás dovolím pozvat k našemu stolu na jednu právě se rozehrávající herní partičku.

Jak se nejlépe prožije taková neděle? Jistě mi dá spousta z vás za pravdu, že lenošením. Zkrátka pohoda a ?nohy nahoru?. Jen tak lelkovat a na nic se nesoustředit. I já jsem si přála takovýto scénář pro neděli dnešní. Vše bylo ale v okamžiku jinak. Z ničeho nic.

„Hele, hele, někdo nás někam nese!“, rozpištěla se naše známá histerka žlutá. „V klidu. Tak si dáme pár kol a bude po všem  no…“, s ledovým klidem zaglosoval věčný optimista modrý. Než jsem stačila něco přihodit i já, víko od krabice bylo v nedohlednu a čísi pravá ruka nás brala ven. Mě, žlutou, modrého a bílou.

Když nás postavili na startovní pozice, konečně jsem se mohla pořádně rozkoukat. Jasně. Tuhle rodinu znám. Hrajeme často.
A tak se to rozběhlo. Oblíbená Evropa začala chrlit otázky jednu za druhou. Z nás se stala taková škatulata hejbejte se. Za každou správnou odpověď  o pár polí vpřed. „Jak nazýváme zvláštní atmosféru místa souslovím z latiny?“, „Bělehrad je čí hlavní město?“, „Kde vládne rod Grimaldinů?“
Otázky kolem nás kmitaly jako na běžícím páse. S odpověďmi to bylo občas horší.
Se mnou hraje usměvavá slečna. Zeměpis sype z rukávu jedna dvě. Modrého posouvá vpřed její tatínek. Perlí ve sportu, ale literatura mu moc nejde. Bílá nemá štěstí. Lépe řečeno maminka, která s ní hraje. Stále ji ne a ne padnou příroda. O té ví hodně a má ji ráda. A co dělá naše upištěná žlutá? No podívejme na ni. Obíhá zběsile dokola a směle sbírá kartičky pod zkušeným vedením milého od mojí slečny. Chlapec je šikula. Asi vyhraje.

My si vítězství navzájem přejeme všichni. Bílá se sice občas urazí, ale i tak. Jsme rádi, že nás občas někdo provětrá. Trčet pořád ve tmě tmoucí v krabici je nuda.
Opravdoví hráči ? naše rodina- si výhru taky navzájem přejí. Je to hra a jde hlavně o to pobavit se. A o tom není s Evropou, milí čtenáři, vůbec pochyb. Vyzkoušejte.

„Acta est fabula“ ( pozn. latinsky hra skončila) pravila moje slečna skládající herní desku. Po očku jsme na sebe se zelenou, jež stála poblíž, mrkli a usmáli se. Bylo jasno. Jdeme do krabice nedělně lenošit..

Autorka: Vanda Vaníčková

2. místo v soutěži serveru www.hry-hlavolamy.cz