Konevník
Pohádka o kouzelném stromu či procházka do lidské duše? Vyprávění o chmurném dni či slzy, co stékají na papír? Konevník může být cokoliv a přece nic…
Byl jednou jeden konevník
Opuštěn byl – stál sám
Okolo něj plot – cesta dál
Tou cestou vydat by se chtěl a však na svou konev vždy zapomněl
Zvláštnost konevníku spočívá v konvi visící nad louží z dešťové vody
Po ní touží ptáci i žíznící stromy
Bez chmurných mračen deště není
Bez vody to je ale nadělení
Konevník stále sám v opuštění
Tu z nenadání přistoupila myška
Měla své velké přání
Konevník stojí, na myšku zírá
Myška sedí, na konev kouká
Konev jen tak visí
Vítr fouká
Spadlo listí
Myška v keři
Už svému snu nevěří
Konevník je vysoký strom ze dřeva
Jednoho dne muž a chuť na pořádná polena
Konevníka důkladně ohmatal
Zjistil
Však váhal
Oči vzhůru do větví
Viděl co slyšet chtěl – konev za konví
V myšlenkách posmutněl
A odešel
Z rána kráká vrána
Křídla složí
Kukadly krouží
Hledá, hledá
Najde?
Pod křídly sedí muž
Opřen o strom
Kloubouk v očích
Spí…
Náhle z hrdla vyšel pocit
Pít by chtěl, ten pocit žízeň je
Ve světě bez vody to problém je
Z rána kráká vrána
Probuzení – žízeň – rychlé kroky
Konevník
Musím přelézt plot
Po nějakém čase vymyslel muž
Hlavně žádný zbytečný pot
Každá kapka drahá je
Vrána pijící z konve muže lituje
„Proč jsi mi neřekl hned, že víš o stromu, který nemá ani jeden květ?“
Řekl poutník, který v zápětí tiše zmizel
Opravdu jsem ho viděl, támhle na tom kopci
Kde se i slova ztrácí… Poutníče?
Tenká vrstva vzpomínek na žízeň, co kdysi měl
Pod stromem teď seděl, asi rozjímal
Koukal i nekoukal panenky jako zrcadlo
Spíš odrážely vzpomínky, než aby je vytvářely
Kap – kap – kap
Déšť?
Voda
Vzpomínka
Žízeň
Bolest
Převrácená konev
Vrána v dálce…
Stárnoucí muž
Šlachy ven
Měl pod konevníkem prý
Ten nejkrásnější sen
Zdálo se mu o mladici
Pozor na čepici!
Zdálo se mu o mladici
Spánek…
Že je tu ale chládek
Pravil poutníče
V blátě čepice…
Ano, poutník ležel pod konevníkem
Vedle starce, jenž zahalen byl spánkem
Sám rozjímal
Čepice byla pořád v blátě
Vždy poutníkovi jen letmo myšlenka proběhla – že by mohl – čepici z bláta tak špinavého zvednout
Ale co když na to ten stařec čeká?
Víte jací jsou tihle staří lidé
Třeba nespí!
Lišák jeden!
Šlachy ven
Po šklebivém pohledu do slunce rozhodnul se, že starce vyzkouší
To obočí na pravé straně poskočí
A výpad!
Čepice v ruce
Stařec pořád pochrupává lehce
Zklamaný poutník pro sebe, tak to nebyla lest, čepice v ruce
Z rukou na hlavu
Hlava s čepicí – čepice na hlavě
Stařec spící
Stále snící o mladici…
MLADICE!
Sakra, chlape to jsem se lekl!
Uáá to byl ale sen
Pod konevníkem se sní jedna radost
A kdo, že jste říkal, že jste?
Poutník
Takže na cestách co
Na jedné cestě jen
Jen na jedné? To moc daleko nedojdete
S uchechtnutím plácnul poutníka po zádech
Teda, nevím, zda li mne nohy ještě budou poslouchat
Jak dlouho jsem spal?
A co ta čepice!? Celá od bláta
Zablátěná čepice lepší než palice bez čepice
Jste drzý na toho, jenž ani tu čepici nemá
Jsem poutník, jak jsem již řekl
Nepotřebuji nic
Jen své nožky
Jó? Tak mi dejte tu blůzičku
Ochladilo se
Konevníkův stín již nedělá to, pro co byl stvořen sluncem?
Co?
Ale nic, jen taková myšlenka
Jste zvláštní poutník, poutníku
Kam že to vlastně jdete?
Hledám strom
Strom?
Strom
Strom jako strom?
Dřevěný strom
Tak to je vaše cesta u konce
Opravdu?
Vidíte, pod čím ležíme?
Ano
Tak to je strom
Strom?
Strom
Takhle tedy vypadá strom?
A můžu otázku?
Můžete
Na větvích, neměli by být květy?
Či plody?
Tohle je zvláštní strom
Čím?
Když se podíváte pořádně, zjistíte, že kolem dokola není žádná voda
Ani kapička z deště
Potůček?
Ani potůček
Kapička rosy?
Ale poutníku
Ne
A tenhle strom je jediný zdroj vody
Strom a zdroj vody?!
Vidíte?
Konev
Támhle další
A další tady pod větví
V každé konvi je voda
Chápu, jdu se tedy napít
Stůjte!
Stojím
Stojíte?
Vidím, že jdete
Ne, stojím, koukejte jak stojím
Stojíte tedy?
Stojím
Tak stůjte…
Vy jste měl opravdu v plánu se napít!
Měl
Měl?
Ano, měl
Měl jste se napít!
Měl?
Ano, měl
Jdu se tedy napít
Stůjte!
Člověče, tak co vlastně po mě chcete
Jste poutník tak běžte odtud pryč
Já již nejsem poutník
Doputoval jsem
Podejte mi konev
To nesmíte!
Konve se ještě nikdo nikdy nedotknul
A když se tak stalo…
Vrána se smála…
Bez pomoci slibu
Udělal tu největší chybu
Stál sám, ne však v osamění
Ruka křehká
Nebyla to stará paní
Mlčeti musel
S jazykem v puse
Který byl pln slibů
Roztančili mořskou vílu
Konevník
Dotek
Ruce zlomily
Vrásky přibily
Jako malířův pohyb se štětcem v ruce
Tak Vánek odnesl tělíčko, lehounce
Poutníka
Prach…
