Komiks vs. kniha – věčný boj

Postavení komiksu je v moderní kultuře více než rozporuplné. Někteří ho stále považují za podřadné umění, četbu pro lenochy či malé děti. Nemálo lidí si s ním spojí poďobané puberťáky bez sociálního života a styděli by se, si komiks otevřít v metru. Ten, kdo ale tyto předsudky jednou překročil a do ruky se mu dostalo něco víc, než jen Kačer Donald, musí uznat, že komiks a klasická kniha k sobě mají velice blízko a komiks lze z mnoha důvodu řadit mezi vysoké umění.

Přestože se zdá, že komiks se dostává do povědomí lidí až ve 20. století, můžeme ho v různých formách nacházet i v historii mnohem vzdálenější. Koneckonců i nástěnné malby, zaznamenávající minulé události pomocí obrázků a textů, jsou svým způsobem předchůdce komiksu.

Pokud někdo chce poznat, v čem je kouzlo komiksu, a chce k tomu dojít jinak, než jeho četbou, existuje na trhu kniha autora Scotta McClouda jménem Jak rozumět komiksu, která jak jinak, než skrze komiks ukazuje čtenářům jak komiksová díla číst, chápat, jaké triky autoři používají, jak komiks staví a čím na čtenáře působí.
McCloud definoval komiks jako: „Záměrné juxtaponované sekvence kreslených a jiných obrazů, určené ke sdělování informací nebo vyvolání estetického prožitku“ čím ho zařadil mezi umění – jestli literární nebo výtvarné, to je otázkou. Umění má totiž jednu hlavní funkci – nést sdělení, komunikovat s člověkem. A to komiks bezpochyby splňuje.

Komiks se v zásadě snaží o soulad formy a obsahu, s tím, že ani jedno nezůstane zanedbáno. O což se klasičtí spisovatelé nemusí starat a mají tak práci ulehčenou. Navíc u tvorby komiksu jde často o spolupráci více lidí – nejméně toho, kdo vymýšlí a píše příběh a pak grafika, který se stará o obrázky a celkový design komiksu. Ilustrace v komiksu mají dvě základní funkce – prvně slouží jako samostatný aspekt díla s uměleckou hodnotou a za druhé pomáhají čtenářům s chudou fantazií. Z tohoto pohledu je tak komiks dílo bohatší a komplexnější než kniha, protože zahrnuje více uměleckých rovin.
Někdo by mohl namítnout, že tím, že se komiks snaží o určitou úroveň na obsahové i formální rovině, tak tím právě na kvalitě obou ztrácí. To ať už posoudí čtenáři sami. Komiksy jsou totiž velmi rozličné – jak žánrově, tak grafickým zpracováním, tak obsahově.

Z českých komiksů můžeme zmínit například Rychlé Šípy či Čtyřlístek – jeden z hlavních rozdílů je například věkové zaměření.

Světový komiks má tři hlavní místa vzniku – Ameriku, Japonsko a Belgii/Francii. Každé z míst se liší svou komiksovou tradicí i stylem. Z Japonska k nám přišel specifický komiks nazývaný manga, o kterou se však nyní pokouší i v Americe. V Americe se o komiksy starají dvě hlavní komiksová nakladatelství – Marvel Comics, kteří pod svými křídly skrývají takové klasiky jako je Spider-Man, Ironman, Hulk, X-Men či Thor, a poté nakladatelství DC Comics, kterým patří například Batman, Superman, Sandman, Liga výjimečných či Watchmen. Ve Francii a Belgii se komiks těší velké oblibě jak mezi mladými tak mezi starými a zároveň zde vychází mnoho teoretických a vědeckým prací, které se komiksu věnují.

Tak co je tedy lepší, kniha nebo komiks? Každé si najde své příznivce, každý předloží své agrumenty. Na jednom se shodneme ale všichni – ať už má komiks sloužit jako oddechová četba nebo umělecké dílo – své čtenáře si najde vždycky.

Na závěr ještě několik ukázek z komiksů.