Kapuca vám stačí k tomu, abyste měli image „feťáka“

Oblečení tvoří osobnost člověka… no hodně lidí to tak vnímá, že? Ten kdo má bílé kalhoty, triko, ze kterého mu koukají nahatá záda, patří pod disko reflektory, a toho, kdo nosí červené vlasy a triko s nápisem punk´s not dead, vidíme v představě, válet se opilého na lavičce vlakového nádraží… avšak i mistr tesař se někdy může utnout.

Byla sobota, s přáteli jsem měli volný večer, a tak jsme si vyrazili posedět do Sedlčan. Užívali jsme si zábavy plnými doušky a vůbec nám nevadilo, že jsme jen tři. Prostřídali jsme několik podniků. Protože nás čekala ještě pěší túra o pěti kilometrech domů, tak jsme se ve chvíli, když už nás i z posledního baru úsměvně vyhostili kvůli vcelku pozdní zavírací době, rozhodli, že se ještě stavíme v některém ze sedlčanských non-stopů.

Trošku nás překvapilo, když nám v prvním sdělili, že nám nenalijí pivo, protože náš vzhled napovídá tomu, že bychom daný bar mohli znesvětit, ale budiž… když se člověk veselí, může vypadat všelijak. S o to větším klidem jsme vstoupili do non-stopu 24. Avšak ani tady jsme neuspěli, po naprosto normální otázce, jestli bychom mohli dostat pivo, jsme dostali odpověď, že pokud nejdeme hrát automaty, tak nám slečna za barem nic nenalije. Rozhlédli jsme se okolo sebe, na baru posedávalo několik mladých lidí a v klidu popíjeli ze svých sklenic, aniž by na nějakém automatu hráli. Opravdu bylo nad barem napsáno, že není barman povinen nalít nápoj těm, kteří nepřišli hrát automaty. Avšak spíše z nechápavosti, s vidinou uskutečnění koupě, která by byla prospěšná pro obě strany, jsme se zeptali v čem je tedy problém, když ostatní pijí, nehrají a my nemůžeme. A nejspíš v té chvíli přišla ta nejupřímnější odpověď, kterou nám dané osazenstvo mohlo podat : „protože jste feťáci a feťákům nenaléváme.“ Nechápavě jsme se na sebe podívali, trochu mi to připomnělo moje mladší léta. V té době jsme chodili po hospodách podstatně častěji než dnes a výrok podobného ražení se dal také sem tam zaslechnout. Bylo to však umocněné ještě tím, že v těchto letech jsem znala jen ty legální drogy, ty ostatní bych nanejvýš vyjmenovala a to pouze z toho důvodu, že se o nich stále někde debatovalo. Při této vzpomínce jsem se v duchu pousmála a uvědomila si, že se někteří lidé za těch pár let svým postojem vůbec nezměnili.

Kamarád, kterému táhne na Kristova léta se přes tento výrok tak lehko přenést nemohl, říkal: „před týdnem jsem tady byl s přáteli, pil jsem alkoholu mnohem víc než dnes a nebyl vůbec žádný problém. Dneska přijdu s váma dvěma, jeden žlutý kalhoty, druhej mikinu s kapucí a už jsou z nás feťáci.“

Na oblečení a vnějším zjevu si spousta lidí staví. Občas se stane i to, že to dostaví tak daleko, že přes vnější zjev už nevidí nic jiného. Je to věc každého jedince, já jsem každopádně ráda, že z této situace mohu čerpat, až budu také někoho soudit.

Píšu o Sedlčanech, o městě, od kterého kousek bydlím a mám ho moc ráda. Zpravidla každý člověk věci porovnává, ať je z vesnice, či velkého města. Každý máme svůj vlastní žebříček hodnot, svoji představu o “ideálním“ člověku, tudíž nemá cenu, abychom si brali něco, co o nás řekne někdo jiný, osobně. Ale věřím, že když začneme více mluvit o tom, co jsme zažili, mnohem víc věcí si také uvědomíme.