Jean Todt novým šéfem FIA

V roce 1981 měl světový šampionát v automobilových soutěžích velmi dramatický průběh. Vedl Francouz Guy Frequelin, ale stíhal ho Fin Ari Vatanen. V poslední soutěži však Fin dojel druhý a Frequelina bodově předstihl. Pro Frequelina a jeho navigátora Jeana Todta však i druhé místo v světovém mistrovství bylo životním závodnickým úspěchem.

Frequelin pokračoval ještě několik sezón v MS, avšak úspěch z roku 1981 nezopakoval. Jeho spolujezdec Jean Todt však závodnickou helmu již tehdy pověsil na hřebík a začal se věnovat závodnímu managementu. Rok 1981 však byl prvním setkáním, kdy se Jean Todt střetl s Ari Vatanenem jako soupeřem, nikoli však posledním. Před několika dny proti sobě stáli oba někdejší soupeři zase. Tentokrát ne v boji o mistrovské body, ale v mači o křeslo prezidenta FIA.Favoritem byl Todt, zejména proto, že za ním stála ohromná práce šéfa závodních týmů, díky níž si vydobyl obrovskou autoritu. Todt byl po skončení své závodnické kariéry šéfem týmu Peugeot v automobilových soutěžích a v závodech sportovních vozů v 80. a 90. letech. Mezi jezdce tohoto týmu patřil jeden čas také Vatanen.

Když francouzská automobilka odmítla vstoupit do formule 1, vrcholové disciplíny automobilového sportu, Todt tým Peugeot opustil a šel do formule 1 sám. Byl šéfem stáje Ferrari v době, kdy tam jezdil Michael Schumacher. Právě Todt a šéfstratég Ross Brawn stáli za Schumacherovou úchvatnou dominancí.

Není divu, že jezdci podporovali Todta. Ari Vatanen se po skončení své závodnické kariéry naproti tomu začal věnovat politice a deset let byl členem Evropského parlamentu. Panovaly obavy, že jeho životní cesta se již příliš vzdálila závodnímu sportu a světu automobilů a jeho kompetentnost by byla podstatně menší než Todtova.

Stojí za zmínku, že Todt je synem polského žida, který uprchl před nacistickou perzekucí do Francie a rodilé Francouzky. Dva jeho předchůdci ve funkci prezidenta FIA byli totiž podezíráni ze sympatií k nacismu, což u Todta, doufám, nehrozí. Jean-Marie Balestre, který vedl organizaci do poloviny 90. let byl s nacismem spojován díky své ne zcela vyjasněné úloze za války, kdy do novin psal nadšené články oslavující nacismus a „hrdinné“ vojáky SS.

Jeho nástupce Mosley sice za války nekolaboroval, ostatně, když skončila, bylo mu pět let. Zato pocházel z rodiny vůdce britských nacistů Oswalda Mosleyho, velkého Hitlerova obdivovatele. Když se v loni objevilo v bulvárních  sdělovacích prostředcích, že si Mosley mladší kupoval prostitutky a prováděl s nimi perverzní hrátky v nacistických uniformách a dekoracích, i neparanoidní lidé se začali ptát, zda to byla ze strany pana Mosleyho skutečně pouze hra, či zda za tím nestálo skryté hlubší politické přesvědčení. Mosley tehdy skandál ustál, alespoň zdánlivě, ale na jeho letošní rozhodnutí nekandidovat aféra spíše měla vliv než neměla.

Skandál může v showbussinesu někdy i pomoci ( a automobilové závody showbussines jsou, ať to někdo chce nebo ne ), ale u tohoto typu skandálu o tom lze pochybovat. Když Šéf formule 1 Bernie Ecclestone v jednom interview neprozřetelně ocenil Hitlerovy kladné vlastnosti, bylo toho už kolem autosportu příliš. Leckdo mohl začít mít obavy ze ztráty sponzorů a z toho, že normální diváci se začnou formuli 1 a dalším disciplínám automobilového sportu vyhýbat a začnou být na ochozech kolem tratí nahrazováni podmračenými holohlavými tlouštíky v bomberech, pro něž cílem návštěvy závodiště nebude sledování závodu, ale hledání záminky ke rvačce.

Todt je silnou osobností s mimořádnými organizačními schopnostmi a obrovskou autoritou, která je v čele této instituce v dnešní době ekonomické krize velmi potřeba. Není to doba snadná, marketingové náklady jsou mezi prvními, které firmy v krizi osekávají, a marketing je to, co do sportovního bussinesu obecně, a do motosportu zvlášť, firmy vede, ať už jako sponzory či přímé účastníky klání. Vrcholový sport obecně je dnes v podstatě součástkou marketingového bussinesu, ničím jiným.