I když venku není zima, zmrznout chvíli to je prima

Dne 29. září se, okolo třetí hodiny odpoledne, konalo první opavské „zmrznutí“. Jedná se o akci, při které máte pocit, že se kolem zastavil čas a lidé se promění v živé sochy. Po pár minutách se všichni rozpohybují a den se vrátí do starých kolejí.

Myslím, že každý z nás zná ten pocit, když se občas zastaví a na malou chvíli se ocitne „mimo čas a prostor“. Na okolí takový člověk působí, jakoby hleděl do prázdna. Nereaguje na slova, nemluví, nehýbe se. Stejně tak působí i socha Svatého Václava na koni v Praze, Marie Antoanety ve Vídni či bezejmenný tvor stojící na dolním náměstí v Opavě.

A právě o Opavě dnes bude řeč. Zde se totiž konala akce, která měla kolem jdoucí pobavit a zároveň ukázat, jak to vypadá, když se čas zastaví.

_

_
To vše proběhlo na horním náměstí u „koule“ (pozn. jedná se o zeměkouli z pískovce umístěnou před radnicí). Začátek byl plánován okolo třetí hodiny odpolední, což organizátoři dodrželi.

Já, jakožto tichý pozorovatel, jsem se akce neúčastnila, ale snažila jsem se ze všech sil zachytit její kouzlo. Bylo zvláštní sledovat skupinku lidí, jak pomalu „zamrzávají“ v jednotlivých pozicích. Ale mnohem zvláštnější, bylo procházet mezi jednotlivými „figurami“ a koukat se jim do tváře. Můžete jít k nim blízko, jak jen chcete a víte, že se ani nepohnou, protože zamrzli…

…zamrzli v čase, místě, době.

Lidé, kteří kolem procházeli a neměli ani to nejmenší tušení, proč a co se děje, se chvílemi tvářili, jakoby viděli slona stát na kostce ledu. Někteří se usmívali a užívali si chvilku nevšedního vzrušení ve všední den. Ovšem já se nejvíc bavila pohledem na malého chlapečka, jež pobíhal mezi sochami a zplna hrdla se smál.

Asi po deseti minutách se všechny postavy opět rozpohybovaly a spolu s diváky na náměstí si pořádně zatleskali.

Slovo na závěr? Takovouto akci jsem zažila poprvé ve svém životě, ale rozhodně ne naposledy.

_

_