- Rubrika

Edna, malá čarodějnice

25.2.2008

Pohádka, která vznikla již před pár lety.

Před dávnými roky bylo běžné, že lidé potkávali na cestičkách čarodějky a kouzelníky, skřítky a jiné bytosti. Žili společně s lidmi v harmonii a vzájemném souznění. Pak ale nastaly změny, lidé se začali kouzel bát, a co víc, začali je nenávidět.
Jediné, co je napadlo, bylo upálit všechny čarodějnice a kouzelníky. Čarodějkám, kouzelníkům a všem ostatním bytostem, které mají kouzelnou moc, nezbylo nic jiného, než se odstěhovat, skrýt, prostě být co nejdál od lidí. A tak se stalo, že vznikly nové a čarokrásné vesnice. V jedné takové, jménem Hůlkov, žila malá čarodějka Edna.

Edně bylo 5 let, ale na svůj věk byla velmi chytrá. Její oči zářily uhlově černě, stejně tak její vlasy. Kamarádila se skřítkem Traškaříkem.

Jednou Traškařík přiběhl za Ednou s novinami Týdeník kouzel. ,,Rychle, přečti si je!! Píší tam o té tvé vysněné škole. Prej poslední ročník skončil a mají tam teď málo žáků, tak budou brát i úplně obyčejné kouzelníky.“ Jéé, ukaž, rychle!!!“ úžasem vyjekla Edna. ,,Píše se tu, že berou nadané děti i z chudých rodin. Budou je informovat lexiontem o přijímacích zkouškách,“ sdělovala Edna v průběhu čtení Traškaříkovi.

Po pár dnech…

,,Hele, tady mám pro tebe dárek k šestým narozeninám“, podal Traškařík Edně těžký balík. ,,Jéé, to je krása. Tu jsem si přála, ach, kniha pro začátky studií kouzel,“ volala Edna a nadšeně si prohlížela knihu. Po týdnu snění o pozvánce na přijímací zkoušky se stalo, že sen se stal skutečností! ,,Mamí ,tatí, koukněte, co teď přišlo lexiontem. Pozvánka na přijímací zkoušky do školy na žabí univerzitu! Jo, oni mě pozvali! To snad není pravda!“ přiběhla domů s křikem Edna. ,,Zlatíčko, to je skvělé!“ chválili ji rodiče. ,,Mami, tady je seznam věcí, které budu potřebovat ke zkouškám. Ještěže mi Traškařík dal tu knihu, budu se z ní muset učit,“ oznámila Edna s nadšením. Po obědě šla do své malé komůrky a začala se učit, vždyť jí zbývalo jen tak málo času. Co to je, tři týdny, když neumí nic. Maminka a tatínek začali šetřit kerety (kouzelné peníze), aby jejich dcera mohla studovat. Traškařík i ostatní Ednu podporovali. Všichni jí drželi palce, protože ještě nikdo z jejich vesničky nebyl přijat na tak dobrou školu.
A pak už to bylo tady. ,,Tati, musím vyrazit. Prvním úkolem je, aby se děti dostaly do školy samy podle této mapy. Tak zatím ahoj.“ Edna se bez váhání vydala na cestu. Cestou potkala jednu dívenku, která měla šatičky celé potrhané. ,,Copak se ti stalo?“ otázala se Edna dívenky. ,,Ale, jdu z vesnice Manatěrky a cestou jsem potkala bodláky, ale podle cesty , kterou mám nakreslenou, musím jít takhle. A jmenuji se Merinda, a ty?“ ,,Já jsem Edna a jdu na zkoušky do žabí univerzity. A kam ty?“ ,,Já jdu stejnou cestou. Tak půjdem spolu a budeme si opakovat.“

Po dlouhé cestě konečně došly do školy. Přísně vyhlížející učitelka děti rozdělila do dvou skupin a zavedla je do tříd podle dosavadního vzdělání. Každý si sedl sám, učitelka rozdala papíry a děti začaly psát. Bylo to velice těžké, ale Edna si skoro se vším věděla rady.

Po dlouhých hodinách čekání nastoupil učitelský sbor v čele s ředitelem. ,,Tak děti, přesně polovina z vás byla přijata. Na nástěnce je vyvěšeno, kdo bude mít tu čest učit se zde. Blahopřeji všem, kteří jsou přijati,“ pronesl slavnostní řeč ředitel školy. Děti se nahrnuly k nástěnce, a pak zněly výbuchy nadšení i zklamání. Edna a Merinda byly přijaty. Obě poslaly rodičům zprávu a radovaly se při slavnostní večeři.

Edna stále nemohla uvěřit tomu, že byla do školy přijata. První dva měsíce utekly jako voda a nic důležitého se nestalo, tedy až na to, že se měla rozhodnout, kterým třem předmětům se chce věnovat. Spolu s Merindou přemýšlely, který předmět je lepší. Den předtím, než se měly závazně rozhodnout, šla Edna s Merindou do svého pokoje, aby si odpočinuly, když vtom Edna zahlédla na své posteli dopis. V dopise stálo: ,,Edno, přihlas se na jasnovědectvví!“ ,,Co je, Edno, kdo to píše?“ vyzvídala Merinda. ,,Představ si, že mi někdo napsal, abych se přihlásila na jasnovědectví!“ ,,A co, přihlásíme se? Já bych byla pro!“ prohlásila Merinda. „Já také!“ ukončila debatu Edna.

Při snídani dostali všichni papírky a tam zaškrtali, které předměty se chtějí učit. Edna zaškrtla jasnovědectví, tajné formule a běžné věci, které by kouzelník měl umět. ,,Zítra se dozvíme rozvrh. Snad budeme mít dobré učitele,“ toužebně si přála Edna. ,,No, doufejme,“ prohodila Merinda. ,,Co teď budeme dělat?“ vyzvídala Merinda. ,,Můžeme zajít do knihovny a přečíst si, co se od nás v těchto předmětech bude očekávat,“ navrhla Edna. „Dobrej nápad. A pak můžeme zajít na žabí zmrzlinu!“ „Bezva!“ pochválila Edna nápad Merindy.

V knihovně šly do oddělení Budoucnost. „Takový bichle, to je snad vtip, že se budeme muset tohle všechno naučit,“ bědovala Merinda. „Neboj, jestli tě to bude bavit, tak to zvládneš. Určitě se to naučíme, máme ještě spoustu času, ne?“ uklidňovala Merindu Edna.

„Našlas, Edno, něco zajímavýho?“ „Celkem nic,“odpověděla otráveně Edna. „Tak se půjdeme osvěžit!“ Ve školní cukrárně si objednaly dvě velké porce žabí zmrzliny. ,,Ale stejně mě zajímá, kdo ten dopis napsal,“ zamyšleně říkala Edna Merindě. „Tak to zjistíme, Edno, kdo tě tady odtud zná?“ vyzvídala Merinda. „No, hodně lidí, asi tak jako tebe.“ „Ale né, já myslela jako kdo z dřívějška.“ „Nikdo.“ „Tak to bude těžký. Budeme to muset vyřešit.“ „A jak asi?“ „No jednoduše, pošli domů zprávu letaxem,“ navrhla Merinda. Edna poslala zprávu a připravila si věci na první hodinu jasnovědectví. „Tak žáci, doufám, že se vám tato hodina bude líbit. Jasnovědectví není těžký předmět, ale musíte mít pro něj cit. Tuto hodinu vás seznámím s věcmi, které budete potřebovat,“ uvítala děti paní učitelka. Celou hodinu se nikdo nenudil. „ Edno, prosím, počkej tady chvilku,“ vyzvala Ednu učitelka. „ Jistě.“ „ Jsem ráda, Edno, že sis můj dopis přečetla a poslechla jsi. To jsem totiž psala já.“ Edna tomu nemohla uvěřit: „ Cože? A proč?“ ,,Tvoje babička byla velká jasnovědkyně, a tak jsem myslela, že budeš mít nadání po ní .“ „Tý jo! To mi naši budou muset vysvětlit,“ vyhrkla ze sebe Edna a odešla do svého pokoje. Vše řekla Merindě. Rodiče jí to nakonec potvrdili. „Alespoň vím něco o své babičce,“ radovala se Edna, přestože nechápala, proč jí rodiče předtím nic neřekli…

„Tak jaké máš dojmy z jasnovědectví?“ ptala se Merinda Edny při snídani. „Dobré, moc dobré. Doufám, že ten předmět nám alespoň k něčemu bude,“ odpověděla Edna. „Teď máme tajné formule,“ oznámila Merinda.

Učitel Krucifísek byl dnes na první pohled nevrlý. „Pane učiteli, slíbil jste nám, že nám ukážete formuli, jak proměnit staré věci v nové nebo v které chceme,“ upozornila ho Edna. „Jistě, ale dnes nemáme čas. Otevřete knihy na straně 375 a opište si zaklínadlo i s ostatními údaji a nechci nikoho slyšet mluvit!“ Učitel něco rychle psal na pergamen. „Edno,co je s ním?“ pošeptala Merinda. Edna jen pokrčila rameny. Když konečně zazvonilo, všichni rychle opustili třídu a byli vedle z toho, jak se dnes učitel choval. „Je čas na oběd!“ zakřičely děti vpředu.

Když se v jídelně všichni sešli, ředitel povstal a začal oznamovat: „Žáci, dnes ráno jsem dostal zprávu, že zkoušky si připraví sami učitelé a tento měsíc už musí být splněny.“ V jídelně se ozvaly zvuky protestů a vzteku. „No né!!!“ zděsila se Edna. „Proto byl Krucipísek tak nevrlý,“ pošeptala Merinda Edně. „Nejspíš máš pravdu, ale to znamená, že zkoušky budou těžší. Přece hodně učitelek a učitelů říkalo, že zkoušky jsou docela lehké“. „To bude hrůza!!“ křikla Merinda, ale asi moc nahlas, jelikož se na ni podívala celá jídelna včetně učitelského sboru. Merinda jen zděšeně koukla na Ednu a ztichla.

Den zkoušek se rychle blížil a tlak učitelů na žáky stoupal. Edna s Merindou se pilně učily a připravovaly. „Víš, že se zkoušky rychle blíží?“ postrašila Edna Merindu. „Hrůza, děs, smrt, to nepřežiju. Ani za žabí zmrzlinu to nezvládnu.“ Dny rychle utíkaly a zdály čím dál kratší. Času už mnoho nezbývalo.

Nastal den D. Všechny děti byly nevrlé a na první pohled bylo vidět, že takovou trému ještě neměly. Dostaly test přes tři pergameny a na splnění měly sotva hodinu. Když konečně měly po zkouškách, říkaly si mezi sebou správné odpovědi. Edna myslela, že se zblázní, protože měla chyb, že by je mohla rozdávat, jen při jednom předmětu si nasbírala body, a to při jasnovědectví. Při večeři ředitel pronesl řeč: „Děti, jsem velice potěšen, protože každý z vás úspěšně napsal testy a nikdo nepropadl. Zítra pojedete domů a za dva měsíce na shledanou.“

Edna si po večeři sbalila a druhý den pro ni přijeli rodiče, ale ne sami, nýbrž i s rodiči Merindy. Navzájem se pozvali na návštěvu a Edna s Merindou se rozloučily. Edna byla velmi šťastná, že poznala rodiče Merindy, že zvládla zkoušky