Drama Yerma vypráví o složitých touhách ženské duše

27.4.2014

 Filozofie španělských venkovanů zní: „žena má být jako úrodná půda, když nerodí, zhořkne.“

Yerma (Dana Verzichová), mladá novomanželka ze španělského venkova, je vášnivá žena plná života toužící ze všeho nejvíc po dítěti. Její manžel (Pavel Oubram) ale tuto její touhu nesdílí. Chová se chladně, žije jen svou prací a jako by neviděl, že jediné, co jeho manželce chybí ke štěstí, je miminko. Yerma ale nehodlá polevit a dál žije svým vroucným přáním. V jejích žilách vře horká krev, chce si lačně užívat každého dne svého mládí, ale její manžel jako by byl z kamene. A přitom je venkovský život na jihu plný pokušení – ať už v podobě mladého pohledného pastýře (Jan Hušek), kterého Yerma dobře zná z dětství a možná jej tajně miluje (a není sama), nebo babských rad a pohanských rituálů, jež mají dopomoci k dítěti. Yerma, akčoliv její úmysly jsou čestné stejně jako její hrdý rod, se brzy dostane do řečí a to je snad to jediné, co s jejím manželem pohne.

Drama Yerma napsané Fredericem Garcíou Lorcou a režírované na prknech Jihočeského divadla Jiřím Heřmanem je plné poetických slov, jižanské vášně a procítěných dialogů. Nepatří mezi moderní povrchní představení, ale nutí k zamyšlení. O čem celý příběh vlastně vypráví? Každý si tam může najít své téma: o životních zklamáních, o touze po dítěti, o vášni.

Při představení se objeví na jevišti velké množství postav a herců, ale nejvíce z nich jistě na všechny zapůsobila křehká zpěvačka a umělkyně Marta Töpferová představující alterego Yermy. Její krásný zpěv a vílí lehkost, se kterou se pohybuje na jevišti, podtrhují hloubku poetického příběhu a poodhaluje duši Yermy. Také Dana Verzichová byla v roli nešťastné ženy, jíž touha po dítěti dovedla až na pokraj šílenství, skvělá.

Zakončení příběhu působí nečekaně, stejně tak gradace představení v podobě pohanského rituálu. Dosud pomalé drama s procítěnými dialogy dostane náhle spád a do jeho konce diváci nestačí sledovat, co se děje. Hra Yerma patří k dramatům, které musíte „vstřebat“, rozhodně se nejedná o nějaké jednoduše stravitelné představení.