Do kina: X–men: První třída
2. června vstoupí do našich kin v pořadí již pátý film z veleúspěšné řady filmů ze světa X – menů. Jakožto komiksový, marvelovský a v neposlední řadě také xmanovský fanoušek jsem měla jistá očekávání. A nemusím snad zdůrazňovat, že právě my fanoušci obecně býváme nejkritičtější. Inu, X – men: První třída má očekávání i obavy naplnil po všech stránkách na maximum. Co to ale znamená?
X – men: První třída je prequelem k celé sérii, dějově se vrací ještě před X – men Origins: Wolverine a odehrává se v době Studené války, tedy ve druhé polovině minulého století. V době, kdy Charles Xavier (James McAvoy) a Erik Lensherr (stále populárnější Michael Fassbender) byli velmi blízcí přátelé a teprve odkrývali nejen své jedinečné schopnosti, ale i ostatní žijící mutanty. Co se ale potom zvrtlo? Co udělalo z Charlese Profesora X a z Erika Magneta? Proč se tito dva přátelé postavili proti sobě a proč se původně pospolitý tým mladých mutantů rozpoltil na dvě proti sobě bojující společenství? Na tyto otázky film odpovídá a dělá to za pomoci několika úžasných pomocníků.
Za prvé, charizmatičtí a nadaní herci. Mezi McAvoyem a Fassbenderem to funguje skvěle, ne tak dobře, jako to fungovalo třeba mezi Downeyem a Lawem v Sherlocku Holmesovi, ale funguje to. Přátelství jim věříte, stejně tak, pokud to není vaše první setkání s X – meny, v obou poznáváte postavy ztvárněné již dříve Patrickem Stewartem a Ianem McKellenem. A ani ostatní představitelé známých hrdinů za nimi nezaostávají. January Jones, se kterou jsem se doposud setkala spíše jako s představitelkou ztřeštěných, rozpustilých holčiček, podle mě dostála dlouholeté pověsti nejvíc sexy komiksové hrdinky své postavy Emmy Frost víc než dost. Jennifer Lawrence už ve Winter´s Bone ukázala, že umí, a mladou, nevyrovnanou Raven/Mystique ztvárnila více než věrohodně. Sem se i hodí zapět ódu na Matthewa Vaughna, který štáb i mladé herce kočíroval zdařile a pokračuje ve své slibné cestě stát se velkým režisérem.
Za druhé, což je u kombinace epického příběhu a letního akčního nářezu asi nejdůležitější, i při 132 minutách film běží jako hodinky, děj odsýpá, je napínavý – a to i mimo akční scény. Je to zkrátka nabušené a několikrát jsem se přistihla při myšlence na to, ať to ještě nekončí. Jako lepidlo pak fungují velmi příjemné odkazy na budoucnost, ve filmovém smyslu minulost X – menů, dokonce i Wolverina zahlédneme, a to přesně takového, jakého ho už známe. Při podobných scénách se zasmál celý sál.
A za třetí, což je zase dost důležité pro mě, úžasný, opakuji úžasný soundtrack, který si užijete a budete ho chtít vlastnit ještě, než doběhnou závěrečné titulky. Na svědomí ho má Henry Jackman, který pracoval s Vaughnem už na Kick-Ass a soudntrack právě tohoto trháku patří mezi moje nejoblíbenější.
X – men: První třída je nezbytným a úžasným filmovým zážitkem pro fanoušky série a v tom možná trochu spatřuji jeho slabinu. Pokud je tenhle svět pro vás španělskou vesnicí, třeba již zmiňovaná odkazy si tolik nevychutnáte, a to může být otrava. Stále totiž platí, že u tohoto druhu filmů se zavděčíte buď fanouškům, anebo širšímu publiku. Jen málokomu se povedlo obojí.
Přesto si ale myslím, že i X- meny netknutý člověk nebude z kina odcházet zklamán, ale naopak potěšen. Je tu vše, co by takovýhle film měl mít – vtip, akci, spád, dobrou hudbu a dobré herce. Je to velmi příjemný předjezdec letní sezóny„popcorňáků“ a já ho jedině doporučuji.
