- RubrikaFilmKULTURA

Do kina: HOP

30.3.2011

Animovaný velikonoční zajíc útočí na naše koutky! Rozechvěje také vaše rty do úsměvu?

Když jsem šla na projekci filmu Hop, věděla jsem o něm jen tolik, kolik vypovídá jeho propagační plakát v malém náhledu na internetu – tudíž, že hlavním hrdinou bude asi animovaný velikonoční zajíc, který zabírá jeho většinovou plochu. To mě trochu odrazovalo. Posledních pár let se s animovanými filmy doslova roztrhl pytel, vnímám je asi tak, jako že tu jsou. Asi mají i slušné tržby, když přicházejí stále další a další, ale ten koncept je v podstatě pořád stejný a dokonale prvoplánový. „Hop“ ten poslední charakteristický rys víceméně splňuje, nicméně po zhlédnutí musím dodat: „… Ale přesto tu osvědčenou klasiku podává až překvapivě vtipně.“

Příběh se točí kolem dvou hlavních postav. Na jedné straně máme zajíce, který žije na Velikonočním ostrově a měl by po svém otci převzít pomyslnou korunu. Měl by se stát tím ušákem, který všem lidem po celém světě o Velikonocích roznese koše plné bonbónů, čokoládových figurek a vajíček s krémovou náplní. Zajda ale spíš než o tomhle, sní o postu bubeníka v nějaké pořádné rockové kapele, a tak se rozhodne z ostrova utéct. Asi na to nejlepší místo pro lidi, kteří mají hvězdný sen – do Hollywoodu. Na druhé straně je tu Fred (hraje James Marsden – ano, je to takový ten poloviční animák), je mu něco přes dvacet a je to zkrátka životní smolař. I když chodí na jeden pohovor za druhým, na každé práci se mu něco nelíbí. Nemá ani vlastní byt a jeho rodiče mu už velmi jasně dávají najevo, že by se měl vyhrabat z pozice největšího budižkničemu na světě a naložit konečně nějak rozumně se svým životem. Tihle dva se jednoho večera doslova srazí a po krátkém a tradičním šoku „Á, bože, ten králík má lidský oblečení a mluví!“ se spřátelí a hon za sny může začít. Samozřejmě to nebude vůbec jednoduché a výsledek je nejistý. Na takové cestě totiž nejednou musíte zvážit, jestli představa za kterou se ženete, je vážně to, co opravdu chcete.

Jak jsem už řekla, přes můj velmi skeptický postoj k animovaným filmům, Hop mě mile překvapil a to především svým vtipem. Rozhodně nedosahuje kvalit jedničky Shreka a asi žádná hláška se nebude citovat tolikrát jako legendární „Měl bys plavat, měl bys plavat“. Ale pokud vám sedí takové to slovní pošťuchování mezi hlavními hrdiny, určitě se nejednou zasmějete. Tančící kuře Phil nebo roztomilá zaječí verze Charlieho andílků pak patří k těm zdařilým momentům. I evergreen v podobě David Hasselhoffa, který znovu v krátkém štěku dokázal, že ví, že si z něj lidé dělají legraci, že mu to nevadí a že si i sám velmi rád přisadí, ten zase potěší odrostlejší generaci. Z toho je patrné, že se budete smát nejen vy, co právě čtete, ale i ti, kteří si tenhle článek ještě přečíst neumějí. Pokud chcete na pár hodin zabavit mladšího sourozence, neteřinku či synovce, tohle je víc než skvělý způsob, a to hlavně proto, že u toho neumřete nudou a ani se psychicky nezhroutíte. Hop je milý film, který obměkčí kamenné srdce nejednoho skeptika, je příjemný, legenda z něj sice nebude, ale díky bohu takové ambice ani nemá, a tak nebrání nic tomu si ho užít, až 31. března přijde do kin.