- RubrikaFilm

Do kina: Harry Potter a Relikvie smrti část 2

17.7.2011

Článek o závěru velké ságy už jste si u nás přečíst mohli, nicméně tentokrát ho píšeme s jednou zásadní změnou- film jsme viděli. Tudíž už žádné spekulace, ale pravda pravdoucí! Co čekat od opravdu (?) posledního Pottera, to se vám pokusím podat co nejobjektivněji, nicméně přiznávám- ano, jsem jedna z první vlny fanoušků tohohle fantasy příběhy a ano, jsem z těch, kteří s ním vyrůstali. Přesto ale kupodivu netrpím nekritičností, a tak doufám, že se mi podaří zůstat nad věcí. Takže- bylo to geniální! Ale jedno po druhém.

Je známo, že převést knihu na plátno je nelehký úkol. Já osobně si myslím, že jsou dva způsoby, jak se toho zhostit. Buď tu knížku vezmete, přečtete ji a pokusíte se do filmu narvat všechno a stránku po stránce ji budete převádět do pohyblivých obrázků. Většinou pak sklidíte ovace hlavně od fanoušků předlohy, kteří se budou rozplývat se slovy: „Jo, to tam přesně takhle je!“ Ten druhý způsob je, že tu knížku vezmete, přečtete ji a napíšete vlastní příběh. Vlastní příběh, který je sice z 90% totožný s knížkou, ale ten zbytek tvoří vaše vize, vaše nápady, to, co vám v knížce chybělo. Mně se zdá, že ten druhý způsob je lepší. Je to možná naivní, ale budí to ve mně uklidňující představu, že tvůrci nevidí jen dojnou krávu, ale i zajímavý příběh, kteří se jim líbí a rádi na něm pracují. A tenhle způsob zvolil David Yates, když zasednul na režisérské křeslo. Bohudík!

Nebo bohužel? Znám mnoho fanoušků, kteří zarytě odmítají tenhle postup v šestém díle, kde jsou scény, co v knížce chybí, a naopak podstatné části šestého dílu psaného v tom filmovém nejsou. I přesto ale Yates zůstal u postupu, který byl jeho – a vyplatilo se to. (Ostatně před grandiózním finále měnit zajetý styl vyprávění předchozích dvou dílů by bylo hloupé). Co tím chci říct je to, že i zde jsou věci, které v knížce nebyly. A je jich tu dost – sama jsem pak doma musela nahlédnout do knihy, pro jistotu. Takové chvíle pak vyvažují scény, které souhlasí s knížkou, ale přesto jsou… změněné. Jsou vyprávěny jinak, výpovědní hodnota je však stejná.  To se mi líbilo, protože to zase svědčí o tom osobním přístupu. Je tomu už dva roky, co jsem poslední knížku dočetla, možná proto už se mě to tolik nedotýká (a taky proto, že mě ta knížka tehdy málem unudila k smrti a hrozně mě rozzuřila). Už si říkám „Co na tom, že ten to neudělal přesně tak, ale udělal to jinak? Hlavně, že ve filmu to funguje a vypadá to dobře.“ Nicméně chápu, že nejednomu věrnému fandovi to nebude po chuti.

Snad by to mohla napravit výprava, která je opravdu skvělá. Je to hrozně temné a je tam pár scén, ze kterýho mi bylo opravdu podivně a na základě kterých bych rating ještě trochu zvýšila. I když, v dnešní době… Jen je trochu škoda, že kvůli téhle tmavosti vyznívá 3D efekt tak trochu naprázdno. To by zas tak nevadilo, jenže když je za cenu původního znění s titulky, není to už jen tak. Příští týden jdu na to ještě jednou, tentokrát rozhodně bez dabingu a jsem si téměř stoprocentně jistá, že to bude ještě mrazivější a děsivější. Nevím, jak mimo Prahu, ale tady to v téhle verzi hrají v obou kinech na Andělu.

Pár slov bych ještě měla věnovat hercům, a to hlavně těm hlavním, pro které už to spíš než role určitě je takové druhé Já. Hlavní trojlístek už se jakoby „zaseknul“ a ani Radcliffe, ani Grint a ani Watson se po herecké stránce v posledních dílech moc nevyvíjejí. Ono to nevadí, ale člověk by přeci jenom čekal, že finále to bude po všech stránkách, a tak i výbuchy emocí, které jsou v knize popsané bravurně, budou ve filmu srdceryvnější než kdy dřív. Bohužel to tak není, ale přesto tu jsou v dávce, která je vzhledem k akčnosti snímku vlastně skoro obdivuhodná. Zejména výstupy vedlejších postav (Nevillův závěrečný projev je tak dojemný, že veškerá jeho kýčovitost je zatlačena do špinavého kouta) doplňují pocitové skulinky, které zůstávají za hlavními hrdiny.

Oficiální trailer:

Poslední díl Harryho Pottera bude přijímán třemi způsoby. Zarytí milovníci se občas zamračí, ale doufám, že ve finále zvítězí nad rozčilením z drobných nepřesností pocit nostalgie. Knihou netknutí diváci budou možná chvíli tápat a budou zmateni z narážek na věci, které třeba v prvním dílu nebyly a měly být a v druhém se na ně navazuje, jakoby to byla stará známá věc (ale i to jsou drobnosti). Standartní člověk, který se rád po několik let nechával unášet tím kouzelným příběhem, bude chvílemi nedýchat, chvílemi plakat, chvílemi se bude smát a na konci se rozněžněle pousměje. Stálo to za to, Harry Pottere. Měj se krásně!