- Rubrika

Divadlo v Dlouhé se na pár dní stane místem setkání hlavně mladých lidí

18.11.2007

Včera 17.listopadu .2007 v den Mezinárodního dne studentů začal v Divadle v Dlouhé Festival 13+ pro nejkritičtější diváky. Na tento festival jste mohli vyhrát lístky. Festival 13+ je ode dneška 17.11. do 21.11.2007 a jde o nultý ročník. Mezinami.cz se stalo mediálním partnerem a věříme, že festival diváky zaujme. Nyní přinášíme festivalový rozhovor přímo s ředitelkou a organizátorkou festivalu paní Danielou Šálkovou a mluvčí divadla Karolou Štěpánovou.

V hlavě koho se zrodil nápad zrealizovat Festival 13+ pro nejkritičtější diváky? A o co ve zkratce jde?
Karola: Myšlenka festivalu pro teenagery vznikla v souvislosti s festivalem pro děti Dítě v Dlouhé, který pořádáme už deset let. V jeho programu pokaždé, tak trochu nad plán, míváme i tituly pro větší děti, ba někdy i do 15 let nepřístupné. Vzhledem k tomu, že takovýchto zajímavých inscenací se v repertoáru mimopražských profesionálních divadel i v našem vlastním najde více, rozhodli jsme se výběr z nich předvést v ucelené formě několikadenní nesoutěžní přehlídky s doprovodným programem.

Cílová skupina, na kterou se Váš festival zaměřuje, je bezesporu ta nejkritičtější vůbec. Jde o mladé lidi v pubertě, a ti mají, jak je známo, rozpačité a nestabilní názory. Když se jich na něco ptáte, mnohdy odpovídají: nevim, je mi to fuk, je to vopruz atp. Nebojíte se reakcí a vůbec této opravdu kritické skupiny diváků? Co vás na tom láká? Není to tak trochu hazard?
Daniela: V Dlouhé máme s diváky v pubertě tu nejlepší zkušenost. Máme na repertoáru dvě dramatizace knih Terryho Pratchetta (Maškaráda a Soudné sestry), drtivá většina diváků těchto inscenací je v teenagerovském věku, baví se vždy výborně a vrací se do Dlouhé znovu a znovu. Na festivalu představíme inscenace, které mají potenciál oslovit zejména mladé publikum: odvážné projekty studentů DAMU, hořkou komedii Tajný deník Adriana Molea nebo Čechovovy Tři sestry. Právě Tři sestry jsou natolik originálně inscenačně ztvárněny, že by mohly u mladých diváků vzbudit zájem i o klasická díla.
Karola: Praxe ukazuje, že diváci, i ti pubertální, kteří přijdou sami nebo v menších skupinkách na večerní představení, se chovají trochu jinak, než když jdou dopoledne hromadně se školou. V druhém případě se vždy pozná, jestli je jejich učitelé a profesoři na představení trochu připravili. V rámci festivalu hrajeme jak dopoledne pro školy, tak odpoledne pro Klub mladého diváka i večer pro veřejnost, takže si vyzkoušíme různé typy publika. Rozhodující je pak vždy to, jestli se podaří diváky natolik zaujmout, aby situace a vztahy na jevišti pro ně byly zajímavější než ty v hledišti.

Určitě je dobře, že se nezapomíná na mladé diváky. Jaký je ale vlastně jejich přístup k divadlu dnes podle Vás? Chodí jich do Vašeho divadla hodně, nebo málo? A čím se je snažíte upoutat?
Daniela: Mladých lidí chodí k nám do divadla opravdu hodně, a to přesto, že nejsme cíleně divadlo „pro mladé“ – náš repertoár je velmi pestrý od Seneky, Shakespeara a Ibsena až po Camiho a už zmíněného Pratchetta. Diváci se u nás vždy mohou těšit na originální a často provokující interpretaci děl, a to je zážitek, který nejvíc ocení právě mladí a otevření lidé.

Dnešní doba holduje internetu, už ani do kin se moc nechodí, jak bychom měli my mladí vnímat divadlo a je vůbec důležité do divadel chodit?
Daniela: Divadelní představení je na rozdíl od internetu, filmu i televize jedinečný neopakovatelný zážitek, během kterého dochází k živému a intenzivnímu kontaktu mezi jevištěm a hledištěm. Tento zážitek je nepřenosný a nelze ho získat zprostředkovaně. Jsem přesvědčená, že právě proto se budou lidé do divadla stále vracet.
Karola: Rádi bychom Festivalem 13+ oslovili i ty, kteří do divadla normálně moc nechodí, a ukázali jim, že to může být zajímavá, zábavná a někdy i docela vzrušující záležitost.

Co na nás na festivalu čeká, na co se těšit, na co nás zvete?
Karola: Zahajovací program festivalu v sobotu 17. listopadu jsme – i v souvislosti s tím, že to je Mezinárodní den studentstva – svěřili studentům pražské DAMU. Čtvrté ročníky kateder činoherního i alternativního divadla zahrají své absolventské inscenace John Sinclair a Mužské záležitosti. V přestávce mezi nimi (od 16.30 do 18.30) bude v kavárně Merkur hrát jazzrocková kapela Velmi krátké vlny, v níž zpívá nový člen našeho hereckého souboru Míla König. V dalších dnech uvedeme naše inscenace podle Terryho Pratchetta (Soudné sestry a Maškarádu) a dva mimopražské hosty – ostravské Divadlo Petra Bezruče s inscenací Čechovových Tří sester a Divadlo DRAK z Hradce Králové s Tajným deníkem Adriana Molea.

Navštíví Festival 13+ třeba některé známé osobnosti, nebo podpořil jej někdo z řad významných umělců či politiků?
Daniela: Festival jsme nekoncipovali jako přehlídku VIP tváří a „celebrit“. Navíc je nultý ročník festivalu svým rozsahem poměrně skromný.V příštím roce chceme více proniknout do nedivadelních sfér, a pak jistě oslovíme zajímavé muzikanty a jiné umělce, kteří dokáží s teenagery navázat kontakt a komunikovat s nimi.

Co si od festivalu slibujete? A stane se pravidelností? Podle čeho měříte úspěch?
Karola: Chtěli bychom, aby se Divadlo v Dlouhé na pár dní stalo místem setkání mladých lidí, a to jak těch, kteří jsou zvyklí do divadla občas chodit, tak těch, pro které to třeba může být první dobrá zkušenost s tímto druhem umění. Počítáme s tím, že Festival 13+ bude v dalších letech pokračovat, jeho rozsah bude záviset na tom, jestli se nám na něj podaří získat granty, sponzory a partnery, prostě na finančních možnostech. Exaktním měřítkem úspěchu je fakt, že na festivalová představení zbývají už jen poslední lístky, ale podstatné je to, aby diváci odcházeli spokojení, s vědomím, že zažili něco, co se jindy a jinde nenabízí.

Když zavzpomínáte na roky, ve kterých jsou teď diváci Festivalu 13+, jaké to bylo? Tvořila tehdy divadla něco pro takové publikum? Jak vůbec Vaše generace pohlížela na divadlo a na kulturu, chodili jste? A jaká byla Vaše cesta z dětství k současnosti, do vedení divadla? Neříkejte, že jste chtěla být odjakživa v divadle?
Daniela: V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století hrálo v Praze činoherní představení pro děti a mládež jen Divadlo Jiřího Wolkera, později přejmenované na Divadlo na Starém Městě (ve stejných prostorách nyní sídlí naše divadlo). Do divadla se chodilo se školou dopoledne, povinně a relativně často. Dodnes si intenzivně vybavuji hrůzné inscenace o hrdinných sovětských partyzánech a o mladých komunistech, budujících světlé zítřky. Teprve díky Klubu mladého diváka (který existuje dodnes) jsem objevila divadlo, které mě dokázalo oslovit a nadchnout. Divadel byl v hlavním městě ve srovnání se současností zlomek, a pokud se v některém z nich povedla dobrá inscenace, mluvila o tom brzy celá Praha. Propagace téměř neexistovala, ale šeptanda fungovala stoprocentně.
Přestože jsem chodila do divadla často, svoji budoucnost jsem s ním vůbec nespojovala. Pracovala jsem v hudebních agenturách jako produkční a studovat DAMU jsem se rozhodla teprve po sametové revoluci. Teprve tehdy jsem získala pocit, že studium a práce v divadle má smysl. Divadlo v Dlouhé je třetí divadlo, ve kterém pracuji, a jsem tu stejně jako umělecké vedení a většina herců již 12. sezonu.

Podobné články