- Rubrika

Divadlo Disk zítra uvede premiéru divadelní hry Turista

29.9.2008

„Nesmíš moc často. Jinak vyteče šťáva. A o to jde, při grilování, aby šťáva zůstala uvnitř a získala vůni. Vždycky myslím na to, jak první člověk ještě v Neandertalu držel nad ohněm první maso. To je kolébka civilizace, že už nepolykáme zvířata syrová. Takovouhle vůni má jen grilované maso. Vůni civilizace.“

Je parné léto, prázdniny a do kempu u Waterloo přijíždějí první turisté. Na bývalém bitevním poli vyrůstají stany, ve stínu pod stromem parkuje karavan. Zatímco se v řece chladí pivo a na grilu pečou buřty, smaží se dospělí na slunci, děti si v lese hrají na indiány a mladí randí na minigolfovém hřišti. Opodál zkouší sociální pracovnice se svými pacienty pohádkové představení na závěrečný piknik a všechno dění v kempu i okolí má bezpečně pod dohledem jeho militantní majitel. Zanedlouho ale přijde dusná noc – na kemp se snesou komáři, krávy se na pastvinách rozbučí a jedno z dětí chybí. Vzápětí vynášejí z řeky mrtvého malého chlapce. Utopil se? Někdo ho zabil? Nebo si z něj něco vypůjčili mimozemšťané? Na idylické dovolené vypukne panika, bitvy, sváděné dosud pod povrchem, vyvřou, historie Evropy pokračuje dál…

Marius von Mayenburg se narodil roku 1972 v Mnichově. Je jedním z nejhranějších současných německých dramatiků; už několik sezón se výrazně prosazuje i na českých scénách (Národní divadlo, HaDivadlo v Brně, Činoherní studio Ústí nad Labem). Za svou hru Das Feuergesicht (Tvář v ohni) získal v roce 1997 Kleistovu cenu pro mladé dramatiky. Jako dramaturg spolupracoval s experimentálním divadlem Baracke při berlínském Deutsches Theater. V roce 1999 přešel spolu s režisérem Thomasem Ostermeierem do berlínské Schaubühne, kde od té doby působí jako dramaturg, překladatel a dvorní dramatik. V roce 2008 byly na světových jevištích (Austrálie, Německo, Rakousko) poprvé uvedeny jeho nejnovější hry „Freie Sicht“, „Der Hund, die Nacht und das Messer“ a „Der Stein“. Ve svých textech se Mayenburg zabývá stavem civilizované městské společnosti, soustředí se zejména na analýzu mezilidských vztahů v současné rodině. Jeho dramatický styl se vyznačuje obrazovým vyjadřováním, pointovanými situacemi, filmovým střihem a dynamickým jazykem. Turista Maria von Mayenburga měl premiéru v rámci Wiener Festwochen v koprodukci s Berliner Schaubühne a Toneelhuis Antwerpen v roce 2005 v režii Luka Percevala.

„Divadlo se snaží přimět společnost k odpovědnosti. Například: otec ztratí práci, začne pít, začne bít děti a v jeden moment mu to děti vrátí. To je neštěstí, ale problémem zůstává, že otec přišel o práci, za což je zodpovědný stát. Systém se musí změnit, aby nakonec děti nebily otce.
Nevěřím téhle rovnici. Myslím, že je to mnohem složitější. To, že systémy jsou špatné a lidé přicházejí o práci, má co dělat se základní přirozeností člověka.
(…) Staré utopie se podle mě vyčerpaly a už pro lidi nemají význam. Zakládaly se na předpokladu, že lidé dokážou potlačit své vlastní sobectví, že jsou schopni být dobří.
Utopie předpokládají, že je možné vytvořit na zemi ráj. Myslím však, že dřív, než se dá stvořit utopie, je třeba být schopen vyrovnat se se skutečností, že lidé ze své podstaty nejsou dobří.“ (von Mayenburg v článku German gloom with a view…, The Australian, 22. 12. 2000)

„Mayenburgova Turistu jsme objevili na konci loňských prázdnin. Hned si nás získal svojí letní atmosférou a vrátil nás do dob, kdy jsme byli menší a mladší a jezdili jsme s rodiči či prarodiči, sourozenci a kamarády, kteří do našich rodin téměř patřili, na společnou dovolenou do přírody. Vrátil nás do míst, kam jsme jezdili o prázdninách tradičně a kde jsme naplňovali dny dětskými, často smyšlenými nelítostnými, hrami, absolvovali nechtěné procházky a výlety, při nichž jsme zakoušeli krutost přírody, nebo kde jsme později zažívali první lásky. Hra zachycuje typické, velmi přesně vystižené, situace spojené s rodinnou dovolenou. Při dalších čteních jsme si začali uvědomovat, že Mayenburgův Turista se před námi rýsuje jako vyzývavý kolos, který znamená vedle návratu do dětství a dospívání velmi komplexní analýzu současné evropské společnosti a tím pádem bohatý materiál pro přemýšlení o dnešním člověku,“ uvádí překladatelka hry a dramaturgyně Veronika Musilová-Kyrianová.

překlad: Veronika Musilová-Kyrianová
úprava: Veronika Musilová-Kyrianová, Lucie Ferenzová
režie: Lucie Ferenzová
dramaturgie: Veronika Musilová-Kyrianová
scéna: Jana Hauskrechtová
kostýmy: Radka Vyplašilová
hudba: Vložte kočku
produkce: Milan Chrdle, Barbora Kalinová, Michaela Režová

osoby a obsazení:
Sylvie: Týna Průchová
Dietmar, Sylviin milenec: Ondřej Novák
Tom, Sylviin manžel: Martin Severýn
Dani, Sylviin syn z prvního manželství: Jiří Konvalinka, 2. r. KALD
Flo: Jiří Suchý z Tábora, 3. r. KČD
Nadine } trojčata, děti Sylvie a Toma: Dana Marková
Oli: Vít Maštalíř, j. h.
Ralf, Dietmarův syn: Pavel Kryl
Hermann: Ondřej Černý
Elvíra, jeho žena: Šárka Opršálová
Sonja, jejich dcera: Jana Kozubková, j. h.
Paní dr. Schnoocková, sociální pracovnice: Klára Brtníková
Petr, pacient: Lucie Polišenská
Andi, pacient: Anita Krausová, 4. r. KALD
Ferdinand, pacient: Jindřiška Křivánková, HAMU
Bol, místní: Miloslav Tichý

Česká premiéra 30. září 2008 od 19.30 hodin v divadle Disk.