Děkanem plzeňské fakulty Pospíšil

Proti sobě stáli při volbě nového děkana mediálně proslulé fakulty dva soupeři. Bývalá ministr Jiří Pospíšil a advokát Karol Hrádela. V rukách nového děkana bude budoucnost školy.

Děkanem právnické fakulty v Plzni se stal Jiří Pospíšil, který po rezignaci předchozího děkana Jaroslava Zachariáše fakultu již několik týdnů vedl. Jaká je to volba? Dobrá nebo špatná? Nejsem ani stoupencem ani odpůrcem Pospíšila. Chci jen racionálně seřadit vedle sebe všechna mně známá pro a proti.

Co hovoří pro mladého děkana?

V prvé řadě je to skutečnost, že je to člověk s fakultou pevně spojený, zřejmě také emocionálně. Přišel tam jako student do vůbec prvního ročníku, který škola otevřela v roce 1993. Byl tedy také jedním z prvních právníků, kterým škola udělila titul a diplom a umožnila jim tak vykonávat náročnou právnickou profesi. Na plzeňské fakultě studoval i v posledních letech. Po absolvování magisterského studia se tam vrátil, aby získal titul PhD. Svá doktorská studia nedávno přerušil jednak proto aby se mohl plně věnovat řízení školy, jednak s ohledem na možný střet zájmů, který by představovala dvojjediná role studenta a děkana, tedy člověka, který je vlastně podřízeným svých podřízených nebo nadřízeným svých nadřízených, jak chcete. Mimochodem jako doktorand nepatřil k rychlostudentům.

Další předností Pospíšila je skutečnost, že má zkušenosti s řídící prací. Byl ministrem spravedlnosti v Topolánkově vládě více než dva roky a zdá se, že byl jako ministr celkem úspěšný.

Politická a mediální zkušenost, konexe, které si z vysoké politiky přinesl zpět do své alma mater, jsou dalšími neocenitelnými devizami, které může nový děkan nabídnout fakultě při její správě. Jedním z faktorů, který hrál roli při rozjezdu aféry, byla totiž mediální nezkušenost bývalého vedení fakulty. Jako člověk, který se pohyboval ve vrcholné politice tři roky, má Pospíšil mnohem větší kvalifikaci pro komunikaci s novináři a to je velká výhoda. Neboť veřejnost vnímá realitu tak, jak ji popíší novináři. Případů, kdy média udělaly z komára velblouda, zatímco mnohé skutečné problémy zůstávají neznámy, je spousta. Velkou výhodu má ten manažer, umělec, veřejný činitel, vědec, který umí s novináři jednat. Tím nechci zlehčovat problémy plzeňských práv, ta pověst školy je už delší dobu problematická, ještě před aférou bylo známo, že dostudovat v Plzni je mnohem snažší než jinde. Tituly veřejně činným osobám udělované podivuhodným způsobem jsou problém vážný. I když je otázkou, zda mohl někdo čekat cosi jiného, když v 90. letech vypukla ona monstr-akce „univerzita do každého města“ Dnes je veřejná vysoká škola ve všech krajských městech vyjma Karlových Varů. Zvýšit tak výrazně počet škol, kantorů a studentů a čekat, že výuka si podrží dosavadní úroveň, to byl optimismus přímo chorobný. Plzeňská právnická fakulta má smůlu, že není jedna z 25, ale jedna ze 4 a že právníci si mnohem výrazněji než jiné profese hlídají navzájem kvalitu a schopnosti. Také se mezi sebou více znají než například učitelé na středních a základních školách. Mohou porovnávat.

Jako exministr je navíc Pospíšil nejen mužem Plzně ale tak trochu i mužem centra. S ministerstvem školství je schopen díky tomu mnohem více vykomunikovat.

To, že je mladý je výhodou i nevýhodou. Výhoda je to v tom, že nemá tak zažité určité stereotypy a nesedí tak pohodlně na své židli aniž by se mu chtělo vstát. Je ještě bojovný a plný odhodlání a optimismu. Je to člověk, který nejspíš nebude a ani nechce být akademickým funkcionářem po zbytek života či aspoň do důchodu. Má šanci postoupit jinam, výš. Může se vrátit do politiky či udělat ještě jinou kariéru např. jako advokát, soudce či manažer v soukromém sektoru. Bude chtít tedy udělat co nejlepší dojem. Jeho děkanské místo může být odrazovým můstkem pro ještě vyšší funkci. Bude se snažit se předvést v co nejlepším světle. Bude chtít dát škole lesk a vrátit jí prestiž, ba dát jí prestiž větší než kdy měla předtím.

Jaká jsou Pospíšilova negativa? Jeho mládí má i stinnou stránku. O dynamice, kterou člověk s věkem ztrácí, už byla řeč. Horší  ale je že některé životní zkušenosti mohou ještě chybět.

Navíc se zdá, že Pospíšil nemá bezvýhradnou podporu studentů a zaměstnanců. Mnoho z těch i oněch sympatizuje s Kindlem, který byl údajně vysoce charismatickou osobností. Pospíšila mohou vidět jako někoho násilně instalovaného shora, kdo zpřísní podmínky a nastaví zbytečnou administrativu, někoho, kdo může jít proti studentům a zaměstnancům. Při volbě akademického senátu bezpochyby hrála roli pohrůžka ministryně, že fakultu zruší pokud nebude zvolen „reformní“ děkan. Dovedu si představit, že mnozí to mohli vnímat jako tlak ministerstva, aby byl zvolen Pospíšil. Bylo by zajímavé vědět, jak by se zachovalo ministerstvo, byl-li by zvolen místo Pospíšila jeho protikandidát Hrádela.

To, že Pospíšil není docent ani profesor se může zdát jako téměř zbytečná připomínka. Ano, v dnešní situaci jsou pro funkci děkana problematické a mediálně propírané fakulty mnohem důležitější manažerské schopnosti, politické kontakty a mediální zkušenosti než tituly a vědecké  renomé. Na druhé straně skutečnost, že dnes může být obyčejný asistent děkanem fakulty souvisí  s tím, že se velmi snížila prestiž vysokoškolských titulů obecně, ale zejména pak hodností vědecko-pedagogických. V situaci, kdy titul profesora byl udělován jen těm nejlepším ze špičky v daném oboru a docent musel být renomovaným esem, které má dlouholeté pedagogické zkušenosti, by si nikdo nedovolil tak snadno podvádět. Opsaná či pravidlům neodpovídající disertace by byla vážným podvodem. Dnes, kdy se tituly přestávají brát pomalu vážně, už to není podvod s velkým P, ale spíš takový malý podvůdek. Jak to, že prestiž vědeckých a vědecko-pedagogických hodností tak zoufale upadla? Začali to už komunisté. Za bývalého režimu o dané hodnosti nerozhodovala jen odbornost, ale také polická angažovanost dotyčného. Mnoho špičkových odborníků na příslušný titul nemohlo dosáhnout z kádrových důvodů, mnoho nýmandů se z něj mohli těšit díky politickým konexím a stranické aktivitě. Už to je možno označit za jakési ( tehdy legální ) falšování titulů. Po revoluci se situace v této oblasti ještě zhoršila. Předně byly tituly dány mnoha lidem, kteří se předtím nemohli habilitovat či získat profesuru z politických důvodů. Byl to akt spravedlnosti. Ti lidé si své hodnosti zpravidla po stránce odborné a zejména morální naprosto zasloužili. Na druhé straně při těchto řízeních nemohly být dodrženy vždy všechny podmínky a formální požadavky. To už zase zvyšovalo inflaci titulů. Pak přišla éra krajských univerzit, mimo jiné té plzeňské. Vedle toho byly zakládány soukromé vysoké školy, zpočátku zejména těmi, kdo po roce 1989 museli opustit státní vysoké školy. Najednou tady byl šest desítek vysokých škol, desítky nových fakult a všechny ty nové školy a fakulty potřebovaly docenty a profesory, protože jen učitel s příslušným titulem mohl být garantem výuky. V roce 2004 olomoucká právnická fakulta málem přišla o akreditaci kvůli nedostatku vysokoškolských pedagogů v kategorii docent a profesor. Vyřešilo se to dovozem pedagogů z Brna a habilitacemi nových docentů. Možná i potíže olomouckých práv byly jedním z důvodů, proč se snažili v Plzni prefabrikovat své docenty. Tomažič svou plagiátorskou habilitační práci předložil v roce 2005, tedy rok poté, co olomoucká práva utekla hrobníkovi z lopaty. Je to náhoda?

Ale zpět k Pospíšilovi. To, že poručík velí generálům a plukovníkům, se dá v dané chvíli považovat za nutnost. Jak už jsem řekl, teď nejde o vědecké renomé ani schopnost psát tlusté spisy, kterými se pak musejí prodírat studenti.

Na internetové diskusi jsem ale narazil na jednu podivnou větu: Dřív byl na právech v Plzni bordel, teď tam bude g-klub. Nejprve jsem tomu nerozuměl, pak jsem si však vzpomněl, že bulvární tisk spekuloval před časem o Pospíšilově homosexualitě. Samozřejmě, mnohé články v Blesku, Šípu, A-ha jsou stejně vylhané a nesmyslné jako ty v tom seriózním. Bulváru se u nás nedá věřit o moc víc než seriózním novinám.

Ale co když je to pravda? Nemám nic proti homosexuálům ani nic proti členům ODS. Ale homosexuální člen a dokonce významný představitel ODS, to je cosi problematičtějšího. Ukazuje to totiž buď na nedostatek intelektu nebo nedostatek vzdělání. Kdybych nevěděl, kde Pospíšil absolvoval svá studia, ptal bych se, na jaké nemožné vysoké škole získal ten člověk svůj právnický titul. Aby bylo jasno, samozřejmě může být vysoce inteligentní absolvent techniky či matematicko-fyzikální fakulty, který je gay a současně volí ODS, ale pokud jde o člověka, který má humanitní vzdělání, je gay  a volí pravici nebo je členem pravicové strany, tak tam jde o intelektu nebo kvalitě vzdělání pochybovat. Cosi jiného pak je náboženská víra. Člověk uvěří v Boha díky rodinnému zázemí nebo díky vnuknutí shůry. Pak samozřejmě může mít blízko ke straně, která je křesťanská a prosazuje křesťanskou politiku, ač pro něj osobně to třeba není výhodné. Ale pokud někdo je gay a podporuje stranu, která není nábožensky orientovaná, která však prosazuje politiku, která je pro gaye nevýhodná, co si o tom člověk má myslet? Asi si neuvědomuje tuto nevýhodnost? To nevadí u technika nebo matematika, ale u právníka to ukazuje na vážnou omezenost. Na vysvětlení pro přírodovědně vzdělané a pro ty, kteří před vzděláním dali včas přednost praxi: Dnešní Evropa je ke gayům mimořádně tolerantní na rozdíl třeba od Asie či Afriky. To není žádná samozřejmost. Po mnoho staletí byla homosexualita trestná, dlouho dokonce pod trestem smrti. Trestní stíhání za homosexualitu skončilo v 60.letech, ale ani pak to gayové neměli jednoduché. Některé prestižní profese vůbec nesměli vykonávat, potýkali se s nepochopením okolí a předsudky. Důvodem té dnešní mimořádné tolerance je především pokles vlivu církví v evropské kultuře. Tento pokles je ovšem mimo jiné zapříčiněn zavedením sociálního státu. Lidé Boha hledají a prostředníky k němu vyhledávají především v dobách těžkých, kdy se musejí vypořádávat s tíživou nebo dokonce tragickou situací, jíž nejsou schopni čelit vlastními silami. Množství takových situací ale prudce pokleslo poté, co byl sociální stát zaveden, tedy po Druhé světové válce. Výsledkem byl odklon obyvatel od kostela a společenství víry. Nebyl to jediný vliv, který tímto směrem šel, ale jeden z hlavních. Není náhoda, že v USA, kde sociální stát není a každý se musí o sebe sám postarat, jsou tak silné církve, že mohou hrát roli vysoce vlivných lobbyistických organizací. V USA také tolerance vůči gayům je podstatně nižší než v Evropě, v některých členských zemích Unie byla homosexualita do nedávna trestná, někde možná dosud je.

Vzhledem k tomu, že pravice vidí v sociálním státu cosi negativního, co je třeba osekat, ořezat, případně přímo odstranit, není pro homosexuály vhodnou volbou. Případné odstranění sociálního státu ( o což se snaží tvrdé jádro ODS ) by znamenalo návrat mnoha lidí do kostelů a křesťanských shromáždění. Využily by toho však ještě více než klasické církve tvrdé  náboženské sekty s  přísnou organizací a efektivní schopností získávat nové členy. Také islám by bezpochyby získal mnoho nových stoupenců mezi bílými Evropany.  Výsledkem by byl mimo jiné pokles tolerance k sexuálním minoritám.

Ale to už jsme se dostali daleko. Uznávám taky, že brát vážně bulvární tisk je stejně pošetilé jako brát vážně jakýkoli jiný druh novin a časopisů.

Bude-li Pospíšil úspěšným děkanem, který dokáže napravit škody způsobené kauzou, je záležitost, kterou čas ukáže.

V tuto chvíli se může leckomu zdát, že prestiž školy je pošramocena nenávratně, ale to ukáže až budoucnost. Je pravda, že úsloví JUDr. z Plzně se může stát nadlouho synonymem špatného právníka s pofiderním vzděláním. Je to nespravedlivé vůči těm, kteří pět let tvrdě dřeli na studiích a svůj titul si opravdu zaslouží. Plzeň má také některé špičkové odborníky, kteří mají velký zvuk v právnických kruzích. To ovšem laická veřejnost neví. Fakultu bude posuzovat podle jejího mediálního obrazu.

Na druhé straně se dnes spekuluje o zavedení školného na vysokých. Pokud by se podařilo využít v marketingu pověst velmi snadno dostudovatelné školy, nemusela by mít v takovém případě v budoucnu o studenty nouzi. Řada uchazečů z nikoli úplně nejvyšších  sociálních vrstev se přihlásí raději tam než by riskovala svou kůži na náročnějších fakultách. Navíc se může objevit mnoho dalších nečekaných afér, a to i z akademické sféry, které přikryjí nechtěnou „slávu“ plzeňské školy.

Pokud se nestane ani to ani to může dojít k situaci, že bude lepší školu zrušit a jejím studentům umožnit přestup do Prahy. Tam jsou však mimořádně vysoké nároky a je otázkou, zda se podaří plzeňským studentům těmto požadavkům dostát.

foto: centrum.cz