- RubrikaNEWS

Co přinesou volby občanům?

2.6.2010

Co přinesou volby občanům? Především je faktem, že odhadovat kroky příští vlády vzešlé z těchto voleb, skutečně může být předčasné. Ještě nevíme, jaké barvy ta příští koalice bude mít. Zatím to vypadá na  99% na vládu složenou z ODS, TOP09 a VV, ale úplně vyloučit možná překvapení zatím ještě nelze. Nehledě na to, že aby vláda uskutečnila svůj program, potřebuje čas a pokud by došlo k oslabení nebo dokonce rozpadu koalice  během následujících měsíců či příštích dvou, tří let, nemusí být prostor ke všem reformám dostatečně dlouhý a velký. O některých z těch, kdo se dostali do sněmovny, také nic podstatného nevíme a nevíme, jak budou v reálu hlasovat, co budou prosazovat a proti čemu budou. Zatím se přesto zdá, že Česko bude mít poprvé po osmi letech skutečně silnou vládu ( a ta Zemanova byla kontrolována „opoziční“ ODS, takže její mandát nebyl také nikterak neomezený, takže to bude nejsilnější vláda vzešlá ze svobodných voleb v historii české demokracie vůbec, nepočítáme-li samozřejmě onu bizarní národofrontovou v roce 1946 a její obdobu občanskofórní z roku 1990. To je skutečně nadšení vzbuzující představa pro fandy pravice a opravdu děsivá představa pro nefandy pravice. Pro neutrální zbývá konstatování, že vláda bude mít, pokud vše dopadne tak, jak se nyní zdá a pokud koalice vydrží stmelena po další čtyři roky, nejsilnější mandát ze všech vlád,takže se dočkáme nejrazantnějších reforem, jaké jsme zažili od počátku 90.let. Může to být skutečně systémová změna. Česká republika se změní ze sociálního státu, pravda v evropských poměrech poměrně štíhlého,  na stát ještě hubenější. Tedy nic proti štíhlosti, je projevem dobrého zdraví, ale anorektické dívky nebývají ty nejzdravější. Sociální anorexie nemusí být tak pozitivním jevem, jak se dnes leckomu může zdát. Uvidíme, jakou metodu a jakou míru zeštíhlování zvolí nová vláda a její pravděpodobný ministr financí Miroslav Kalousek. Jen doufejme, že chemikovi Kalouskovi při jeho experimentech nebouchne rozpočet a stát pod rukama.

První radostná zpráva pro mladé lidi je ta, že pravděpodobně bude zavedeno toužebně očekávané školné na vysokých školách. Mladí lidé odmítají bezplatné školství jako ponižující, jak ostatně prokázali už středoškoláci ve volbách nanečisto.

Školné je skvělou zprávou pro ty mladé lidi, kteří rozhodně odmítají levici. U nich ale musíme chvilku počkat na dobu, až bude zavedeno, což pravděpodobně vláda nestihne ještě letos. U některých z nich možná nadšení maličko odpadne. Ne vždy to řešení, které vypadá nejvíce free, cool a sexy, nutně musí být tím, které se v praxi projeví jako to vskutku optimální. Je dobré sledovat zkušenosti těch zemí, které školné zavedly, to, jaké měla tato záležitost reálné dopady. Zkušenosti z Británie jsou velmi zajímavé. Mnoho mladých umí anglicky a může si vyhledat příslušné diskuse na toto téma na internetu. Ti zvídavější si mohou přečíst nějaké odborné články  např. sociologů a odborníků na vzdělání. Pozor, ne těch, kteří jsou placeni bankovním sektorem, ti nemusí být tak úplně nezávislí v této otázce.

Ještě skvělejší zprávou je zavedení školného totiž  právě pro bankovní sektor. V této chvíli bezpochyby bouchají zátky od šampaňského v kancelářích manažerů všech bank v České republice.

Jde totiž o to, že většina studentů ani rodičů na uhrazení školného ( pozor: školným náklady na studium nekončí, kdosi spočítal, že rodina průměrný student vydá za jídlo, ubytování, knihy, učební pomůcky, poplatky, atd. měsíčně sedm tisíc, a to už teď, bez školného. Tyto náklady zůstanou i při školném, by spíše se budou zvyšovat bez ohledu na zavedení školného) nebude mít dostatečnou hotovost, a proto si bude muset na uhrazení těchto nákladů vzít  půjčku u banky. A to je právě byznys, ze kterého banky žijí, půjčovat peníze.

Školné v evropských podmínkách bývá navíc spojeno vždy se systémem státem garantovaných půjček pro studenty. Nic lepšího si už banky nemohou představit. Nejenže získají obrovské kšefty, ale ještě nebudou muset nést riziko. To je byznys z říše snů. Navíc, jak poznamenal jeden profesor sociologie, tyto půjčky mají být vysoce úročeny. Je to proto, aby bohatí studenti s půjčkami nespekulovali. Kdyby totiž úrok byl příliš nízký, bohatí studenti by si mohli uložit půjčku v bance či jiné instituci zhodnocující finance a vydělali by na rozdílu úroků. Při vázané úložce na pět let už lze získat zajímavý výnos.

Banky tedy nacházejí samá úžasná pozitiva. Představme si, že každý rok nastoupí studium padesát tisíc nových mladých lidí, kteří si vezmou půjčku průměrně kolem půl milionu ( řekněme tři sta na školné na 5 let a dvě stě na další náklady a na živobytí, když už platíte školné a zadlužíte se kvůli tomu na mnoho let dopředu, možná i na celý zbytek života, pokud nebudete patřit mezi ty úspěšné, uděláte lépe, když omezíte brigády, aspoň ty, které nesouvisí s vaším oborem, neboť vás odvádějí od studia,půjčíte si tedy i na živobytí), to je objem úvěrů v hodnotě 25 miliard. Půjček podle onoho profesora vysoce úročených, takže ročně jen na úrocích vydělají banky kolik? Při řekněme sazbě kolem osmi procent, jsou to dvě miliardy zisku se státní garancí. A to jen první rok po zavedení školného. A každý další rok přicházejí na studia další a další mladí lidé. Půjčky budou studenti splácet celá desetiletí, po celou tu dobu budou zdrojem skvělého fantastického zisku bank. Když student nebude vydělávat dost na to, aby dluh splácel bez ohrožení své životní úrovně, bude to za něj hradit garant-stát. Půjčky ho tedy nemusejí tak bolet a snáze si vezme úvěr jiný, když s tímto nemá tak negativní zkušenosti. To není konec. Studenti se již v mladém věku naučí brát si úvěr, stanou se klienty bank a začnou si brát úvěry i na jiné věci, banky je k tomu nenásilně povedou, protože to je ten byznys, ze kterého žijí. Člověk, který je nezadlužený, může mít k dluhům odpor, raději si něco nedopřeje než by hromadil dluhy. Člověk, jenž se už naučil zadlužovat, ztrácí zábrany a zadluží se snadněji, je to psychologický fenomén. Mladým lidem, kteří se poprvé zadlužili v 19 letech, bylo jim řečeno, že je to užitečné zadlužení, že je to pozitivní pro jejich budoucnost, bude možné snáze prodat pracovníky obchodního oddělení banky úvěry jiné, na zařízení bytu, na auto, na elektroniku, na dovolenou, stejně jako jim banka jako svým klientům, s nimiž navázala vztah už v tak ranném věku ( a u kterých tak měla možnost s nimi vybudovat vztah v době, kdy to je snazší ) může snáze prodat jiné produkty, např. investice, pojistky, důchodová spoření, atd…

Zavedení školného je obrovským triumfem bankovního sektoru.

Mimochodem to je také hlavní důvod, proč média o školném referují téměř výlučně v pozitivním duchu. Soukromá média jsou soukromé firmy, některé z nich jsou možná spoluvlastněny bankami, jiné se ucházejí o bankovní úvěry a chtějí mít s bankami ty nejlepší vztahy, nechtějí jít proti zájmům bankovního sektoru. Mnohem důležitější je však úloha PR agentur, to jsou firmy, jejichž byznysem je vytváření určitého mediálního obrazu o nějaké firmě či o produktu. PR agentury dodávají novinářům články pozitivně referující o nějaké firmě, produktu či snažící se ovlivnit veřejné mínění směrem pro danou firmu příznivým. Do médií také chodí ekonomové, kteří jsou zaměstnaní v bankách a dalších finančních institucích a hovoří o tom, jak úžasná věc je školné a jak ohromně pomůže vzdělanosti v této zemi a státnímu rozpočtu a naší konkurenceschopnosti a jak díky školnému všichni vyděláme. Pravda je, že někteří na školném skutečně vydělají a zvýší se díky němu jejich konkurenceschopnost, zaplní ještě více jejich rozpočty a vůbec jejich budoucnost je růžová. Mezi těmito figurují na prvním místě banky a bankéři.

Pokud jde o ekonomy, ekonom, který je např. hlavním analytikem banky xxx nebo ředitelem firmy zabývající se prodejem finančních produktů či manažerem nějakého fondu ani nic jiného než že školné je skvělé říci nemůže, i kdyby si čistě soukromě z odborného hlediska myslel pravý opak. Pokud by cosi takového řekl veřejně, brzy by svůj lukrativní post musel opustit a přepustit někomu nadšeněji horujícímu pro školné.

Školné má, jako každé opatření, své klady a zápory. Klady jsou známé z reklamy, pravda, někdy klamavé. Klamavé přinejmenším v tom, že není řečeno, že to je reklama. Jak říkají lidi z marketingu, PR a reklamy: Nejlepší reklama je ta, o které se neví, že je to reklama. Na takovou se lidé snáze chytí. Ale řekněme si, že reklama, která tají, že je reklamou, je reklamou klamavou.

Vystoupení analytiků bank a dalších firem zabývajících se financemi v médiích jsou vždy plná skryté reklamy. Kdyby kdokoliv jiný byl na jejich místě a s jejich platem, dělal by to asi stejně. Jen je třeba to říci. Brát vážně jejich ekonomické rady a doporučení je velmi naivní. Oni jsou stejně nezávislí jako Milouš Jakeš.

Další dobrou zprávou pro mladé lidi je, že vzroste pravděpodobně spoluúčast pacientů Poplatky v současné výši už totiž neplní svou funkci, neregulují už nic. Proto bude nutno je zvýšit, aby svou regulační funkci zase začaly plnit. To je tak: Když se prudce zvýší cena nějakého zboží ( a v tomto případě je zbožím zdravotnická služba), lidé na to reagují tak, že prudce omezí jeho spotřebu ( v tomto případě vzrostla cena z 0 Kč na 30 Kč). Nyní se však zase do ordinací vrátili a 30 Kč nestačí k tomu, aby svoji spotřebu zdravotnických služeb omezili. Je tedy nutno poplatky zvýšit, aby svoji spotřebu lidé znovu omezili.

Po jistou dobu pak zase poplatky budou plnit svoji regulační funkci, až ji plnit znovu přestanou, bude třeba poplatky znovu zvýšit.

To nebude stejně stačit, takže bude zavedena výraznější míra úhrady zdravotnických služeb a zdá se, že bude nutno zavést nový typ státem garantovaných půjček: půjčky na nákladné medicínské výkony. Byla by to obdoba školného. Zaplatíte třeba sto tisíc za operaci a stát už vám to nebude hradit jako dosud automaticky prostřednictvím zdravotní pojišťovny. Pokud na to nebudete mít, vezmete si u banky státem garantovanou půjčku. Když ji nebudete moci splácet např. z toho důvodu, že na svoji nemoc zemřete, stát bance půjčku zaplatí za vás. Totéž v případě, že odejdete do důchodu a nebudete mít dostatečný příjem na splácení půjčky. Myslím, že mnoho ekonomů tento nápad ocení jako velmi zajímavý. Je to vlastně princip půjček na úhradu školného rozšířený do zdravotnictví. Je to záležitost, která by mohla velice ulevit zdravotním pojišťovnám a udělat z nich ještě lepší byznys než je dosud.

Jaká ale bude přesná podoba reforem zdravotnictví, to ještě uvidíme. Jisté je, že za lékaře zaplatíme více než dosud a vítězem reforem budou zdravotní pojišťovny, farmaceutické firmy, privatizátoři zdravotnických zařízení ( privatizace zdravotnictví bude pokračovat rychlým tempem, aby se stihlo vše privatizovat za následující čtyři roky) a možná i banky. Bude to doba velké euforie a nástupu opravdu tvrdého kapitalismu do zdravotnictví. Ti, kdo se dostanou k privatizaci zdravotních zařízení, vydělají opravdu těžké prachy. Vždyť ve Španělsku prý lidé po zdravotnické reformě prodávali i střechu nad hlavou, aby měli peníze na nákladnou léčbu těžkých nemocí. To u nás nepředpokládám ( ale ani nevylučuji), ale ukazuje to, jak obrovský byznys zdravotnictví je. Mezi českými miliardáři bezpochyby přibudou další jména z řad podnikatelů ve zdravotnictví. Jiní miliardáři si díky tomuto byznysu rozšíří počet svých miliard.

Pro mladé lidi je to potěšitelné proto, že nepatří k často nemocným, takže trable starších lidí mohou sledovat se škodolibostí. Zatím. Ač se to zdá možná někomu neuvěřitelné, stárneme všichni a nemoc se nemusí vyhnout nikomu. Chápu, že je radostné pro člověka, který nesnáší důchodce, pozorovat, jak tito mizí od Kauflandu nemajíc již peníze na nákup ( když byli nuceni to, co zbylo po zaplacení složenek investovat do svého zdraví), ale ona je to dvousečná záležitost a mám pocit, že pokud se někdo domnívá, že bude v budoucnu mládnout či že jeho biologický věk zůstane nadále stejný, může být skutečností velmi zklamán. Ale samozřejmě, pokrok medicíny nechci popírat, možná, že skutečně v budoucnu budou naše těla mládnout s přibývajícím věkem a stávat se zdravější a zdravější, ale sázet na to a spoléhat na to jako na jistotu je velmi, ale skutečně velmi optimistické a je otázkou, zda tady už nepřekračujeme zdravou míru optimismu a zda ti, kdo takto smýšlejí, sami nebudou muset platit v budoucnosti více než blízké  poplatky více než vysoké za hospitalizaci a léčbu ve zdravotnickém zařízení určitého specifického typu a na rozdíl od Pata McMurphyho tam budou úplně oprávněně.

Jedním z faktorů, který možná spolurozhodl volby byla i podpora, které se dostalo Jiřímu Paroubkovi a jeho straně od Romů. Možná, že to byl dokonce propagandistický trik protistrany, ba lze to považovat za velmi pravděpodobné. Stejně tak jednou z příčin porážky Strany Zelených v těchto volbách je skutečnost, že jejich ministři Stehlíková a Kocáb, kteří byli pověřeni agendou lidských práv v souladu se svojí funkcí a úkoly s ní spojenými se k romské problematice vyjadřovali, nějakým způsobem se ji snažili řešit. Že Stehlíková a Kocáb byli špatně vybraní na tyto funkce, to já považuji za těžko zpochybnitelný fakt. Že ovšem kdokoliv, kdo tuto funkci zastává nebo bude zastávat, byť by to i byl génius diplomacie,svými výroky naštve vždycky část veřejnosti zejména z řad majority, to je prostě něco, co také za fakt považovat lze. Ta pozice je výbušná pokud jde o oblibu u veřejnosti a nechápu, proč ji zelení přijali. Buď je Bursík a jeho parta naivnější a korytem oslepitelnější než tušíme nebo Bursík věděl, že strana to má jen na čtyři roky a jen a pouze v horizontu čtyř let tedy uvažoval. Ostatně nijak bych se nedivil, kdyby Bursíka a Lišku čekala nějaká tučná koryta v nové administrativě, ostatně ministr zahraničí nominovaný Zelenými v roce 2006 je nyní aspoň formálně předsedou druhé nejsilnější strany budoucí předpokládané vládní koalice, vstup do TOP09 je tedy cosi, co je myslitelnou eventualitou další kariéry pro Bursíka i Lišku. A kdyby ne, nemám strach, že by se dobré bydlo pro oba úspěšné hrobaře zelené strany nenašlo.

Dalším krokem nové vlády má být omezení sociálních dávek. Vysvětlil jsem už v jiném článku, proč v tom žádný přínos pro státní rozpočet neshledávám. Pokud se ovšem opravdu půjde cestou, kterou vytyčila Margaret Thatcher v 80.letech v Británii, dá se očekávat pokles mediánových a submediánových mezd. To je první zpráva, která některé mladé lidi nemusí tak úplně potěšit, neboť mladí lidé většinou z hlediska příjmu, přinejmenším ve svých prvních zaměstnáních, nepatřívají tak často k těm nadmediánovým.

K poklesu submediánových a mediánových mezd jednak dojde proto, že pracovní trh se rozšíří o ty, kdo budou obráni o sociální dávky, a proto budou muset přijmout jakoukoliv práci, třeba i za minimální mzdu.

Druhým mechanismem, který může působit stejným směrem, může být, pokud bude zavedeno( a pravice to v plánu měla, takže není důvod, proč by to zavedeno být nemělo), zrušení minimální mzdy. Nyní musíte jako podnikatel nabídnout svému potenciálnímu zaměstnanci nejméně 8000 Kč měsíčně. Pod tuto částku prostě nesmíte jít. Navíc spousta lidí se vám dnes za osm hrubého makat vykašle. Pokud ovšem máte volnost ve stanovení mzdy, můžete nabídnout polovinu, tedy čtyři tisíce hrubého za měsíc. Na první pohled se zdá, že za takový pakatel u nás už vůbec nebude dělat nikdo, ale to je právě proto, že je mnoho lidí, kteří jsou nezaměstnaní, avšak práci si vybírají a nevezmou každou. V momentě, kdy se přitvrdí v této otázce a úřady práce začnou nemilosrdně vyhazovat každého, kdo odmítne přijmout jakoukoliv práci, i kdyby to bylo za jednu korunu měsíčně, ještě zjistíte, že si budete moci vybrat, koho chcete a koho ne a lidé vám budou dřít jako koně za vaše velkorysé čtyři tisícovky. Teď si asi říkáte, že ze čtyř tisíc se nikdo neuživí, přinejmenším ne ve větších městech. Zaplatíte-li za nájem řekněme pět tisíc a za odběr vody, elektřiny a plynu další tři, spíše více tisíc, nějak vám to nebude stačit. V Británii to vláda Margaret Thatcherové řešila tím, že platila sociální dávky pracujícím chudým. Takže se nic neušetřilo, ale myslím si, že to ani nebylo smyslem těchto tvrdých opatření. Skutečným cílem bylo zřejmě zlevnit pracovní sílu a to se podaří i u nás. Doba, která nás čeká, bude velmi bussines friendly. Nikdy nebylo tak lehké za peníze tak malé pořídit si pracovní sílu, která bude dřít jako otrok. I když srovnání s otroctvím je v tomto případě samozřejmě zavádějící, postavení otroků v otrokářských systémech bylo nepochybně nesrovnatelně lepší než postavení mnoha pracujících, zejména těch s nižší kvalifikací, v době, která přichází. Ostatně už nyní mohou např. pracovníci některých hypermarketů či např. automobilky Hyundai v Nošovicích jen závidět černým otrokům v USA první poloviny 19.století jejich skvělé pracovní podmínky a vynikající zacházení ze strany nadřízených a majitelů. Není to žádná nadsázka, otroci nebyli žádnou levnou záležitostí. Koupit otroka byla nákladná investice a člověk, příp. rodina, které takový otrok patřil, se samozřejmě snažil, aby otrok dobře pracoval, byl zdravý,byl dlouho živ. Je to podobné jako když si koupíte auto, také si na něj budete dávat pozor a budete se k němu chovat šetrně. Prodejci v autobazarech tvrdí, že v nejhorším stavu bývají auta, která sloužila v autopůjčovnách. Co vám  nepatří, toho si tolik nehledíte a je vám jedno, jestli to po vašem použití se stane již téměř nepoužitelným, pokud byste samozřejmě nemusel hradit škodu, kterou jste způsobil. A to manažeři většinou nemusejí. Pokud se zaměstnanec stane nepoužitelným a musí např. odejít do předčasného důchodu, bylo by obtížné dokazovat, že se tak stalo v důsledku příliš špatného zacházení ze strany nadřízených.

Předpokládá se také určité omezení vlivu odborů, což samozřejmě také bude působit na nižší cenu pracovní síly.

Posledním faktorem, který by mohl působit ve smyslu snižování ceny pracovní síly, bude předpokládané propouštění ve státní správě. To by mohl být v zásadě pozitivní krok, neboť pokud by se podařilo propustit aspoň část zbytečných úředníků, mohlo by to skutečně uspořit docela slušnou částku ve státním rozpočtu. Otázkou je, zda se tento krok podaří uskutečnit, neboť úředníci tvoří silnou lobby, mají velké možnosti, jak se bránit, jak blokovat úsporné kroky. Je faktem, že úředník, který stojí stát třicet tisíc měsíčně, neudělá leckdy více užitečné práce než nezaměstnaný, který stojí šest tisíc. Pamatuji si na hezkou příhodu, která se udála v kterémsi českém městě před několika lety. Úředníci jakéhosi veledůležitého úřadu si stěžovali na přepracovanost a obrovské nasazení, které musejí své práci věnovat a žádali o rozšíření svých řad o nějaké nové čerstvé síly. Nadřízený tedy požádal správce sítě, aby mu zjistil, zda náhodou neztrácejí jeho podřízení určitou část času nějakou neefektivní činností s počítačem. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že jeho údajně přepracovaní podřízení tráví většinu pracovní doby hraním her na internetu, brouzdáním po netu na stránkách, které nijak nesouvisely s výkonem jejich práce, stahováním filmů a pornografie, atd…

Ovšem, jak už jsem řekl, je otázkou, zda se podaří skutečně část neproduktivních úředníků propustit. Mnohem vážnější otázkou však  je, kdo a proč bude muset odejít. Zkušenost je taková, že pokud se v nějakém úřadě už propouštět ve větším měřítku začne, pracovitost a kompetentnost těmi nejdůležitějšími faktory, které určují, kdo zůstane a kdo dostane černého Petra, nebývají.

Ovšem nejdůležitější je to, co se s těmito lidmi stane. Málokdo z nich asi začne podnikat a vytvářet tak pracovní místa pro sebe a další. Mnohem častěji skončí na nějaký čas na pracovním úřadě a pak přijmou nějaké zaměstnání v soukromém sektoru. Pozor, z těchto pracovních pozic ovšem mohou vytlačovat ty, kteří tam byli dosud nebo blokovat přístup k zajímavým pracovním pozicím těm, kdo práci hledají. Propuštění části byrokratů bude znamenat přitvrzení situace na pracovním trhu, vyšší nezaměstnanost, horší shánění práce a nižší mzdy, neboť podnikatelé budou samozřejmě jako dobří hospodáři využívat skutečnosti, že se na trhu objevilo větší množství osob hledajících práci a ochotných pracovat i za nižší mzdu.

Navíc státní úředníci představují zajímavou kupní sílu. Jestliže část této kupní síly zmizí, bude to znamenat problém pro ty, kdo těmto lidem prodávají své zboží nebo služby. Může, doufejme, že jen dočasně zmizet i určité množství pracovních míst v soukromém sektoru navázaných na tato pracovní místa ve státní správě.

Tedy propuštění parazitických byrokratů nemusí být tak jednoznačně a ze všech stran dobrou zprávou, jak se na první pohled jeví.

Další skvělou nadějí pro bankovní sektor a pro obchodníky, živící se prodejem finančních produktů, je připravovaná penzijní reforma. Pro banky je to neuvěřitelný kšeft, ještě lepší než školné. Znamená to, že vy si budete 20, 30, 40 let spořit na důchod v soukromém fondu. Po celou dobu vaše peníze v onom fondu zůstanou, vy na ně nesmíte sáhnout. Banka vám má vaše peníze zhodnocovat. Otázkou je, co se stane, když vaše peníze dostatečně nezhodnotí. V minulosti některé fondy z různých zemí investovali kupř. u známého finančníka Bernie Madoffa, proslulého svou důvěryhodností. Ten svěřené prostředky dostatečně nezhodnotil. Ti střadatelé, jejichž fondy svěřily vložené finanční prostředky právě jemu, zřejmě nebudou mít příliš blahobytné stáří. Ostatně ani ti střadatelé na důchod, jejichž fondy investovaly do argentinských státních dluhopisů před tím než tento stát vyhlásil státní bankrot, to také tak moc nevyhráli. Může se vám snadno a klidně stát, že budete čtyřicet let spořit v soukromém fondu na svůj důchod a pak zjistíte, že vinou špatných investic v daném fondu mnoho nezůstalo a živit vás bude muset jakožto socku sociální stát, pokud v té době bude ještě v nějaké podobě existovat.

Dalším faktorem, který ukazuje na ne až tak úchvatnou výhodnost fondového důchodového spoření, je skutečnost, že soukromé fondy obvykle neobsahují prvek solidarity. Co to znamená? Co tam postupně naspoříte a co vám fond zhodnotí, pokud nebude mezitím nějakým Madoffem budoucnosti vykraden, to tam budete mít. Jestli budete mít po většinu života podprůměrný plat, připravte se na to, že váš důchod vám nebude stačit ani na nájem, natož na takový přepych jako je např. elektřina, pitná voda nebo dokonce teplo. Dobrá zpráva je, že v Indii existuje jogín, který prý od dětství vůbec nic nejí, přesto kupodivu žije. Už po mnoho desítek let prý nevzal sousto do úst. Zkoumají ho lékaři a až vyzkoumají v čem jeho tajemství spočívá, mohou toto tajemství sdělit světu a pak se dočkáme toho, že to budeme dělat stejně jako tento jogín a také my nebudeme muset jíst a nebudeme muset za jídlo utrácet.

Dalším problémem, který se důchodové reformy týká, je fakt, že někde si na ni budeme muset z rozpočtu vyštrachat dost velký balík prachů. Ono totiž těm důchodcům, kterým jsou vypláceny důchody v dosavadním průběžném  systému, bude nutno tyto peníze nadále platit. A platit jim je budeme samozřejmě my. Takže my si budeme platit na svůj důchod a zároveň budeme po mnoho dalších desetiletí platit důchodcům jejich důchody v průběžném systému. Kde na to vezmeme peníze, je mi záhadou, nechceme-li se ještě víc zadlužovat a nechceme-li se přiblížit Řecku v míře nevídané. Navíc peníze, které na důchodovou reformu budeme potřebovat, samozřejmě pak budou chybět jinde, např. ve spotřebě, v investicích, takže reforma může zpomalit ekonomický růst.

Ale důchodová reforma bude. Prostě proto, že je nesmírně výhodná. Pro banky. A ty samozřejmě investovaly hodně do politiků, kteří jsou ochotní do této reformy jít.

Milý čtenáři, jestli volby dopadly dobře nebo špatně, to je otázka, na kterou se nedá tak snadno odpovědět. Pokud patříš mezi ty, pro které není problém propařit pár tisícovek za den, jezdíš v autě za několik milionů nebo pro tebe takové auto není nedostupné, pak pro tebe dopadly skvěle. V příštích letech se budeš mít ještě lépe než dosud, život bude ještě hezčí a sladší a snazší než dosud.

Pokud jsi naopak důchodce s běžným důchodem, člověk s nižší kvalifikací nebo člověk ne až tak průbojný, čeká tě zlá, velice zlá doba, možná tě čeká boj o holý život. Pro nás, pro většinu, která nepatří ani do první ani do druhé kategorie znamenají volby naději, že lidé u nás k sobě začnou mít po dlouhé době zase blíž. Obecně totiž lidé k sobě mají dál ve snadných časech, ve zlých časech zase blíž. Doba, kdy Češi k sobě budou mít navzájem blízko, hodně, hodně blízko se blíží. A ještě jedna věc představuje naději. Člověk se učí chybami. Jestli tato vláda národní zkázy, která nastupuje po květnových volbách uskuteční to, co uskutečnit chtějí její sponzoři, pak si myslím, že v příštích volbách nám to dává naději na větší míru voličské zodpovědnosti, na to, že občané se u voleb nebudou řídit svými dojmy, ale budou více číst volební programy a názory osob blízkých vedení konkrétních politických stran, budou více přemýšlet o těch, kdo se na ně usmívají z předvolebních billboardů, budou zkoumat jejich minulost a naučí se možná i trochu číst mezi řádky, aby nebyli zase tak překvapeni tím, co je může čekat. Možná se lidé také více obrní proti manipulaci a propagandě. Já osobně se na to těším. Mrzí mě jen, že za to zaplatíme, nebo většina z nás, asi hodně velkou cenu.

Podobné články