- Rubrika

Člověk vs. IT…

31.10.2007

Žijeme, nebo si to alespoň myslíme, ve vyspělém světě. Ve světě, kde věda a technika jsou na zatím nejvyšší úrovni od svého zrodu. Všechno je technicky dokonalé, všechno je propojené komunikačními technologiemi, za vším dříme cosi elektronického.

Lidé jsou dnes a denně napojeni přes osobní počítač, mobilní telefon nebo GPS s ostatními. Každý ví, co kdo kdy právě dělá, ví přesně kde se nachází, kam směřuje a jestli je ‚dostupný‘ ostatním. Tohle všechno nám naše technologie umožňují. Co nám ale neumožňují, je vidět do lidí samotných. Jak se kdo cítí, jaké má problémy, zklamání, touhy, myšlenky, nálady, na tohle je veškerá technologie i věda při své sebevětší dokonalosti bohužel krátká. To, o co nás tak ochuzuje, je lidskost. Prostá lidskost. Být blízko někomu fyzicky a být schopen s člověkem komunikovat přímo bez pomoci IT vymožeností.

Dřív bývaly doby, kdy lidé neměli nic z toho, co máme k dispozici my dnes. Neměli televizi, internet, mobilní telefony, nic, a přece žili šťastně. Měli k sobě mnohem blíž než máme my v dnešní době. Přitom nevedli o nic chudší život, spíš naopak, jejich byl daleko bohatší než je ten náš. Byl spojen neodmyslitelně s životem ostatních a všichni si to plně uvědomovali. Jejich štěstí záviselo na štěstí druhých, a tudíž se nestarali jen sami o sebe, ale především o druhé. Dnešní člověk nabyl dojmu, že na ostatních nezávisí, že se nemusí starat o ostatní, že stačí, když si bude žít svůj vlastní, soukromý, uzavřený život sám pro sebe.

Ptáte se čím to je? Věda a technologie dnešní doby nám přinášejí mnoho užitečného pro náš život. Všechny vynálezy a zlepšení, která nám mají usnadnit život, jsou na vysoké úrovni, mnohdy předčí očekávání svých uživatelů. Jako takové se na nich nedá nalézt nic špatného. Jenže vynalezené technologie (zejména komunikační), které nás mají přibližovat nás bohužel oddalují od sebe čím dál tím více. Lidé si odvykli komunikovat přímo s ostatními, znají se mnohdy jen přes internet, chat, icq, email, místo několika opravdových přátel vlastní nepřeberný seznam adres, čísel, kontaktů nebo přezdívek, ale to, co je podstatné, jim uniká. Totiž že zde existuje ještě člověk z masa a kostí, s city, náladami, myšlenkami… prostě lidská bytost. Ta, kterou tato dokonalá technologie a věda prozkoumala snad už ze všech stran, ale nikdy se jí nesnažila pochopit jako živoucího tvora. Svými kalkulacemi, výpočty, grafy, studiemi, pokusy a průzkumy sice zkoumá člověka, ale nikdy se jí nepodaří proniknout do jeho nitra. To dokáže jen jiný člověk, člověk vnímavý k člověku a schopen citu.

To, v čem jsme se ocitli my, v moderní civilizaci, je naprosté odloučení člověka od lidí. Jsme zahrnuti vším, co by nás mělo přiblížit ostatním, jenže nás to naopak vrhá dál a dál. Věda je připravena pro člověka, ale člověk není připraven na vědu. K tomu nám chybí ještě hodný kus cesty, na kterou jsme se nepřipraveni vydali. Nezbývá, než se vrátit zpět na začátek a začít od sebe samých.

text: Jana Roubová

Podobné články