Čína dnes

Pár slov o největší a dnes ekonomicky nejúspěšnější zemi světa.

Každý společenský systém má své přednosti a nedostatky. Jeden poskytuje více osobních svobod, jiný se dovede zase lépe postarat o své nejslabší, jeden poskytuje lepší podmínky špičkovým pracovníkům, jiný přináší zase větší možnost sociální mobility. Současný čínský komunismus je unikátní výjimkou. Čínským soudruhům se podařilo spojit to nejhorší z komunismu s tím nejhorším z kapitalismu v rámci jednoho systému v jedné zemi. Čína je diktaturou jedné politické strany, a to diktaturou blížící se svým charakterem pojmu totalita. Pojem totalita považujeme mnohdy za vyprázdněný. My jsme si zvykli tak označovat prakticky jakoukoli nedemokratickou formu vlády, což ale není šťastné. Je to dehonestace,zneužití tohoto termínu. Totalitou je forma vlády, která usiluje o absolutní nadvládu nad občany, všemi občany a to nejen nad jejich životy, ale i nad jejich myslí. Ano, Čína možná nesplňuje dnes všechny definice státu totalitního, ale přinejmenším některé ano nebo se jejich splnění limitně blíží. O Číně toho víme podstatně méně než myslíme. Před několika lety se v této zemi pořádaly veřejné popravy. Rodina popraveného navíc musela zaplatit náklady na popravu svého blízkého. To je něco strašného, co si my ani neumíme představit. Cynismus státní moci v Evropě dnes naprosto nevídaný. S touto praxí Čína musela skončit kvůli tlaku mezinárodního společenství. Tedy s praxí veřejných poprav, nikoli s praxí poprav a povinnosti příbuzných zaplatit náklady na popravu.

Přesto úroveň lidských práv zůstává v této zemi tristní. Možná byl Husákův komunismus socialismem s lidskou tváří proti hrůze, které jsou ze strany státní moci vystaveni čínští občané dnes.

Také cenzura internetu je v Říši středu, jak se Číně přezdívá, něčím samozřejmým. Horší jsou však věznice, které slouží zároveň jako gigantické továrny, kde se vyrábí všechno. Možná i tričko, které máte na sobě, bylo vyrobeno v čínském gulagu. Vězni jsou levnou a zároveň poslušnou pracovní silou. Možná to, co se děje dnes v Číně, není svou brutalitou vzdálené tak moc od režimu stalinského. Nepíše se o tom a možná se o tom ani nemůže psát, protože Čína a její kapitál dnes proniká do celého světa, i do médií. Vy si otevřete české noviny, které jsou vlastněny německým kapitálem, což víte. Jenže nevíte, kdo všechno má podíly v německé firmě, která vydává české noviny. V pozadí některých subjektů, které drží akcie německého vlastníka, klidně může být právě čínský kapitál.  Obludnost čínského režimu můžeme jen tušit. Pravdu se nedozvíme. Ano, čínský kapitál může mít podíl v českých novinách a může je také cenzurovat.

Ovšem velmi mnozí z těch, kdo trpí v čínských gulazích, jsou političtí vězni. Jaké procento, se také nedozvíte, mnozí, možná všichni mají přišitý nějaký kriminální delikt, jak to ostatně známe i z naší minulosti.

Víme leccos o Tibetu, ale to jen proto, že k této zemi na severní straně Himálájí mají mnozí Evropané a Američané osobní vztah. Mnoho lidí z těchto zemí obdivuje tibetské mnichy a tibetské náboženské učení. Podstatně méně víme o jiných oblastech Číny, kde teče krev možná daleko větším proudem než v Tibetu. Svět o tom ani nemusí vědět.

Ano, Čína má i dnes ty nejzrůdnější znaky režimu, který jsme si zvykli nazývat komunistickým.

Má však i ty nejzrůdnější znaky kapitalismu. V podstatě se v dnešní Číně odehrává to, co děsilo v 19. století v Anglii Dickense i Marxe. Vykořisťování člověka člověkem bylo v čínském režimu nahrazeno vykořisťováním člověka státem, ale ono vykořisťování člověka člověkem se vrátilo do Číny nazpět aniž by ovšem zmizelo vykořisťování člověka státem.

Čína je bizarní kombinací kapitalismu volné soutěže a tvrdého byrokraticko-vojenského komunismu.

Přesto, nebo spíš právě proto je Čína ekonomicky nejúspěšnější zemí dnešního světa. Mnozí doufají, že právě Čína vytáhne svět z krize.

Jak je to možné?

Čínský hospodářský úspěch je založen na těchto faktorech?

1. Státní plánování. Přičemž jsou ovšem čínští byrokraté podstatně kompetentnější než jejich protějšky v bývalém sovětském bloku.
2. Opravdu ostrá kapitalistická soutěž. Mezi zaměstnanci a potenciálními zaměstnanci se ovšem nehraje o to, kdo bude mít lepší auto či televizi, ale o reálné fyzické přežití. Je to tvrdý boj.
3. Gradace ekonomických postupů. Od původně merkantilistického přístupu se Čína promyšleně dostává k vyšším vývojovým stádiím aniž by svůj průmysl předčasně vystavovala zahraniční konkurenci. Svoji roli v tom sehrávaly zvláštní ekonomické zóny, které byly nejen generátory ekonomického vzestupu, ale také svého druhu ekonomickými laboratořemi, v nichž bylo testováno, co je přínosné, co nikoli, co jen za jistých podmínek. Co neprošlo laboratoří, nebylo uplatněno v širším měřítku.
4. Velmi levná pracovní síla. Ano, počítám v to i pracovní sílu vězňů. Je to hrozné, ale krutost se mnohdy ekonomicky vyplatí. Přáli bychom si, aby to bylo jinak, ale svět je takový jaký je. Je to však strašné. Těžko se to píše, ale bylo by to ne úplně pravdivé, kdybychom toto vynechali.
5. Špatné a právem neošetřené podmínky čínských pracovníků. Oni jsou nejen levní,ale jsou i nerovnoprávní se zaměstnavatelem.
6. Posledním faktorem, avšak posledním nikoli pokud jde o důležitost, je čínský nacionalismus. Podnikatelé, kteří chtějí v Číně působit, si stěžují na obtěžující byrokratický přístup, který je cíleně směřován na zahraniční firmy. Nacionalismu pomáhá sjednocovat společnost, chránit ji proti vnější konkurenci včetně podnikatelů, kteří se chtějí na domácím trhu etablovat a otevřít zde nové pobočky, pomáhá v mobilizaci sil a v preferenci domácích produktů. Nacionalismus je ve fázi vývoje, v níž se nachází čínská ekonomika bezpochyby vysoce konstruktivním prvkem.

Je třeba říci, že Evropa, tím méně Česko nemůže konkurovat čínskému režimu v krutosti a bezohlednosti vůči vlastním obyvatelům, také nacionalismus není v dané situaci vždy dobrou kartou. Jak se tedy ubránit před tvrdým konkurenčním tlakem Číny?

Bude to obtížné. Musíme si uvědomit, že bojujeme se soupeřem, jehož hlavní výhodou proti nám je jeho amorálnost. Proto jsou na místě přísná cla a tvrdý postup proti jakémukoliv, i drobnému porušení zákona z čínské strany. Pokud svůj trh otevíráme Číně, musíme velmi důsledně vyžadovat reciprocitu, a to včetně dodržování lidských práv. Zboží, u něhož není zcela vyloučeno, že pochází z dřiny vězňů čínských gulagů, musí zůstat před branami Unie.

Zlo, ať už v jakékoli podobě, nesmí zvítězit. Musíme stát neochvějně na straně demokracie  a svobody. Nenakupovat produkty, které v otřesných podmínkách vyrobily děti nebo vězňové, mezi nimiž jsou často i ti, uvěznění z politických důvodů. Kšeft by neměl být úhelným kamenem přístupu k této zemi.