Fascinující dokument zachycuje osobnost legendární americké fotografky Annie Leibovitzové, která proslavila skupinu Rolling Stones a pracovala pro časopisy Vanity Fair či Vogue.
Narodila se roku 1949 ve Waterbury, Connecticut a s úmyslem vystudovat malířství začala studovat na San Francisco Art Institute. Poprvé v sobě objevila zájem o fotografování při své první cestě do Japonska, na které doprovázela svoji matku, to už ale měla úspěšně za sebou první dva ročníky umělecké školy. Když se na podzim opět vrátila do San Francisca, zapsala se do večerních kurzů fotografování.
V roce 1970 Annie Leibovitz oslovila Janna Wennera, tehdejšího zakladatele časopisu Rolling Stone. Wenner byl Leibovitzovým portfoliem nadšen natolik, že ji hned pověřil fotografovat Johna Lennona. Černobílá fotografie rozježeného Brouka ověnčila titulní stranu lednového vydání časopisu Rolling Stone roku 1971.
Když magazín začal v roce 1974 tisknout v barvě, Leibovitz nezbylo než se znovu učit, tentokrát ale za pochodu. ‚Ve škole jsem se neučila nic o světle a veškerá fotografie byla jen černobílá,‘ řekla v interview pro časopis ART news v roce 1992. ‚Takže všechno o barevné fotografii jsem se musela naučit sama.‘ Mezi ty, jež tou dobou portrétovala, patřili Bob Dylan, Bob Marley nebo Patti Smith. Leibovitz se také stala oficiální fotografkou pro Rolling Stones na jejich turné roku 1975. Z té doby také pocházejí její nezapomenutelná fota Micka Jaggera a Keitha Richardse.
V roce 1981 poslal Rolling Stone magazine Leibovitz fotografovat Johna Lennona a Yoko Ono, kteří v té době právě vydali své album ‚Double Fantasy‘. Annie Leibovitz původně zamýšlela portrét obou jako akt, jenže Yoko Ono se na poslední chvíli rozmyslela a odmítla se před objektivem svléknout. Leibovitz byla celou situací ‚tak trochu rozladěna‘, že nechala Ono, aby si na sobě nechala, co považovala za nutné. ‚Zkusili jsme vyfotit zkusmo jeden Polaroid,‘ řekla Leibovitz, ‚a v tu chvíli jsme všichni tři věděli, že to je přesně to, co potřebujeme.‘ Výsledný portrét zachycuje nahého Johna Lennona schouleného do klubíčka okolo zcela oblečené Yoko Ono. Několik hodin nato byl John Lennon zastřelen poblíž svého bytu v New Yorku. Tato fotografie následně ozdobila připomínkové vydání Rolling Stone věnované právě této zdrcující události. V roce 2005 vyhlásila American Society of Magazine Editors Leibovitzové fotografii jako nejlepší titulní foto za posledních 40 let.
Annie Leibovitz: Photographs, Annie první kniha, vyšla v roce 1983. Ve stejném roce Leibovitz vyměnila Rolling Stone za Vanity Fair a stala se okamžitě vedoucí fotografkou. Ve Vanity Fair proslula svými odvážně nasvícenými, pózovanými, provokativními portréty celebrit. Mezi nejslavnější z nich patří např. Whoopi Goldberg ponořená ve vaně plné mléka nebo téměř nahá Demi Moor v sedmém měsící těhotenství držící své ještě nenarozené dítě. Od té doby Leibovitz fotografovala další známé a slavné od Brada Pitt po Mikhaila Baryshnikova. Fotografovala Ellen DeGeneres, kabinet George Bushe, Michaela Moora, Madeleine Albright a Billa Clintona. Portrétovala Scarlett Johannson a Keira Knightleyho nahé; Nicole Kidman v plesových šatech v záplavě světla; a celkem nedávno i Suri Cruise se svými rodiči Tomem a Katie. Její portréty se objevily v časopisech Vogue, The New York Times Magazine, The New Yorker; v reklamních kampaních pro American Express, Gap a Milk Board.
Mezi ocenění, která se jí dostala patří například Commandeur des Ordre des Arts et des Lettres od francouzské vlády nebo byla prohlášena Knihovnou Kongresu žijící legendou. Její první muzejní výstava: Photographs: Annie Leibovitz 1970 – 1990 se konala v Národní Portrétní Galerii ve Washingtonu, D. C. a kolovala celosvětově šest let. V té době byla teprve druhou žijící portrétistkou – a navíc jednou ženou – které tato instituce umožnila výstavu.
V roce 1989 se Annie Leibovitz seznámila se spisovatelkou Susan Sontag při fotografování pro její knihu AIDS a jeho metafory. ‚Vzpomínám si, že když jsem měla s ní měla jít na večeři, potila jsem se strachem, že nebudu schopna promluvit ani slovo,‘ přiznala Leibovitz v rozhovoru pro The New York Times. Sontag komentovala její tvorbu ‚jsi výborná, ale ještě můžeš být lepší.‘ Přestože obě žily většinu života odděleně, jejich intimní vztah jim vydržel až do smrti Susan Sontag v roce 2004.
Vliv Susan Sontag na Annie Leibovitz byl nepopiratelný. V roce 1993 odcestovala Leibovitz do Sarajeva během války na Balkánu, cestu, kterou jak přiznala, by bez podnětu Susan Sontag neabsolvovala. Dílo právě spojené se Sarajevem Sarajevo, Fallen Bicycle of Teenage Boy Just Killed by a Sniper – černobílá fotografie zachycující zdemolované jízdní kolo na chodníku v kaluži krve, k níž Susan Sontag napsala doprovodnou esej. Sontag dala také podnět k vytvoření knihy Women (1999), která obsahuje snímky žen nejen slavných, ale hlavně důležitých v životě jiných. Osobnosti jako Susan Sarandon a Diane Sawyer spolu s ženami, které zasvětily své životy například válce.
Leibovitzové nejnovější kniha A Photographer’s Life: 1990 – 2005, zahrnuje nejen světoznámé celebrity, ale i osobní fotografie z jejího života od ranného dětství až po poslední dny se Susan Sontag. Leibovitz vybrala ze svého osobního alba od svých fotografických začátků ze 70. let. ‚Nemám dva životy,‘ píše v úvodu své knihy. ‚Ten, co mám, a tyto fotografie jsou všechno jeho součástí.‘ Přesto, jak řekla v rozhovoru pro Times, je tato kniha ‚nejintimnější a nejlepší příběh mého života.‘
Barbara Leibovitz ve filmu zachycuje svou starší sestru jako osobnost, která si dokázala ochránit soukromou sféru a udržet integritu i v dramatických, nátlakových situacích. V práci, na idylické rodinné farmě i nad poslední knihou svých fotografií – všude tam je Annie Leibovitzová ženou, která nikdy neztratila tvář. To potvrzují i všechny známé osobnosti, které režisérka zpovídá.
Hrají: George Clooney, Robert Downey Jr., Kirsten Dunst, Whoopi Goldberg, Mick Jagger, Keira Knightley, Bette Midler, Demi Moore, Yoko Ono, Richard Nixon, Keith Richards, Julia Roberts, Chris Rock, Jason Schwartzman, Arnold Schwarzenegger
Režie: Barbara Leibovitz
Délka: 90 min
Zdroje: www.aerofilms.cz a www.pbs.org.