ROZHOVOR S UMĚLECKÝM ŘEZBÁŘEM PAVLEM DLABALEM

Pavel Dlabal se živí uměním; kromě dělání karikatur a řezbářství se věnuje také malbě. Širokou paletu jeho výtvorů si můžete prohlédnout na stránkách www.dlabal.com.

Pamatujete si, kdy jste začal s malováním karikatur? Jak na tyto prvotiny vzpomínáte?

Kreslení mě bavilo od malička, snad už od chvíle, kdy jsem začal chodit. Stále jsem musel mít v ruce tužku a papír a něco si kreslit. Pamatuji se, že pokaždé, když k nám domů přišla návštěva, musel jsem hned všechny nakreslit. Byl to takový pokus o portrét, ale dá se říci, že z toho vždycky nakonec vylezla karikatura.
Jinak karikaturami jako takovými jsem se začal zabývat asi na základní škole, kdy jsem v hodinách tajně maloval učitele a spolužáky.

Karikatura Pavla Dlabala

Máte nějaký osvědčený způsob, jak karikatury dělat?

Pokud mám mluvit za sebe a můj postoj ke kreslení, tak si myslím, že je důležité neupnout se na jeden detail. Je potřeba skicovat a zachycovat obrázek jako celek. Je třeba kreslit rychle a přesvědčivě to, co vidíte a některé rysy, které má dotyčný člověk výrazné, ještě trojnásobně vyzdvihnout – př. velký nos, rty, lícní kosti atd. Nedá se říci, že bych vždy začínal od stejného místa, většinou ale začínám od nejvýraznějšího rysu obličeje.

Karikatura Pavla Dlabala

Kromě karikatur na vašich stránkách najdeme i malby aktů, krajin atd. Je něco, k čemu máte nejbližší vztah, co se vám maluje nejlépe?

Abych řekl pravdu, maluji rád všechno. Nerozlišuji, o jaký jde motiv, vždycky se do toho doslova ponořím, a vynořím se až na konci.
Naopak bych řekl, k čemu mám nejhorší vztah, a to je abstrakce. Nikdy jsem ji nedělal rád, ve své tvorbu většinou vždy vycházím z reality.
Ale co se týče technik, to je jiné. Za posledních pár let jsem získal velice krásný vztah k barvám. Je to zajímavé, vždycky jsem hrozně rád kreslil, ale snad do svých 17 let jsem se vůbec nedotkl barev. Jak jsem se ale začal připravovat na vysokou školu, bylo potřeba se naučit i malovat, a to byl zlom. Moc mě to oslovilo, zjistil jsem, že barvy jsou nevyčerpatelný zdroj inspirace. Takže když si mám dnes vybrat, vždycky raději sáhnu po barvách.

Věnujete se nejen malbě, ale také řezbářství, kterému jste se i učil na střední škole. Jak jste se k němu dostal?

Jednoduše – byla to nejbližší škola s uměleckým zaměřením u Olomouce, tak proto vyhrála.
Dneska bych volil jinak. Ale na druhou stranu jsem rád, že jsem se k tomuto oboru dostal. Všechno má své pro a proti.

Dá se řezbářství naučit nebo je to spíše otázkou vrozeného talentu?

Myslím si, že do určité míry se řezbářství naučit dá (ostatně jsem zastánce názoru, že všechno v životě se naučit dá, něco méně a něco lépe). Talent se pak pozná v nápadech, zručnosti, rychlosti, kreativnosti, atd. Také si myslím, že obrovské plus pro řezbářství je schopnost dobře kreslit a umět si představovat věci prostorově.

Váš kontaktní e-mail je [email protected] Je tomu skutečně tak nebo je něco, co se vám stále nedaří ztvárnit nebo si na to zatím netroufáte?

Bohužel všechno je otázkou peněz. Podle mě se dá vyrobit cokoliv, ale rozhodující je, za jak dlouho….a v tom je ten problém – čím více času nad tím člověk stráví, tím je to bohužel finančně nákladnější. A lidí, co dokáží patřičně ocenit ruční práci, je stále málo.

Jedno z děl Pavla Dlabala

Můžeme vaše výtvory spatřit v rámci nějaké výstavy nebo jiné akce?

Nějaké výstavy v plánu mám, zatím na nich pracuji. Vidět mě sem tam můžete na různých jarmarcích, poutích a podobných akcích. Občas na ně jezdívám se spolkem řemesel, někdy sám s přítelkyní (informace o akcích naleznete na mých stránkách www.dlabal.com).
Kreslívám tam většinou karikatury a přítelkyně, jelikož je také řezbářka, vyřezává. Jezdívám také kreslit karikatury na objednávku – na různé plesy, narozeninové oslavy, svatby atd. Je zajímavé, jak to dokáže obecenstvo rozproudit. Vždy je kolem mě hlouček lidí,kteří se náramně baví. Myslím, že karikaturování je velice vhodný a originální doplněk na veškeré společenské akce. Lidé na to jen tak nezapomenou a zůstane jim na danou akci pěkná a vkusná vzpomínka, která i po pár letech bude připomenutím pěkně strávené chvíle.

Máte v této oblasti nějaký sen, kterého byste chtěl dosáhnout? Popřípadě máte nějaký vzor?

To je těžká otázka. Chtěl bych se opravdu pořádně naučit malovat, myslím si, že je pořád co zlepšovat. Mým velkým vzorem je součastný malíř pan Pavel Kabeláč. On je podle mě naprostá špička.
Z minulosti je to celý jeden umělecký sloh, a to je impresionismus. Velikáni jako Van Gogh, Edgar Degas, Monet, Manet a jiní…tak to je asi můj sen!

Co byste doporučil lidem, kteří mají podobné nadání, ale neví, jak se prosadit nebo ho dále rozvíjet?

Asi jediné… Pořádně na sobě makat, makat a stále jen makat! Jen tím se člověk vycvičí a zlepší. Každý by měl také sledovat současné umění, chodit po galeriích, účastnit se výstav, zkrátka mít přehled o umění kolem sebe.
A velice důležitá věc – studovat staré mistry.

Kromě toho, že se věnujete výtvarnému a řezbářskému umění, hrajete také ve dvou kapelách. Můžete nám je blíže představit?

Tak tohle je bohužel minulostí – ani jedna z nich už neexistuje. V obou jsem hrál na kytaru.
První kapela se jmenovala Lilly´s Limits (www.lsl.cz). Byla to taková příjemná směsice žánrů – funky, jazz, blues, sem tam i latina, prostě takový big beat, na stránkách můžete najít ukázky Mp3.
A druhá kapela, Naboso, byla taková jemnější, šlo o alternativní folk.
V současné době pracujeme na novém projektu – opět by se mělo vycházet ze směsice žánrů. Muzika vždycky byla a bude můj druhý život.

Pavel Dlabal

Na závěr si nemůžu odpustit dotaz na vaše příjmení – Dlabal. Je to váš umělecký pseudonym nebo je to skutečně vaše rodné příjmení?

Je to skutečně mé rodné příjmení.
…pěkné, ne?!